zemřela mi maminka, a jsem z toho na dně...
Holky co mám dělat?
Mám pocit, že to nezvládnu.. Umřela mi dneska mamka kvůli nehodě. Celý den brečím a už to nevydržím a mám pocit, že nechci žít... 
Nezvládám to bez ní a táta je úplně na dně a je na umření.. Máma pro něj byla všechno..
Co se sebou?
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
21.1.2014 21:11Na to sa fakt neda napisat momentalne asi nic, co by ti naozaj pomohlo.... iba ze drzim palce, aby si to vsetko zvladla, casom to urcite bude lepsie, ale to je asi teraz nepredstavitelne: zapal si sviecku, skus sa o tom porozpravat s niekym komu veris a vypocuje ta a ma ta rad...kamaratka, aj niekto z rodiny, kto ta bude vediet objat a pochopit.....drzim palce
-
21.1.2014 20:35
Je to těžká situace. Chvíli to bude bolet. Ale pak se to ustálí. Bude vám chybět, neříkám že ne, ale čas vše spraví.
-
21.1.2014 20:37to chce jen a pouze čas... nic jiného. Časem bolest otupí a budete mít jen samé krásné vzpomínky na maminku
-
21.1.2014 20:42
čas to určitě zahojí, ale rozhodně bych zašla za prakt. lékařkou a svěřila se jí, napíše nějaký léky abys to mohla líp snášet... jen na pár dní...
-
21.1.2014 21:15Vyplač se... Je mi to moc líto
-
21.1.2014 22:30Je mi to moc líto
Určitě bych navštívila obvoďáka a ten ti buď něco předepíše, nebo pošle k odborníkovi. Život je nefér Drž se a musí se držet i tvůj taťka. Musíte se podporovat navzájem. Pobrečte si spolu, mluvte o ní, jak byla fajn, zavzpomínejte. Časem se to zlepší...... -
21.1.2014 23:03to je mi moc lito. je to necely dva roky, co jsem prisla o tatinka, taky necekane, takze Ti rozumim...na zacatku je to strasne tezky, me pomahaly prochazky do prirody, hodne jsem spala, protoze jinak jsem furt brecela, hodne jsme byli cela rodina spolu...budte taky spolu, s tatou, se sourozencema, jestli mas, s babickou a dedou, jestli jeste zijou, protoze ty prisli o dceru, coz je snad nejhorsi...vzajemne se podporit, obejmout a byt vdecni, ze se mate.
prvni rok je nejhorsi. pak uz jsme zacinali byt vic smireni a ted uz se konecne pri vzpomince na tatu usmivame, i kdyz chybet nam bude vzdycky. opravdu tqo chce hlavne cas, vydrzet to a verit, ze bude lip. bude ja verim na putovani dusi, takze to mam trochu jednodussi, jsem si jista, ze muj tata nekde je a ze se s nim znovu setkam.
moc na Tebe myslim. Kdyby to bylo moc tezke, neboj se hledat pomoc, i kdyz leky moc nedoporucuju, clovek si tim smutkem musi projit...takze spis psychologa nebo kontaktovat treba Cestu domu, tam jsou i nejake schuzky lidi, co prisli o blizkeho...
preju hodne sil -
22.1.2014 8:15Je to kruté!!!! Ale čas zahojí všechny rány, i když to teď tak nevypadá...
Nepíšeš, kolik je ti let a kolik bylo mamince. Jinak bych radila děvčátku a jinak ženě s dětmi
Mi, po smrti babiček a dědečků, pomáhalo s nimi mluvit, když jsem byla sama doma. Prostě jsem jim říkala, jak mi chybí a co se u nás děje nového. První zemřel dědeček a ten se pak za mnou přišel rozloučit ve snu. Pak odešla babička a o té se mi často zdálo, ale vždy v tom snu byla živá a povídaly jsme si a bylo nám krásně a já si náhle uvědomila, že je to blbost, že už není mezi námi a to jsem pak ve snu brečela a babička mě utěšovala...
Další 2 dědečkové (jeden můj, druhý manžela) už za mnou nepřišli, tedy nepovídala jsem si s nimi ve snu... -
22.1.2014 10:23Na tohle pomůže jen čas
Nedrž to v sobě, klidně si pobreč, zakřič, prostě to ze sebe dostaň... Je úplně normální, že se takhle cítíš, prožívá to každý, když přijde o někoho, kdo je mu blízký. Teď bys měla hlavně být s tátou, společně to jistě zvládnete a budete si vzájemně oporou. Myslím, že tě také teď potřebuje víc, než kdy předtím... Bude to nějakou dobu trvat a nikdy tě to nepřestane mrzet, jen to s postupem času bude bolet míň... Kdyby si to opravdu nezvládala, zajdi si k psychologovi, nebo psychiatrovi. Zkus třeba na: www.znamylekar.cz. Najdeš si tam nějakého poblíž a jsou tam i hodnocení jednotlivých lékařů. Možná, že bys klidně mohla docházet i s tátou. Není to žádná ostuda, spousta lidí se v životě dostane do situace, se kterou si sami poradit nedokáží a smrt jednoho z rodičů a navíc nečekaná určitě patří k těm nejtěžším. -
22.1.2014 11:00Nebála bych se zajít k psychologovi. Může ti pomoct nasměrovat svůj žal a nenechat se jím pohltit, žádné instantní řešení ale neexistuje. Jinak opravdu jen čas a nestydět se za svou bolest a nesnažit se ji v sobě dusit.
