žádost o ruku - jak říct NE?
mám partnera, kterého bezmezně miluji a vím že i on mě. máme na věci stejné názory, skvěle si rozumíme, je to moje spřízněná duše. velmi mě podporuje a opravdu si ho vážím za vše, co pro mě dělá. je to přesně ten typ muže, kterého jsem si vysnila a náš vztah velmi dobře funguje. ALE - za posledních pár měsíců měl asi 5x takový celkem agresivní výstup vůči mě. on je to mírumilovný člověk, ale když se sejde něco, co ho velmi stresuje (např. při jednom obchodu s podvodníkem přišel o obrovskou sumu peněz) a do toho se pohádáme kvůli naprosto NIČEMU, že bych ani nevěřila, že to může přerůst v hádku, tak v tu chvíli vybouchne a nedokáže se ovládnout. neumí to zastavit. ráda bych řekla, že toto je jediný problém, který s ním mám, a kvůli čemu mám pochybnosti. byli jsme teď spolu v zahraničí několik týdnů, kde se to stalo také. já po určité době musela jet zpátky kvůli práci a on tam ještě zůstává řešit své pracovní věci (takový byl od začátku plán). dlouhou dobu jsme se snažili o miminko a také se nám to podařilo. Jelikož jsme se v tuto chvíli neviděli už měsíc a půl, nevydržela jsem to a volala jsem mu ty skvělé zprávy. Oba máme ohromnou radost, zachází se mnou ted jak s princeznou (to většinou i normálně, ale ted je to krásný extrém 
), on dokonce plakal radostí několikrát. za pár dní se vrací a naznačoval mi, že se chystá udělat velký krok, že to souvisí se mnou, ale nechtěl mi říct co přesně. samozřejmě si myslím, že se chystá mě požádat o ruku, v minulosti jsme se o tom bavili a shodli jsme se, že svatbu ani jeden nechceme dokud nebudeme mít děti. já ho považuji za muže svého života a nebýt jeho občasných výbuchů, řekla bych, že je dokonalý - respektive jeho drobné nedostatky mi absolutně nevadí. těžko si umím představit někoho lepšího. nicméně po té dovolené jsem byla rozhodnutá, že až budeme oba v čechách, tak si o tom budeme muset promluvit a on by měl zajít k nějakému psychologovi. pak jsem zjistila, že jsem těhotná a ted nevím. nedokážu zřejmě přijmout žádost o ruku protože tato jeho část mě děsí. zhruba na 60% věřím tomu, že s dítětem se to může změnit - rodina a děti je něco, co si vždy přál nejvíc. sám vychovával své sourozence, ví co to obnáší a je na to připravený. já ale potřebuju vědět, že toto se změní. nejradši bych mu řekla, že chci počkat tak dva roky abych se ujistila, že se to už nestane, protože takhle mám pochybnosti a nebyla bych o té svatbě přesvědčená. ale nevím, jak to mám říct, protože by ho to podle mě zranilo, zlomilo a ponížilo. vím, že je to skvělý člověk, ale když se toho na něj nakupí moc, je lepší mu dát prostor, na což já bohužel občas zapomenu... bojím se, že když ted odmítnu, už se nevezmeme nikdy...
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
1.7.2017 14:01
Můžu ti z osobní zkušenosti říct, že dítě nic nezmění. Mám úplně stejného partnera jako ty a nezměnil se, i když to milionkrát slíbil.
A k té žádosti - řekla jsem ano, ale neplánuju si ho nikdy vzít. Nemám v něm stoprocentní důvěru a když vím, jak umí být zlý, tak si ani neumím představit ten rozvod. Takhle se můžu sebrat a kdykoli odejít. Takže budeme prostě zasnoubeni, kdyby se mě zeptal, kdy bude svatba, řeknu mu, že si ho z toho důvodu nechci vzít...ale ten romantickej moment jsme si užili oba...
-
2.7.2017 8:35Jestli tě uhodil, rozhodně si ho neber, ať ti naslibuje cokoli. To by byla cesta do pekel.
-
1.7.2017 11:51
Ahoj, tak asi z mého pohledu je rozumné si o tom s ním promluvit, jak píšeš. To bude nejrozumnější. Protože mít pak vlastní dítě je opravdu záhul, jak kráva. A je jedno, jestli se nějakým způsobem zajímá a stará o své sourozence, pořád to jsou sourozenci a né jeho děti. Taky by mě zajímalo, jestli máte jednotný nebo alespoň podobný názor na výchovu, péči o dítě apod., protože v tom se většina párů posléze neshodne, nebo občas poškorpí a jestli by to opravdu partner zvládl udýchat. Pochopila jsem, že je pod velkým tlakem a stresem a po porodu se toho hodně mění, jak tvé priority (nebude tvým středobodem partner, ale dítě), tak i pohled na další mnoho věcí (trávení volného času, péče o společnou domácnost, atd.). Budeš ho potřebovat jako oporu víc než předtím, né jen na 6nedělí, rok, ale napořád. A to jaksi pracovně vytížení muži moc nechápou, že ty sedíš doma s prckem a oni mají na sobě vlastně celou tu tíhu a zodpovědnost zabezpečit celou rodinu. Fakt pozor na to. Pohádáte se určitě, ale nemělo by dojít k nějakým agresím fyzickým nebo slovním. Pak to odnese i dítko...
-
1.7.2017 16:13
Tazatelko, smím se zeptat, jak jste spolu dlouho a jak ty agresivní výstupy vypadají?
-
1.7.2017 16:21
Co je agresivní výstup? Křik, scéna, násilí? To je podstatné
Jinak i když rekneš ano, brát si ho nemusíš. Známá je zasnoubená už třináct let -
1.7.2017 19:36nepochopila jsem, co je agresivní výstup...a hlavně, lidi se nemění, v tomhle ne, reakce pod stresem to je něco, co má člopvěk hluboko zakořeněné, a dítě už to nezmění vůbec.Takže pokud je to extrém, se kterým nedokážeš žít, tak pak upřímná odpověď NE a vysvětlit proč. Nicméně pokud spolu čekáte dítě, je už jedno, jestli se vezmete nebo ne, s tím člověkem jsi už jednou provždy spojená...
-
1.7.2017 20:49Já bych ho předběhla. Promluvila bych si a ním o té agresi ještě dřív, než by vyrukoval s žádostí o ruku. Řekla bych, že pro to, aby váš vztah mohl nějak pokračovat, prohlubovat se, je třeba, aby s tím začal něco dělat.
A jak už tu padlo, s dětmi se nic nezlepší, spíš naopak. S dětmi se dostaneš mnohem častěji do krizových situací.
