vazba na jednu konkrétní hračku dítěte
Ahoj holky, pořád přemýšlím nad tím, proč některé děti si fixují na nějakou svoji hračku a s tou spí, jedí, nedají bez ní ani ránu a jiným je to úplně jedno. Jestli v tom hraje roli nějaká nedostatečně uspokojená potřeba těch dětí a takto si to nahrazují?
Mám dvou a půl letého syna a právě vidím dost stejně starých dětí, které bez autíčka nebo plyšáka nedají ani ránu, těžce nesou ztrátu této hračky atd.
Můj syn je hodně citlivý, ale k hračkám takový silný vztah nemá, rád si hraje převážně s auty, ale zase tam není žádné oblíbenější než jiné. Hračky si sebou ven nechce brát a kolikrát mám pocit, že i kdyby žádné neměl, tak si najde něco jiného na hraní a bude i tak spokojený.
Bývá v klidu i v hračkárně a žádné hračky nepochtívá, na návštěvě si pohraje a vše bez říkání zase vrátí kde vzal. Své hračky taky bez problémů půjčuje ostatním dětem a neřeší, že jsou jeho.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
31.7.2013 8:06Také jsem o tom přemýšlela, když byl syn menší, že nic takového nemá, ale nějak mi to nevadilo. A až tak kolem těch 2 a půl si najednou sám od sebe vytvořil závislost na jednom plyšákovi a od té doby musí být všude s ním. Myslím že na tom není nic špatného, když se na žádnou hračku dítě nefixuje, rozhodně mu to nejde nijak vnutit, prostě to příjde nebo ne. Asi by k tomu řekl víc nějaký dětský psycholog
-
31.7.2013 8:01malá má moje pyžamo, v kterém jsem spala, když jsem ji kojila, věděla, že je moje a jednou po mě chtěla, ať si ho vysleču, od to doby s ním spí ... není to taková závislost, že by s ním musela všude chodit, ale v poledne a v noci by bez něj neusla.. neřeším to. má také dva roky a půl. to ještě některé dítě hračky půjčuje si nepůjčuje nějak já neřeším, každé dítě je jiné....
-
31.7.2013 8:22
Určitě je na každéím, zda vazbu má, či ne. Třeba moje malá má jisté věci, se kterými spí, případně je bereme s sebou, když někam jedeme, ale zvládne to i bez nich. Já sama měla plyšáka, se kterým jsme jezdila všude - nyní patří mezi VIP i pro moji dceru
Buď to dítě má, nebo nemá, pšatné rozhodně není ani jedno -
31.7.2013 9:36
Ahoj, nevím jak starého máš syna...ale moje osobní zkušenost je taková, že se to může klidně změnit...Já měla se synem klid cca do 2,5let. Pak přišlo období, kdy se dělit moc nechtěl a vztekal se v hračkářství...prostě klasické období vzdoru. Po zhruba třetím roce zase pohoda...takže se nepozastavuj nad jinakostí ostatních dětí. Některé děti mají období vzdoru mírné a nebo jsou jinak zaměřené některé ne. Rozhodně NEODSUZUJ maminky, které mají vzteklounky a "lakomce" - je to určité období a nedá se s tím nic dělat (jen přežít
).
A co se týče té fixace na nějakou hračku...to není nic nenormálního...Ty nemáš nějakou věc o kterou by jsi nerada přišla a které by Ti bylo líto, kdyby Ti jí někdo zničil? A jestli něco takového máš, tak si uvědom, proč k tomu máš vztah...dost podobně to mají i děti. Jen malé dítě nemá ještě vyvinuté sociální chování a může reagovat "majetnicky" a neadekvátně a citová vazba na věc je silnější než u dospělého... -
31.7.2013 14:17No řeknu ti to podle sebe.... mě je 18 a mám plyšáčka se kterým spím už asi 3 roky. Bez něj prostě neusnu a tak ho s sebou tahám všude. Mám ho strašně moc ráda, jak kdyby byl živej. Žádná jiná hračka by ho nikdy nenahradila. Nejradši bych ho tahala všude i přes den ale už jsem na to velká. Měla jsem milion plyšáků a hraček ale k žádnému jsem nepřilnula, jako malá ani teď. Takže nevím proč zrovna Matthew, prostě to tak je. A jestli mi něco chybí? Možná frustrace z nehezkého dětství, možná potřebuju někoho kdo by mě nesoudil, když se potřebuju vyplakat a vypovídat, kdo se mnou bude vždycky a nebude se vymlouvat, že teď musí žehlit, nebo koukat na televizi a to prostě nepočká, když mu chci něco pro mě podstatného říct i když jemu to přijde jako pitomost. Někoho kdo mě neodmítne, komu nikdy nezačnu lézt na nervy a kdo mě neopustí. Někdo kdo mě bude chránit celou noc, abych se necítila, tak příšerně osamělá.... tak asi tak nějak, jsem pořád dětsko a nestydím se za to, moje chování je hodně dětinské, takže to může být jeden z důvodů, tak se může vaše dítě třeba cítit, když přilne k nějaké hračce, a nebo taky ne. Třeba má jen silně vyvinutou emoční inteligenci a udělá si z onoho svého kamaráda o kterého nechce přijít. Každé dítě je jiné.
