Ach ty hormony

Ahoj holky, asi se potřebuju svěřit, ujistit se, že je to normální, jedná se spíš o psychiku... Včera jsem byla s kamarádkou v kině na nový film Tima Burtona Temné stíny. Kino bylo vždycky mým velkým koníčkem, moc jsem si to užívala, chodívala jsem si tam odpočinout, byla to vždycky taková naše akce s kamarádkou. A včera? Půl hodiny po začátku jsem se modlila, at je konec, ne, že by to byla taková blbost ale nedokázala jsem myslet na nic jiného, jestli malému neškodí ty hlasité zvuky, jestli se neleká, když tam je hlasitější hudba, že se mi blbě sedí, jak jsem nemohla změnit polohu tvrdne mi břicho... Měli jsme jít znova v neděli, ale asi to odpískám, mám ještě ted depku, že jsem špatná matka, když malého beru na takové filmy a on musí poslouchat ty hlasité zvuky... Další věc je, že poslední dobou nejsem schopná myslet na nic jiného, než na miminko a rekonstrukci. Vždycky jsem byla ten typ, co kamarádky vyslechnul, poradil a rád, ale poslední dobou? Poslouchám pořád, ale mám velkou potíž udržet pozornost a ve skutečnosti mi ty problémy bezdětných kamarádek přijdou strašně malicherné...Strašně se snažím být jako dřív, už jen proto, že o svoji bezdětnou nejlepší kamarádku nechci v žádném případě přijít ale docela mě to trápí, myslím, že se hodně měním a bojím se, že se ze mě stává pěkný sobec. Jsem 29 tt