Jak jste skloubily péči o starší dítě a o miminko?
Ahoj maminky, spíš vás prosím o napsání zkušenosti než o radu. Ptám se zatím čistě hypoteticky. Vždycky jsem si přála pořídit si tři prcky přibližně po třech letech za sebou. Když mám ale teď doma svého prvorozeného (6 měsíců), začínám si dělat starosti. Když vidím, kolik času zabere miminko, říkám si, jestli ten starší nebude zákonitě odstrčený a ochuzený? A budu moci milovat druhé miminko stejně jako to první? Protože teď mám pocit, že mu dávám všechnu lásku, co mám. Řekly jste si někdy "safra, já si toho mladšího měla pořídit až o tři roky později"? Snad se vyjadřuji nějak smysluplně 
Možná to jen moc řeším (to je moje specialita). Děkuji za všechny případné reakce.
Související články v encyklopedii
-
Jak krmit miminko
Kojení
Dopřejte svému drobečkovi mateřské mléko. Kojení je nejpřirozenějším způsobem krmení. Naučte se jak a co dělat v případě potíží.
-
Miminko od narození bez plenky
Bezplenková metoda
Bez opruzenin, zánětů a bez větších obtíží naučit dítě v pozdějším věku na nočník. Nejen to jsou výhody bezplenkové komunikační metody.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
15.5.2015 9:11Ahoj, mám dvě děti, když se narodilo miminko, staršímu bylo přesně 2,5 roku. Vždycky jsem to tak chtěla, jsem tak se segrou a neumím si to představit jinak. Bydlíme v paneláku, takže je to trošku složitější, pokud jsi na domečku, bude to ještě lepší. S láskou je to tak, že to ani nejde popsat, když je vidíš spolu.... Miminku jsou ted 4 měsíce. První dva měsíce byly peklo největší, ale jenom proto, že jsem měla dost zdravotních potíží, ve dnech, kdy jsem byla zdravá to šlo tak nějak všechno samo
Je dobré starší dítko zapojit do péče o miminko, tzn nechat ho vyhodit třeba pokakanou plínku, nechat ho dočistit ubrouskem při přebalování, pomahat chystat koupaní, při kojení se nezavírat ale vzít si staršího k sobě.... Jak jsem psala, mimi má ted 4 měsíce a už je kolikrát nechávám samotné v ložnici nebo v pokojíčku (samozřejmě chodím co chvilku nakukovat), ale hrajou si krásně. Starší od začátku miminko miluje, moc rád se s ním mazlí, pusinkuje ho, běhá za mnou, když dost rychle podle něj nereaguji na pláč miminka a hlasitě mě upozornuje, že Teošek pláče, ukazuje mu autíčka, dává mu hračky, kolikrát nemusím vubec nic dělat jen sedět a pozorovat je, jak si hezky hrají na zemi.... Bohužel míváme pořád dost špatné spaní (oba), takže jsem ráno hodněkrát jako zombie, ale když je nejhuř, pomuže tatínek, vezme oba kluky ven a ja si dvě hodky schrupnu. Pořádek doma až tak extremně neřeším, většinou je tu bordel (ne špína, ale hračky rozházené všude, nějak staršího nedokážu přimět, aby uklízel, moc u ničeho nevydrží, je to divoch, nějaká činnost ho baví tak tři minuty, pak letí zas dělat něco jiného). Vařím každý den nebo obden, ale vaření mi nezabere moc času a většinou u něj asistuje starší když miminko spí. Nejlepší to je, když jsme venku, mám na kočárek skejtik, na kterém staršího vozím, když jdeme do obchodu nebo přes cestu, aby mi neutíkal, kolikrát zaparkujeme na hřišti, synek si hraje na prulizkách, lítá, miminko spí, já si jen tak sedím.... Ano, někdy je to hodně naročné, ale nikdy jsem si neřekla, že s jedním to bylo jednodušší, ani mi to tak nepřijde, naopak mi přijde, že je to jednodušší ted, protože ho zabaví miminko a to nemluvím, až si spolu začnou hrát doopravdy Pokud se nám někdy poštěstí mít domeček, budeme mít i třetí, možná i čtvrté dítko, ale to bych už do paneláku nechtěla. Na zahradě je to skvělé, vypustíš je ven, když jim tam pořídíš trampolínu, piskoviště apod, máš vystaráno na celý den, zabaví se sami, mimi vystrčíš v kočáru na verandu a mužeš si dělat, co potřebuješ.... Za mě, neměnila bych -
15.5.2015 9:33kamarádka měla stejný strach a po porodu druhého miminka s překvapením prohlásila, že té lásky je najednou ještě víc
a vystihla to přesně každý dítko je "samostatný" v jiným věku a taky záleží jak moc ho k té samostatnosti vedeš.za sebe bych řekla, že dvouletý dítě je dostatečně samostatný a schopný pomoct, pohrát si s mladším sourozencem ale nejvíc záleží jak to sama cítíš, tvoje pocity jsou nejlepší rádce do tvé situace protože každý rodič i každé dítě je jíné
-
15.5.2015 6:42ja myslim,ze laska nema kvantitativni omezeni,takze ji budes mit vzdycky dost. A ta pece potom - chce to dobrou organizaci a manzela k ruce
-
15.5.2015 8:39
Určitě je potřeba do toho dát nějaký řád. Bez toho to nejde. Záleží hlavně na věku prvního dítěte. Třeba já vždycky říkala, že bych pod 3 roky nešla. Že je pak to větší už docela samostatné - nají se samo, obleče se převážně samo, ... Takže jen nachystám a bude to. Menší rozdíl je taky víc práce - oba obléknout, pomoci třeba s jídlem, ... Navíc je potřeba to větší připravit na toho sourozence. Povídat si, říct, že budeš ráda, když Ti bude pomáhat - styl podej, odnes, ... To taky dost pomůže
A láska se dá vždy rozdělit. Navíc když budeš mít pomoc po ruce, že nebudeš sama, je to taky hned o něčem jiném -
18.5.2015 8:13Ahoj máme 2holčičky skoro 3roky a 1rok,čekáme miminko jsem 11týden
Všechno zvládáme skvělě,starám se jen já a manžel,mamka občas pohlídá,když jdu k dr nebo tak.Nejstarší pujde do školky takže,to bude jiné Oboum holkám se věnuji na 100% a těhu si taky užívám Držím palce at se rozhodnete jak chcete
