vadí mi,že přítel chodí dolů ke svým rodičům
Ahoj holky,
potřebuju poradit, mám přítele se kterým se 2,5 roku. Bydlím u něj v rodinném baráku, kde bydlejí i jeho rodiče. My máme horní část plně vybavenou a oni sou dole. Podotýkám, že jeho rodičům je 75 let a sou v ramci mezí samostaní.
Jedinné co mě strašně rozčiluje to , že můj přítel je pořád dole s rodiči, přijde z práce jde za nimi a pak jde ke mě na horu. Když jede s matkou nakupovat, tak nakoupěj a přijde mi pak říct, že si smámou koupili úžasné maso na polívku a nebo podobné věci. Koupí i nahoru když mu napíšu seznam tojo. Nebo je víkend a on se jde nasnídat dolu a né semnou. Sem z toho hotová, nevím jestli já to přeháním. Ale strašně mě to ničí a sem odtažitá. A to hlavní sem zapoměla říct, že spolu čekáme dítě.
Ještě k tomu tématu, tak už sem s ním o tom mluvila a prej co furt mám.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
17.11.2012 12:08
Jj, tomu rozumím.
Taky jsem to kdysi řešila.. ale postavila jsem se tomu a hledala kompromis. On má rád rodiče, buď ráda že si rozumí tak hezky jj, tchýně v domě a kluk maminčim milášek,,není vždy na dobrotu.
Zkus upéct buchtu, řekni že jsi zkoušela nový recept..a nebo najdi nějaký 'problémik' se kterým si nevíš rady.. třeba recept který nevíš uvařit, nebo uháčkovat, ušít..záleží v čem je jeho mamka dobrá.. a běž se s ní 'poradit'.
Zapoj ji do svého života aby to byla ona kdo Tě začne vyhledávat, aby se sama začala ptát, hele, synku, kde máš ženu... zkus na to jít fikaně, použij ženský rozum a svůj instinkt -
17.11.2012 16:02
Ahoj, řekla bych že je to typický "mamánek". Jednoho doma taky mám, takže vím co zažíváš. Taky mě štve že prostě nejdřív maminka, maminka má ve všem pravdu a potom až já a moje pravda. Snažila jsem se mu taky tak nějak naznačit, že je prostě mamánek, nepochopil to. Tak jsem mu to řekla na rovinu a uvedla příklad. Sice se nasral, ale pak to vzal. Chování však nezměnil. Toto je asi boj s větrnými mlýny. Holt maminka má vždycky pravdu, no!
-
17.11.2012 16:20
taky jsem to s jedním partnerem zažila a nebylo to vůbec dobré, v podstatě to byl ten hlavní důvod našeho rozchodu. Tehdy jsme se nastěhovali do města, kde jsme oba dva pracovali, jehor odiče od nás bydleli asi 30 km daleko. To jim ale stejně nebránilo v tom, po práci sednout do auta a už na nás čekali u bytu když jsem se vracela z práce. Já ještě neměla ani nakoupeno a to jsem je měla pohostit. Jezdili k nám obden, jakože jen tak něco byli zařizovat, jeli si nakoupit atd. Vybouchla jsem tehdy, když sebou začali tahat kdoví koho, aby jim ukázali, kde bydlíme a jak máme zařízený byt. Cokoliv jsem do bytu koupila, tchýně to měla do týdne doma taky. Cokoliv jsme vybrali příteli za oblečení, hned ho šla koupit manželovi, aby měl to stejné. Prostě katastrofa. Jednou jsem jim sdělila, že mi ten jejich styl nepřijde normální a ať nás nechají žít. Pro změnu zase žhavila telefon a nejlíp tak v neděli v poledne zjišťovala, co máme k obědu a syn se s ní místo jídla vybavoval, až to měl studené. Později si volali tajně, abych o tom nevěděla. No vydržela jsem to nějakého 2,5 roku a potom to rozpustila, to nemělo cenu. Později jsem se dozvěděla, že se ex vrátil bydlet k rodičům, teď už tam žije i s manželkou a dětmi a je spokojený, což já bych s ním nikdy nebyla.