vyrovnat se
holky, promiňte mi, že sem přicházím s takovou smutnou a nepříjemnou věcí. oživí se mi hlavně o vánocích. před dvěma lety mi umřel před vánoci otec. milovali jsme se, ale pár posledních let hodně pil, tak byla jakákoli komunikace nemožná, pak i odmítal pomoc a uměl být hodně nepříjemný, byla jsem z těchto věcí dost na nervy, dva poslední roky žil pak sám a my ho navštěvovali, pokud to "šlo", viděla jsem jak upadá, někdy byl mimo sebe z alkoholu a nemocí, které z toho plynuly, odmítal se léčit, bojkotoval, když jsme na něj před barákem čekali, abychom ho zavezzli k lékaři, a já neměla sílu s tím bojovat... Strašně mi chybí a dávám si za vinu, že jsem mu neprokázala více lásky a nedotáhla ho k nějaké léčbě, že jsem mu věnovala málo svého pochopení. Prosím, dokážete mi některá napsat, jestli jste se v životě potýkaly s něčím tak citlivým? Děkuji vám mockrát.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
30.12.2010 22:50
Ahoj, mně umřel tatínek téměř před 2 měsíci, ale můj tatínek byl velmi hodný a starostlivý otec. Umřel na infarkt, zcela nepochopitelně v 52 letech. Všechny nás to zasáhlo, zvláště proto, že to byl opravdu hodný člověk, který by se pro své blízké rozdal. Já mám také výčitky, že jsem na něho byla drzá a hlavně, že jsem s ním byla v poslední době málo (žiju mimo ČR). Myslím si, že ale nemá cenu se psychicky trýznit s tím, co jsme mohli udělat jinak, protože to stejně ničemu nepomůže a pak to může vést v nějaké onemocnění apod. Ale chápu, že máš výčitky. Neboj se, tvůj tatínek tě měl rád a jistě věděl, že to s ním myslíte dobře. Ale alkohol je fakt mrcha.
-
30.12.2010 23:27Jsou to dnes právě 4 roky, co mi zemřela babička, takhle blbě, 1 den před koncem roku, ale na tom vlastně ani nezáleží, bolelo by to stejně, kdyby to bylo jakýkoli jiný den. Zemřela a bez týdne jí bylo 91 let, měla jsem jí rok doma upoutanou na lůžku, byla po několika mrtvicích, na plínkách, nemluvila, po vánocích mi jí odvezli do nemocnice a já si jí 29.12 ráno přivezla domů s tím, že jí z toho dostanu jako už mnohokrát před tím. A 30.12. v 17:45 hodin mi zemřela, byla jsem s ní i s tenkrát čtyřletou dcerou právě v pokoji a hrály jsme si na PC, pak nevím, co mě to napadlo, podívala jsem se na ní a ona koukala na nás a já jí řekla: " Copak babičko, spinkej". A ona zavřela oči a už je neotevřela, jako by čekala na moje svolení k tomu, aby mohla odejít... Vím, že byla hodně stará a nemocná, ale já jsem věřila tomu, že se mnou bude snad navždy a i přesto všechno jsem si vyčítala, že jsem ještě mohla něco udělat jinak, aby tady byla ještě dýl..., ale jen bych prodlužovala její trápení. taky jsme si vyčítala, že jsme se kní někdy chovala hnusně, když jsme byla nevyspalá s vyčerpaná z toho, jak jsem k ní i v noci vstávala a přebalovala jí, aby mi ráno neplavala. Po její smrti jsme ještě musela od lidí poslouchat, jak teď vypadám mnohem líp a já jsem si uvnitř připadala mrtvá. Nebýt dcery, tak jsme přestala fungovat.
Nic si nevyčítej, určitě jsi udělal vše, co bylo v tvých silách, ale věřím, že to moc bolí a že pochybnosti jsou, asi si je poneseme už po zbytek života... -
31.12.2010 8:26
Před rokem umřel můj strejda, který byl několik let závislý na alkoholu. Zanedbával sám sebe, hospodářství i svojí rodinu, která od něj nakonec odešla. nedalo se s ním vydržet.
Nic si nevyčítej, k léčbě alkoholismu nejde donutit ani dotlačit, ten člověk by musel chtít sám, jinak to nejde.
Proto je tolik smutných konců těch, co podlehli alkoholu. Ani ti, co nastoupí dobrovolně a s přesvědčením léčbu nemají ani potom vyhráno zdaleka.
Pozitivní je, že teď už budeš umět rozpoznat, kdyby někdo blízký směřoval do stejné pasti a snad se ti podaří ho včas zastavit...
