vzdy kdyz se mi nedari tak si planuju sebevrazdu
Zdravim vsechny, tato poradna mi slouzi nejspise jako denicek a jako misto, kde se chci vyzpovidat a vse ze sebe dostat. Nechci slyset utechu slova jako jdi se lecit jsi nemocna, rekni o tom nekomu. To vazne ne... uz vice nez pulrok me prepadaji myslenky na sebevrazdu. Vzdy se takovym stylem da se rict uklidnuji myslim tim treba dostanu spatnou znamku ve skole, reknu si kdyz propadnu tak to nevadi vykaslu se na to a skoncim se zivotem. Je to pro me takova moje mira osvobozeni se od problemu moje utecha. O ktere nikdo nevi. Jen ja. Je mi mimochodem 18 let. Mam pritele a jsem s nim stastna. Ale podvedl me cca pred 2 lety a mne se az ted vse vraci. Ptam se proc. V cem byla lepsi? Vzdy kdyz mam den na nic planuju si sebevrazdu. Staci aby se shluklo vic negativnich situaci v jeden den a jsem si 100%jista ze se zabiju. Nevim jestli se za to stydim, jen nechci vypadat nemocna,mam pocit ze na tomto svete nemam co delat. Jednou uz stacilo opravdu malo, pohadala jsem se ten den s kym to slo, dostala spatnou znamku a proste jsem prestavala mit potrebu zit. Bojim se vsak. Bolesti a hlavne toho ze se to nepovedd a ja budu mrzak a pritezim lidem okolo me starosti a praci. Nechci jit k doktorovi myslenka na to ze tu nebudu a timzmizi i me problemy me dostatecne "drzi" nad vodou. Da se rict. Sama sve myslenky ani nejsem schopna vysvetlit tak aby davali jednoznacny smysl. Vim ze kdyz si vezmu xivot ublizim tim sve rodine. Priteli.jednou se ale vsichni potkame. Nevim co mam delat. Bohuzel mi prijde ze tyto myslenky jsou silnejsi nez myslenky na budoucnost a vse kolem ni...jestli jste se nekdo docetl az sem tak si toho vazim a omlouvam se nemela jsem se kde vypovidat. Hlavne me prosim neberte jako sebevrazedkyni co tohle dopise a skoci pod vlak 
jen jako cloveka ktereho desi a zaroven uklidnuji myslenky na smrt . Dekuji 
Související články v encyklopedii
-
Pilulky, náplasti, tělíska, pesary, injekce, ...
Druhy antikoncepce
Způsobů, jak se chránit před početím, není málo. Neplánujete-li rodinu, zjistěte, která antikoncepce je pro vás ta nejvhodnější, a začněte se chránit.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
16.6.2014 21:15
Kup si silnej hořčík a začni brát, podle mě to potřebuješ. Hlavně mi to přijde absurdní. Taky jsem si toho už prožila dost, tak si nemysli, že blbě kecám, ale plánovat si sebevraždu kvůli špatný známce nebo jiným maličkostem? - a ony to vážně většinou maličkosti jsou. Nikdy není tak zle, aby to člověk musel udělat. Všechno se dá zvládnout. Jaká je to jako útěcha, umřu a bude mi dobře? To si fakt myslíš? A tomu skákání pod vlak bych se moc nesmála, to opravdu není vtipný, je to hrozně smutný. Lidem se stávájí stokrát horší věci a prostě se s tím poperou a žijou dál. Kdybys raději než nad sebevraždou myslela na to, jak si zlepšit život tak, abys byla šťastná. To tě nenapadlo? Zapracovat na své psychice? Napadlo tě někdy, jak hrozně by bylo tvé rodině, kdyby věděli na co myslíš a kdybys to fakt udělala? Jak bys jim ublížila? Sakra, dostalas šanci žít na týhle planetě, jsi zdravá, mladá, tak se svým životem udělej něco užitečnýho. Přestaň přemýšlet nad tím, jak se zabít a radši mysli na to, jak někomu pomoct a co bys mohla pro druhé udělat. Možná se pak přestaneš tolik zabývat sama sebou. Myslíš že já nemám špatný dny? Každej je má. Ale uvažovat nad sebevraždou? Nebudu ti radit, abys šla k doktoru, protože bys akorát dostala antidepresiva. Doplnila bych vitaminy a minerály a našla si nějaký koníček, nějaký smysl života.
-
16.6.2014 19:09
castecne ti rozumim. take jsem chtela spachat sebevrazdu. jsou to tak 2mesice zpet, co mi umrelo miminko. ne ze bych sebevrazdu planovala, ale myslela jsem na to, ze by byl konec a ja mela klid. ale neudelala jsem to a neudelam a to hlavne kvuli rodine. vis, mozna bys mela zajit k psychiatrovi. ja tam byla taky. neni se za co stydet. ja vim, nechtelas, abychom neco takoveho psali, ale podle me by ti to pomohlo. drz se! myslim na tebe.
-
16.6.2014 21:18
Jako bych tenhle příspěvek psala já, mam to úplně stejně. Sice jsem o 8 let starší, ale s tímhle se potýkám zhruba od střední. A přitom jsem spokojena, mam přítele, kde bydlet, psa, dostudovanou školu, práci.... Presto když se najde nějaký zádrhel, i třeba blba hadka s přítelem, kdysi třeba zkousky, hned si říkám, ze to přece kdykoliv mužů ukončit a nebude mě to trápit.... Neumím vysvětlit, proč to tak je. Vždycky si říkám, jak bych to udělala, přitom to ale neplánuju na vazno a vím, ze bych to neudělala. Teď bychom si moc prali miminko, které zatím nepřichází, ale říkám si, ze az bude, třeba mě tyhle stavy přejdou, protože už tu budu navic pro někoho. Ale bojím se, ze taky prejit nemusí.... Nikdy jsem tohle nikomu neřekla a naživo bych to nepřiznala, protože se bojim, ze by mě všichni soupli do škatulky sebevrah a přemýšleli o mne jako o bláznoví....
-
16.6.2014 22:57
Neodmítej pomoc, od toho jsou různí lidí na různých pozicích, hodně lidem pomohli. Nikdo z nás si život nedal, a nemá právo si ho ani brát. Jak píšeš - všichni se jednou potkáme. Kde se potkáme? Uvěřili jsme Pánu Ježíši, který dal za nás život na kříži, vzal náš hřích na sebe, vzal naše problémy, nemoci apod., abychom my žít mohli? Následujeme ho a tím máme zaslíbený věčný život - a tím pak jak píšeš se setkáme? Moc bych Ti to poznání přála. Nezáleží na církvi, záleží na osobním vztahu s Bohem.
-
17.6.2014 1:13Tohle je i presnej můj případ. Nedávno se na mě vykašlal přítel se kterým jsem byla šest let. Do toho ještě stanice a tlak od rodičů a psychicky jsem to neustala. Malém jsem se zabila a hezkých pár měsíců jsem to plánovala. Kamarádi mě vytáhly z nejhoršího, ale pořát na to myslím. A smrti se vážně nebojím. Kdyby nebyla rodina, už tu dávno nejsem. Mě to přijde normální že myslíš na smrt. Jen je to docela permanentní depka. A to já bych asi dlouhodobě nepřežila.
-
17.6.2014 11:11Poslední 2 roky se cítím dost podobně. Jsem starší, je mi 26, takže už to není nějaký rozmar puberťačky. Dřív jsem byla pohodová holka, měla jsem spoustu přátel, mám skvělou práci a dokonce jsem začala dálkově studovat VŠ. Vše se změnilo až s novým přítelem. Zdál se být úžasný, nikdy jsem se do nikoho tak nezamilovala... Po pár měsících se z něj stal tyran. Styděla jsem se za to, co se mi děje a nejvíc za to, že si to nechám líbit a nedokázala jsem ho doteď opustit. Nakonec se u mě začaly projevovat deprese. Nejdřív to bylo jen občas, smutná nálada, únava. Postupně se přidala nespavost, podrážděnost a sebevražedné myšlenky... Poslední měsíce jsem přestala zvládat práci i studium a to mě donutilo s tím konečně něco dělat. Vyhledala jsem odbornou pomoc. Taky jsem se bála, co bude a jak vlastně popíšu svá trápení, když to neumím vysvětlit ani sama sobě
Nechceš, aby Ti ostatní řekli, že se máš jít léčit, ale za sebe můžu říct, že to bylo mé nejlepší rozhodnutí... Je to teprve měsíc, mám před sebou dlouhou cestu a ze začátku to jde pomalu, ale vím, že chci zpátky svůj život a že jsou věci i lidi, pro který tu stojí za to zůstat Doktora se nemusíš bát, za den vidí spousty takových lidí. A dnešní léky už nejsou takové, jako dřív. Kdo neví, že se léčím, ten nic nepozná, nejsem chodící zombie Tvůj příspěvek sice není otázka, ale zkus zapřemýšlet nad tím, co se děje... Píšeš do poradny a nechceš, aby ti lidi radili. Máš sebevražedné myšlenky, říkáš, že máš strach, ale ke konci se zase obhajuješ... Neni to tak trošku volání o pomoc? -
17.6.2014 17:02
Myslím si, že vlastně vůbec nejde o to, jaké probléme člověk má, ale jak se s nimi dokáže srovnat. Někdo je na tom prostě psychicky tak, že ho srazí na kolena i běžná hádka nebo špatná známka. Takže bych rozhodně nepsala tazatelce odpovědi o tom, že "řeší blbosti" anebo že "nepoložila dotaz tak ať si to laskavě napíše do deníčku" atp. ....
Jinak asi bych na tvém místě nelezla k psychiatrovi, napíše ti akorát antidepresiva, nějaká svinstva, co můžou být třeba i návyková a ne moc šetrná na ostatní orgány (žaludek)... Zkusila bych bylinky, říká se, že na psychiku je dobrá třezalka, něco si o tom přečti.
Jestli věříš na nějaké alternativní věci, zkus homeopatika. Někdo říká, že je to jen placebo, ale já s nimi mám jen dobré zkušenosti.
Dopuj se vitamíny, jez hodně zdravých a výživných potravin, měj nějakou fyzickou aktivitu... Psychika se srovná sama, uvidíš -
16.6.2014 19:06poradna nesouží jako deníček, ale jako poradna. Takže si svůj dotaz doplň, pokud ne, tak bude přesunut do deníčku tak kam patří, jelikož se nejedná o dotaz.
