Bojím se, že syn vyroste
Ahoj, mám čerstvé miminko týden. Celé těhotenství jsem se na něj těšila a porod byl fajn. A teď když se mi narodil, tak jsem začala mít hrozné depky z toho, že nechci, aby vyrostl. Hrozně se toho děsím a mám přímo strach, že starší dítě (třeba okolo 8 let a výš) mě už nebude tak naplňovat, ale především se bojím, že když vyroste, tak mě už nebude mít rád! Že si začne uvědomovat moje chyby a bude mě soudit, když už mě nebude tak bezmezně potřebovat. Láskou bych ho snědla a zoufale moc chci zastavit čas, nechci aby vyrostl a odmlouval a přestal mě mít rád. Nechci jednou sedět sama doma a brečet nad fotkami z dneška , ze kterých už nebude nic pravda.
Související články v encyklopedii
-
Jak krmit miminko
Kojení
Dopřejte svému drobečkovi mateřské mléko. Kojení je nejpřirozenějším způsobem krmení. Naučte se jak a co dělat v případě potíží.
-
Miminko od narození bez plenky
Bezplenková metoda
Bez opruzenin, zánětů a bez větších obtíží naučit dítě v pozdějším věku na nočník. Nejen to jsou výhody bezplenkové komunikační metody.
-
Co se děje v bříšku po dobu těhotenství
Vývoj plodu
Těhotenství trvá 40 týdnů (počítáno od poslední menstruace), z nichž se 38 týdnů vyvíjí plod. Popišme si, co se bude v těchto týdnech dít.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
17.11.2019 19:19Vy jste přestala mít v dospělosti ráda mámu?
-
17.11.2019 22:42
Takhle brzo po porodu jsou to rozházené hormony, které se časem uklidní. Já jsem celé šestinedělí pokaždé, když dcera plakala, brečela taky, protože jsem si myslela, že pláče ze strachu, že ji opustím (v těhotenství jsem se bála, že nezvládnu mít dítě), a vlastně celý rok jsem ji nechtěla ani nikomu dát na hlídání nebo procházku.
Někdy mě napadne, že bude divné, až jí bude patnáct a děsí mě třeba představa, že se nechá potetovat, ale na to člověk nemůže myslet, protože když se trápí zítřejším dnem, neužije si dnešek. -
17.11.2019 22:15
Zkus si to postavit obráceně. Zaprvé, chtěla by ses skutečně zbytek života starat o kojence? Zadruhé, nebylo by daleko horší, kdyby to dítě nevyrostlo? Že by mělo zkrátka nějaký zdravotní problém, který by způsobil to, že se nebude vyvíjet? To mi přijde horší než všechna ta představa toho, že tě jednou už nebude tolik potřebovat. Navíc psychika je krásně pružná věc, teď ti představa velkého dítěte přijde jako šok, ale jak poroste a poběží čas, přijde ti to naprosto přirozené.
-
17.11.2019 20:00Já to mám asi naopak. Užívám každé chvilky i věku. Ale jsem ráda, že se posune dal naučí něco a prostě roste a vyvíjí se. Ono co si budeme říkat, je to náročné. A kor když dítě se vyvíjí pomaleji, s drobnými problémy, slaví se každý posun. Ale jak jsem psala, já to mám jinak. Jo zavzpomíname na to jaké malé housenky byly, ale vše je jak má. A pokud by ty depky měly být příliš silné, možná bych zvážila si o tom s někým promluvit. Vše má svoje hranice.
-
17.11.2019 20:02
A není pravda, že když to není malé mikine ko že to maminku nenaplnuje. Přece maminka je tu pro dítě v každém věku. Když se něco děje. Jde se za mámou. A to i v 8 letech.
-
17.11.2019 19:48
Neboj se, myslim ze kazde mamine tohle probehne hlavou
Muj syn ma uz 9 mesicu a rikam si to od jeho narozeni, a stejne to nepomaha - roste jak z vody
A jak pise Francy, maminku jsem i v dospelosti neprestala mit rada.. -
17.11.2019 20:30
Mám kluky 7 a 8 let. Jsou to pořád přítulky. Od mala jsme zvyklí si říkat jak moc se máme rádi, mazlit se.. Pořád ještě lezou ke mě do postele. A zvlášť ten mladší mě pořád objímá, říká že vonim, rád mi hrabe ve vlasech. Vlastně je krásný že tu lásku dokáže opětovat, pohladí, polituje.ani před kamarády nemají problém. Posílají mi pusinky a X krát za den oba říkají "miluji tě moje zlatá milovaná maminko". Také jim občas říkám, že jednou se mi to budou stydět říkat a mazlit.. A vždycky se naštvou že to rozhodně nikdy. Moc si to užívám, páč tuším, že se mi toho dostalo daleko víc a déle než jiným.. Jsem ráda že mě ještě potřebují. Taky jsem se jich jako maličkých nemohla nabažit, ale svým způsobem to mám do teď. Jediný kdy jsem brečela bylo vlivem hormonů, páč jsou brzy po sobě, druhý nečekaně.. Brečela jsem že si prvního neuziju, že je ještě miminko.. Pak zas záchvat radosti..
