Chtěla bych dát své dítě k adopci, jsem v osmém měsíci těhotenství a už teď mi dítě překáží.
Jsem 19 letá studentka a nečekaně jsme otěhotněla. Bohužel jsme to zjistila až velice pozdě, jelikož tomu nic nenasvědčovalo. S přítelem už nejsem delší dobu a vracet se k němu nechci. Potrat už je samozřejmě mimo. Rodina stojí za mnou a říká, že řešení se najít dá. Já se ale cítím nešťastná, nastupujii na vysoku a moje mysl se jen snaží o to vytěsnit to všechno z hlavy. Cítím se negativně a myslím, si že budoucí matka by se měla na dítě těšit a né, že se cítí, že jí to překáží. Máma říka, že rozhodnutí je na mě ale že ona by si dítě nechala. Já mám pocit, že budu šťastná, že jsme někomu dala šanci žít ale také to, že když dítě přenechám k adopci a učiním šťastné ty lidi, kteří dítě chtějí a nemohou ho mít, je to lepší než když já cítím, že to dítě nechci, nebudu ho mít ráda a už ted se kvůli tomu celému cítím negativně a zle. Máma se bojí, abych to později nevyčítala a já nevím...Myslím, že to překonám tím, že vím, že je někde nová šťastná rodina, která dítě chtěla než abych já si ho nechala když o tom celém pochybuji a cítím, že ...Je tu někdo, kdo by mi poradil, měl i tu zkušenost, že dal dítě k adopci?
- 15.07.2015 19:49:09 - full.avl změnila kategorie otázky
Související články v encyklopedii
-
Potvrďte si své těhotenství
Hladina hCG
Pod zkratkou hCG se skrývá lidský choriový gonadotropin vznikající po oplození vajíčka. Zvyšující se hladina tohoto hormonu v krvi a později v moči prokazuje u ženy těhotenství.
-
Co se děje v bříšku po dobu těhotenství
Vývoj plodu
Těhotenství trvá 40 týdnů (počítáno od poslední menstruace), z nichž se 38 týdnů vyvíjí plod. Popišme si, co se bude v těchto týdnech dít.
-
Gestační diabetes mellitus
Těhotenská cukrovka
Těhotenská cukrovka postihuje 3–5 % těhotných žen. Jste jedna z nich? Jak se tato porucha zjišťuje a co to znamená pro vás a vaše miminko?
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
22.9.2012 8:53
Ahoj, nejdřív bych chtěla podotknout, že tě v žádném případě neodsuzuji, ba naopak, když už přemýšlíš o tom, že dítě nechceš, je hezké, že uvažuješ rozumně a chceš to vyřešit tou adopcí. Asi bych se poradila předem v porodnici, či u tvé doktorky, tam by ti měli poradit,co a jak se při adopci dělá. Je spousta párů, kterým uděláš radost! Já osobně ti přeji, aby vše dopadlo dobře a věřím, že až mimčo uvidíš, tak změníš názor a pokud ne, tak ti přeji, aby vše proběhlo bez komplikací a nelitovala jsi toho, ba naopak jsi to brala,jako dání štěstí jinému páru, kteří mít třeba děti nemohou. V tomto případě se mi líbí víc řešit situaci takto, než potratem, či odložením dítěte někde, či necháním ho v porodnici atd. atd.
Držím ti palce, ať vše zvládneš a dopadne pro tebe dobře
-
21.9.2012 21:24
Ahoj , ani nevím co napsat , jsem v úplně jiné sitauci . O mimi jsme se snažili přes 2 roky a vzdali jsme to , páč to prostě nejde
.
Tak že možná budu znít zaujatě , ale než začneš přemýšlet o tom , že ten zázrak dáš k adopci , dej si pár dnů voraz a pak si to pořádně prosím tě promysly , mohlo by tě to jednou opravdu hodně mrzet .
Kort , když rodina za tebou stojí !
Podle mého by mamka mohla jít na mateřskou místo tebe a ty v klidu na vejšku (samo že záleží na hodně faktorech) , ale pořád lepší jak dát něco tak úžasného jako je dítě k adopci i přes to , že by jsi udělala nějaký pár neskutečně šťastným ...
No je to jen moje myšlenka , rozhodnutí je na tobě a at už se rozhodneš jakoliv , přeju ti hodně štěstí ! -
22.9.2012 7:13Myslím si, že až si po porodu vezmeš mimi k sobě, už ho nedáš. Já se nemůžu dočkat až ten pocit zažiju
-
22.9.2012 11:57Ahoj, tak jsem to tady celé pročetla a mám pocit, že jsi spíš ještě stále v šoku, že jsi to zjistila tak pozdě. Je to prostě strach, i já ho mám a to jsem se o dítě snažila 3/4 roku. Obava, co bude, jestli budu dobrá máma, jestli jsem ještě neměla počkat a užívat si a poznat lépe manžela atd. Asi to tu bude vždy. Ale na prcka se teda těším a čím blíže jsem porodu, tím více. Sama uvidíš, třeba se tvoje pocity za 6 týdnů změní.
Já jsem přišla na svět taky s tím, že mě moje máma nechtěla. Chtěla jít po maturitě na vysokou a ne měnit pleny a vdávat se. Babička ale zasáhla, máma se vdala (naštěstí se za 2,5 roku rozvedla, netrápí se kvůli mě v nicotném vztahu) a mě odnosila s tím, že mě při ,,nejhorším" vychová babička. Jak jsem se až teď v těhu dozvěděla, tak do 4.měsíce si máma nechávala skákat bráchu po břiše, aby o mě přišla. A s dnem porodu a prvním mým úsměvem už mě nedala z ruky. Miluje mě, tak jak by správná máma měla a máme super vztah. Nakonec zvládla vychovat dvě dcery bez pořádného chlapa!
Takže přeji, aby i tebe ovládly hormony lásky a dítě jsi milovala od prvního okamžiku. A pokud ne,neodsuzuji tě. Dáš šanci jiným rodičům i dítěti, aby prožili skvělý láskyplný život! Hodně štěstí! Nevím, jak to chodí s adopcí, možná by se dal zvážit i babybox - dítě je pak okamžitě volné k adopci a ty nebudeš vědět, kde je a nikdy tě nebude lákat jej navštívit. Ale to až v krajní situaci -
22.9.2012 16:59Ahoj Anet,ted trošku podobný příběh jako u tebe.Já jsem se od 16-ti let léčila hormony,protože jsem neměla nikdy menstruaci.Dr. říkal že děti mít v nejbližších 5 letech nebudu,protože mám nevyvinuté vaječníky.Tudíž jsem nemusela brát žádnou antikoncepci a s přítelem jsme si užívali 30 dní v měsíci.Ale na konci 1.ročníku na vysoké jsem taky najednou přibrala.Jen tak jsem si zkusila udělat test a ten byl pozitivní.Šla jsem k Dr. a ten podle ultrazvuku zjistil že jsem ve 21.týdnu.Taky jsem na to nebyla vůbec připravená.Chtěla jsem si užívat,studovat a ne měnit plíny a utírat zadek miminu.Taky jsem přemýšlela o adopci protože na potrat už bylo pozdě.Byla jsem jen o rok starší než ty.Nechtěla jsem být matka.Přítel chtěl a kvůli jeho přesvědčování jsme se hodně hádali a nakonec se rozešli.O adopci jsem byla pevně rozhodnutá ale když pak přišel porod,a já potom všem viděla obličej naší Laurinky,už jsem to dokonce nedotáhla.I s malým miminkem jsem dostudovala.Studium jsem si na prvních 5 měsíců domluvila individuálně abych mohla kojit a pak už to nešlo tak jsem studovala normálně.Ted je malá 1.rok ve školce a já normáně pracuji a jsem štastná že jsem to tenkrát nakonec neudělala a mám tak užasnou dcerku.
-
22.9.2012 19:39
Jak píšou holky, budeš si to muset rozhodnout sama. Pokud opravdu budeš chtít dát dítě k adopci, musíš to nahlásit v porodnici, aby k tobě přistupovali tak, že dítě mít nebudeš. Po porodu ti ho kdyžtak ani neukážou. Máš potom ještě 6 týdnů čas změnit názor, po šesti týdnech podepíšeš další papír a dítě bude moci jít do nové rodiny. Ta lhůta 6 týdnů je zákonem daná.
-
23.9.2012 12:33Já v 19. letech taky otěhotněla.To dítě jsem taky nenáviděla a šla jsem na potrat.Je to už čtyři roky a pořád toho lituju.Kdyby šlo vrátit čas tak se rozhodnu uplně jinak.Musíš si to dobře rozmyslet.Navíc moje kámoška má miminko který vůbec nechtěla.Musela si ho nechat kvůli příteli.V těhotenství pořád nadávala jak ho nechce a nesnáší.Ještě když jí vezl přítel rodit tak říkala o mimču hnusný věci.Koukala bys ale jak se všechno obrátilo když se vrátila s mimčem domů.Je z ní super máma.
-
21.9.2012 21:22
zkušenost s adopcí nemám, ale s těmi pocity, co zažíváš ano. Na dítě jsem si "zvykala" celé šestinedělí a právě v tu dobu se mezi námi vytvořilo velice silné pouto a věděla jsem, že pro něj zvládnu cokoliv těžkého v životě. Teď mám vedle sebe dvouletého skvělého parťáka do nepohody a život si s ním neuvěřitelně užívám. Ony se i ty tvoje pocity budou celé těhotenství měnit vlivem hormonů. Adopce je jedna z variant, jestli ji nakonec dokážeš zrealizovat ukáže čas.
-
21.9.2012 21:33
Já jsem taky studentka sice už teda 5. ročníku VŠ. Ale také jsme mimčo neplánovali tak brzo. Ale jsem ráda, že ho mám a nikdy bych se ho nevzdala. Miluji ho už ted v bříšku. Zvaž vše velmi dobře, zpátky už své rozhodnutí vzít nemůžeš. Abys jednou nelitovala.
-
22.9.2012 11:12ahoj myslím,že když už teď tak pěkně přemýšlíš o tom co bude tak si myslím,že už teď budeš skvělá maminka.Řeknu ti MOJE story:je mi 20let s přítelem sem se snažila o miminko 9 měsíců a hurá otěhotněla jsem
vše probíhalo v pořádku nebudu do detailů povídat těhotenství je krásná věc a statečně jsem za podpory přítele porodila nemněla jsem ten blažený pocit jak všude píší ale vím jedno miminko sem si přála to ano,ale po porodu jsem k němu nemněla takový vztah jaký jsem si představovala jak ho budu pusinkovat a všechno všimla si toho i rodina ale já jsem mlčela.A dnes?Našemu miláčkovi bude za pár dní 3 měsíce a za něj bych i dýchala jsem naprosto šťastná,že ho mám.
dokonce znám kamarádku která otěhotněla s přítelem se kterým byla 3 měsíce a co myslíš?Opusil jí a nakonce u porodu byla s ní její máma a dneska má u sebe maličkou KArolínku které je jeden měsíc a zvládá.
Je hezké,že přemýšlíš dopředu jestli by tě to nemrzelo,já osobně bych to neudělala páč věř že až se z toho zmátoříš budeš neustále přemýšlet co asi to miminko teď dělá,jestli jsou na něj hodní a pod.A to,že za tebou stojí rodina už o tom něco svědčí měj s ekrásně a věřím,že se rozhodneš správně on ten porod sám o sobě je něco co budeš chtít prožít jistě ještě jednoul -
23.9.2012 10:06
Ahoj, doporučuji shlédnout film příliš brzy, třeba ti to pomůže při rozhodování. Je na uloz.to http://uloz.to/x3j9z3S/prilis-brzy-2010-by-stanof-avi
-
12.11.2012 11:09ahoj chápu že chceš dát dítě k adopci ale je to hrozná škoda mě je 21 a strašně bych chtěla mimnko dokonce přemíšlim i o umělim oplodnění miluju děti a strašně bych to mimčo chtěla ale umim pochopit i tvojí situaci a myslíš že neni jiný řešení než adopce co určitě by ti rodina pomohla a nebo co kdybys ho dala někomu po porodu aspon bys věděla že ho budou mít rádi a že se o něj postaraj a možná by ses i dohodla že bysho mohla někdy vídat abys věděla jak roste já bych to aspon na tvim místě udělala kdyš bych to mimčo nechtěla.
-
22.9.2012 11:25
Ahoj, nemám sice zkušenosti s adopcí, ale zajímala jsem se o to z opačného důvodu. Nemohu mít děti, tak jsem zkoumala, jak je to s adopcí. Narazila jsem na internetu na stránky (bohužel si už nepamatuji adresu), kde se řešila přímá adopce. Pokud to bereš opravdu zodpovědně a chceš, aby se miminko dostalo opravdu do dobrých rukou, tak si můžeš vyhlídnout rodinu předem, zjistit jestli by se miminko mělo u nich dobře.... Pak může proběhnout klasická adopce, kdy miminko nejde hned k nim, ale musí se vyřídit ještě různé formality, nebo rovnou zajdeš na matriku a necháš toho chlapa zapsat jako otce. Ty se pak dítěte vzdáš a miminko jde automaticky k "otci", jeho partnerka si ho pak dodatečně adoptuje. Ale nevím, jak to opravdu funguje v realitě, toto jsem jen vyčetla. Držím ti palce, ať vše dobře dopadne.
