Hormony v těhu
už drsně nezvládám své hormony, holky.. všichni mě rozčilují, snažila jsem se držet, ale teďka jsem začla řvát po své matce, která se furt do něčeho stará a začla jsem po ní tak řvát, že ona "ztvrdla" a koukala jako blázen.. ubližuju tomu dítěti a mám kvůli tomu výčitky, že jsem špatná matka . mám strach, že to nezvládnu - rodina mě má za úplného debila, včera matka prohlásila, že préj je zvědavá na to, jak to zvládnu, že aby ještě nakonec nemusela u mě v bytě spát, tak jsem se opět nervla, že ze mě nemá dělat debila.. ta malá se mi s takovou narodí úplně zamindrákovaná
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
1.10.2010 10:46
klid, mám to úplně stejně, vytáčí mě snad všichni kolem neustálými debilními dotazy a vnucováním kdečeho.
Naposled mě tchýně dotazila tím, jak si vezme prvních 14 dní co budu s mimčem doma dovolenou a bude u nás spát a montovat se mi do všeho. Tak jsem všem řekla, že můžou přijít maximálně tak do porodnice a pak mi dát nejmíň dva měsíce pokoj, kdy k nám nikdo nepoleze a my si budeme zvykat na režim s miminkem. -
1.10.2010 11:45
Určitě nejsi špatná matka. Jsem v 21.týdnu a taky je to se mnou k nesnesení.Každý to má hold jinak. Taky jsem ted odt agresivní, rozbrečím se ani nevím proč, pak mě začne sůžovat pocit strachu a chvíli na o sem štastná jak blecha. Tak si připadám jak totální blázen, ale asi to k tomu patří....
-
1.10.2010 14:15
neboj, je to tak u všech, více bohužel trpí maminky čekající holčičku, tam se to úplně bije, ale v žádným případě nejsi špatná matka. zkus třeba počítat do deseti, nebo si vzpomeň na nějaký vtip a hlavně mysli na miminko, které uvnitř vyvaluje očička a říká si, bože ta máma má ale zase náladu...hoď do sebe kus čokolády, nebo zákusek a kašli na stresy, všechno přejde. Těžko se učí ovladat emoci, když těhu nejsi a ještě horší to je právě v těhu.A když tě něco vytočí, řekni klidně nahlas, sem těhotná, nesmím se rozčilovat a uvidíš, okolí zareaguje jinak..
-
1.10.2010 15:09
řekni jasně NE!! a řekni co ty chceš..u nás to bylo taky tak..těhu ještě v poho, pak mamka myslela že si bez ní ani neprdnu, byla u nás 3x denně (minimálně), dívala se jak kojím, jak je malý přisátý...a když jsem zadřímla tak zvonila tak dlouho dokud jsem neotevřela...pak jsem řekla že to tak nejde, že k nám nemůže pořád chodit,(bych z ní přišla o mléko)...pobrečeli jsme si obě, mrzelo nás to ale pak byl klid..ona pochopila že chci mít taky svoje a ted je to v poho..hlavně to řekni nahlas a nedus to v sobě..
-
2.10.2010 23:26
Ahoj.Já bych m ohla taky vyprávět.V 7 měsíci jsme se stěhovali ke tchýni,protože jsme rekonstruovali naše obydlí a tolik nervů a stresů a hádek,co jsem u tchýně s ní a celkově prožila,jsem si říkala,že 100procentně porodím ubrečené a nervozní dítě,tak samotmou mě krásně překvapilo,jak malá krásně celou noc spinká a je celkem v poho.Akorát mě mrzelo,že máme takovou tchýni,která jen myslí sama a hrabe sama pro sebe(.