Miminko od narození bez plenky

Jde o techniku péče o miminko, která se zakládá na časném rozvoji komunikace, díky kterému miminko nenosí plenky. Říkáte si, to není možné, vždyť se všude dočítám, že si miminko není vyprazdňování vědomo? Například v Číně nebo Japonsku jsou plenky velice novou pomůckou ve výchově dítěte, nebo například všechny děti tzv. „třetího světa“ jsou přirozeně bezplenkové. I v Evropě si to už mnoho rodičů vyzkoušelo, a to i u nás. To jen informace a povědomí o tomto tématu se šíří pomalu. Z toho jasně vyplývá, že už novorozenec si svého vylučování vědom je a moc rád tuto potřebu vykoná v jiné poloze, než-li v leže, a mimo plenku. Zdravotní sestry pracující na novorozeneckém oddělení (s donošenými i nedonošenými miminky) mohou potvrdit, že i miminko, které je na světě teprve pár hodin, ví, co to je vylučování, stejně jako ví, co je to hlad a potřeba kontaktu.

Proč vůbec tolik na vylučování miminka myslet, není to zbytečné jak pro miminko, tak pro rodiče?

Zbytečné to určitě není. Na všechny ostatní potřeby dítěte - jako je teplo, hlad, žízeň, pocit bezpečí a kontaktu - reagujeme a také je bez váhání plníme, tak proč nesplnit i tuto potřebu. Je úplně stejná jako ostatní, pouze ji pořád odsouváme do pozadí.

U této metody jde o komunikaci. Ano, komunikaci s třeba i týdením miminkem. Velkou roli zde hraje pozorování, určitě i intuice a spojení se svým dítětem. Smyslem nemusí být ihned miminko bez plenek a utrápení rodiče. Komunikace se musí rozvíjet, pozorování je stále přesnější a i intuice a projení mezi vámi a vaším dítětem bude sílit. Zároveň vám tato technika ušetří hodně trápení s učením na nočník, protože u dítěte, u kterého se uspokojuje i tato potřeba, se brzy vyvine i touha po tom jít se vyčůrat samo. U dítěte, které dva roky kakalo a čůralo do plenky, bývá velice těžké naučit ho, že už je velké na to, aby toto provádělo do plenky, a že se od něj očekává něco jiného. Navíc tato změna probíhá zrovna v době, kdy se dítě musí učit hodně věcí najednou. Hodně z toho, co se mu tolik líbilo, už není jako například kojení. Celkově to pro něj nebývá lehká doba.

Mnoho rodičů má obavy z toho, že to zabere moc času a že už ani takhle si neumí péči o miminko představit. Svléknutí kalhotek nebo minimálních plenek vám určitě moc času neubere. Snad jen to pozorování a učení se navázat komunikaci s miminkem vám může nějaký čas zabrat. Komunikace ale není nikdy zbytečná, a proto to nepovažujte za ztrátu času nebo zbytečnost. Navíc první týdny života miminka by měly být věnovány jen a jen jemu. Pozorování, jestli má miminko hlad nebo potřebuje na záchod, je jen o tom, čeho si rodiče všímají a chtějí všímat.

Než přejdeme k BKM v praxi, povíme si něco o moderních papírových plenkách. Ano, jsou skvělým pomocníkem v uspěchané době, ale existuje i několik znepokujících faktů, které se za tu krátkou dobu používání papírových plen zjistily.

Vysoký počet opruzenin

Tak tohle zná asi každá maminka. Avšak postupem času se to začalo vnímat jako něco zcela normálního. Maminky se domnívají, že se to týká jen dětí, které nejsou dlouho přebalené, ale praxe ukázala, že u některých miminek, i když byly přebalovány co nejčastěji a ihned po potřebě, stejně opruzenina vznikla. Taková opruzenina je pro miminko bolestivá.

Záněty

Zdravotním problémem, který se začal vyskytovat s rozšířením jednorázových plen, jsou záněty močového měchýře a ledvin už u tříletých dětí. Je možné, že je to způsobeno „suchým“ klimatem příznivým pro bakterie nebo příliš těsným upevněním pleny kolem bříška. Producenti jednorázovek si zakládají na tom, že jejich pleny zaručeně „udrží znečištění tam, kde má být“. Můžeme se tedy pouze ptát, zda-li produkty pro vylučování opravdu patří na kůži?

Mužská plodnost

Studie, která by se zabývala negativním vlivem používání plen na plodnost mužů, neexistuje, čehož se výrobci rádi chytají. Avšak pokud je teplota v pleně až o dva stupně vyšší než teplota mimo ní, jedná se přeci jen o protipól potřeby varlátek kvůli zdárnému vývoji sestupovat, a tím se chladit na vzduchu.

Chemie používaná při výrobě plen

Jsou běloučké a voňavé, ale ne díky přírodě, nýbrž díky různým chemikáliím, bělidlům a parfémům. U suché plenky, a tedy i suché kůže miminka, by to „tolik nevadilo“ , ale co po vykonání potřeby? Pokožka bude mokrá a dobře přístupná pro různé chemikálie, tudíž i pro bělidla, parfémy a jiné chemické látky. Je pravda, že toto dnes málokdo řeší, protože problémy s tím spojené nejsou ihned vidět a později, když se nějaký problém vyskytne, už vůbec nikoho nenapadne, že by mohl být původ zde.

Minimálně to pro miminko znamená, že už od narození mu do tělíčka vstupují zbytečné chemikálie. Stačí, že vzduch, který dýcháme, není zrovna čistý, voda, kterou pijeme také ne a v potravinách je také spousta chemických látek.

Dnes se naštěstí už vyrábí mnoho plenek látkových, které jsou BIO a dají se použít v systému minimální pleny, o kterém se dočtete za chvilku.

Jak tedy BKM vypadá v praxi a jak začít?

Základem je nebýt nervozní. Nejistota maminky se přenáší i na miminko. Spolehňete se na své instinkty, čurání funguje stejně jako kojení. Když si věříte a najdete polohu, která vám oběma vyhovuje, půjde to hladce. Stejně jako u kojení si zvolte prostředí klidné a intimní, bez rušivých vlivů.

Po probuzení - varianta s plenou

Když se miminko začne probouzet, s citem ho uchopíme a sundáme plenu – důležité je minimální oblečení, abychom s ním nemuseli moc manipulovat – a podržíme ho nad miskou v klíně.

Poloha:
Klasická, v náruči maminky, miminko lze uklidnit i kojením.

Nádoba:
Velice se osvědčil čínský nočníček mající široký okraj, díky kterému jej lze velice stabilně umístit mezi stehny, hladké okraje, které miminko netlačí, průměr akorát na novorozenecký zadeček, nehrozí tedy počurání maminky. Pokud nočník studí (po probuzení, v zimě), doporučuje se použít flaušový návlek (rolák, límec).

Úspěšnost:
Novorozenec hodně spinká, máte tedy velkou šanci na úspěch. Nechytnete-li nějaké čurání , vůbec se nedivte. I v kulturách, kde se čurání s miminkem praktikuje z generace na generaci, se nehody stávají, není jim ale příkládán zbytečně velký důraz. Moč je sterilní, zbytek lze umýt či vyprat. Prostě jen vyměníte špinavou plenu. Nehodami se tedy nenechte odradit, i padesátiprocentní úspěšnost je báječná.

Intervaly:
Pravděpodobně bude váše miminko za pět (deset) minut muset znovu čurat. Pokud je vzhůru, intervaly se pohybují okolo 20 minut, většinou proběhne vylučování během kojení či brzy po něm. Intervaly se s věkem a se zvětšujícím se močovým měchýřem budou prodlužovat.

Vhodná plena:
Čím jednodušší, tím lepší. Plena, kterou lze rychle sundat a pak bez zbytečné námahy opět zabalit, je základem. Nechcete strávit většinu dne balením. Osvědčenou variantou je klasická čtyřcovka poskládaná do obdélníku a přichycená v pase gumičkou. Na čurání stačí jednoduše jednu stranu odklopit. Tato mini plena ale nezadrží novorozeneckou stolici, ta by měla skončit v nočníku a ne na pokožce.

Čtyři kroky ke svobodě od plen

Úspěšná komunikace s miminkem funguje pomocí kombinace signálů:

• Miminko začne být bezdůvodně nespokojené, vrtí se, mrčí nebo se naopak ztiší.
• Při kojení přestane pít.
• Je-li uvázané v šátku, začne chtít jednoznačně ven.
• V noci se miminko probudí nebo alespoň přejde do fáze lehkého spánku.
• Větší děti užívají víceméně jednoznačné signály, sáhnou si mezi nohy (na plenu), pohybují se směrem k nočníku nebo koupelně, či si zalézou někam do kouta.

Každé dítě má svůj vlastní způsob, který se v závislosti na věku mění a vyvíjí. Velice často však komunikace ze strany dítěte není znatelná, pak tedy pomáhá:

Časování

Většinou musí lidé, tedy i miminka, po probuzení čurat. Miminka pak také po kojení nebo během něj. Vyprazdňování močového měchýře je dopoledne intenzivnější než odpoledne, během spánku pak skoro minimální.

Intuice

Funguje i u lidí využívající plně civilizačních vymožeností. Když vám vnitřní hlas řekne, že musíte na záchod, měli byste ho poslechnout.

Znaky

Komunikace spočívá ve snaze obou stran, tudíž nemůžete čekat, až se vaše dítě naučí vyslovovat latinský název svěracího svalu. Naučte ho raději „čurací“ zvuk jako například „sss“ nebo „ššš“, které si dítě spojí s „teď můžu“. Pozor ale na zvuky, které používáme k tišení miminek, odpovědi by se nám pak mohlo dostat v podobě pokakání, zvuk podobný pfff taky není nefunkční.

Dalším užitečným komunikačním prostředkem je znaková řeč, například T (anglická značka pro toilet). Tuto maličkost oceníte hlavně v období, kdy miminko ještě nemluví, ale přitom už jednoznačně ví, kdy a kam se chodí na záchod.

Je přirozené, že se signály časem mění. Stejně tak je přirozené, že nastane období, kdy následuje nehoda za nehodou. S tím je nutné počítat při těchto změnách:

• Vývoj tělesný - miminko začíná lozit, když mu rostou zuby a když se učí chodit
• Nemoc – začínající chřipka, dětské nemoci, dokonce i alergie na jistý druh potravin
• Vývoj psychologický – Já sám! Zeptáte-li se, jestli musí čurat, odpoví vám dítě zásadně ne, i když za chvilku čurá do kalhot

Řešení:
Zkuste mu nabídnout pomoc od tatínka, nebo vytvořte takové podmínky, aby mohlo opravdu samo (kalhoty s volným rozkrokem – při posazení na nočník je žádaná partie automaticky odhalená, případně vítat čurání na kachličky v koupelně, cokoliv, co vás napadne, co je u vás doma možné a co vám vyhovuje). Zkuste také přeformulovat otázku z „musíš čurat?“ na „jé, poslouchej, tvoje bříško ti říká, že musí čurat.“ Výbornou odpovědí na „nemusím“ je „tak mi pojd‘ ukázat, jak nemusíš.“ Určitě se vyčurá.

• Změna prostředí - daleká cesta, stěhování, změna časového pásma
• Strach - už v několika případech bylo období nehod způsobeno strachem, například by dítě bylo svědkem maminčiny menstruace a nechtělo čurat, protože mělo strach, že bude taky krvácet. Situace se zlepší, pokud dítěti věc jednoduše vysvětlíte

Jestli si ještě pořád myslíte, že signály nepoznáte, pak věřte, že zaručeně poznáte, kdy miminko nemusí. Když se pokusíte podržet ho nad nočníkem a ono se prohne do luku, určitě nemusí. Věřte i intuici. Pokud vás zničeho nic napadne, že by miminko mělo jít na záchod, vemte ho. Nic tím nezkazíte.

Varování "odborníků"
převzato z mokosha.info (odkaz níže)

Systém minimální pleny se vám líbí, dokonce ho považujete za praktikovatelný, ale hlavou se vám honí varování odborníků, že přečasné učení na nočník je škodlivé?

Že miminko neumí ovládat svěrače? Zamyslete se tedy nad tím, odkud čerpají odborníci své informace. Za předčasné učení na nočník považují metody z devatenáctého století, kdy byly děti v pravidelných intervalech vysazovány a musely sedět, dokud v nočníku něco nebylo. Tyto metody pro dětskou psychiku opravdu škodlivé byly. Systém minimální pleny je však o něčem jiném, vůbec se nejedná o to, jestli miminko sedí na nočníku nebo ne. Většinou si totiž hoví u maminky v náručí nad nočníkem či jinou vhodnou nádobou, a to jen tehdy, pokud dalo najevo, že musí.

A svěrače? Studie, které vedly k tvrzení, že děti svěrače ovládají až mezi 18 a 24 měsícem života, jsou založené na pozorování dětí konvenčně balených. Ty z počátku také signalizují své vylučovací potřeby, pokud se však nesetkají s odpovídající reakcí, naučí se používat plenu coby záchod. Jejich hlavním cílem je v prvních třech - čtyřech měsících zadržovat, aby své oblečení nepošpinily, pak se dostaví takzvaná tříměsíční kolika, protože zadržování není ani příjemné ani zdravé, poté rezignují a nechávají tomu volný průběh. Samozřejmě jsou pak kolem druhého, třetího roku, kdy se seznamují s nočníkem, velice překvapení, že to najednou má být jinak, a svěrače naprosto netrénované je potřeba ovládat. Miminka s minimální plenou, která chodí na záchod, jsou už od narození schopná svěrací svaly uvolnit, pokud je podržíme v čurací poloze (v klubíčku) či pokud jim pomužeme doprovodným zvukem (čuru, pss, pšš, pfr apod.).

Schopnost zadržovat se opravdu vyvíjí postupně, tak jsou tato miminka už třeba ve čtyřech měsících schopná počkat, než maminka zaplatí nákup a dojde s nimi na záchod. Konečné dozrání svěracích svalů je individuální a není třeba je urychlovat.

Naštěstí už i v americko-evropské civilizaci existují pediatři, kteří se s takovým přístupem k vylučování v praxi setkali. Bud‘ totiž pocházejí z Indie či z Číny, kde se s miminky na nočník chodí, nebo viděli malé američánky, kteří tak vyrůstají. A takoví pediatři vám potvrdí, že metoda je nejen praktikovatelná, ale i neškodná.

A ruku na srdce: co je pro vás, coby matku, důležitější? To, co tvrdí chlap, který má znalosti a zkušenosti z druhé ruky, a který je nezřídka ovlivněn monopolem firem, vyrábějících pleny ve stále větších velikostech, nebo vaše mateřské pudy, intuice a pozorování vlastního velice spokojeného miminka?

Literatura a web:

Bez plenky – Ingrid Bauerová, cena cca 270,-

Potřeby k přirozené hygieně miminek – www.pejashop.cz

Stránky o BKM – www.mokosha.info