Jak jste zvládaly vařit, když jste měly malé miminko?
Ahoj maminky, jak jste zkraje zvládali vařit s malym miminkem? Malýmu je 6 týdnů, je mi jasný, že zkraje je to dost náročný a chvíli to potrvá, než si najedem na nějaký režim. Parkrát jsem vařila přes den, malýho jsem měla v kuchyni v lehátku. Jenže jakmile jsem začla něco dělat, tak malej začal řvát. Pohoupala jsem ho, chvilku byl v klidu a pak zas. Jednou jsem takhle spálila i guláš. Někdy jsem ráda, že se aspon stačim nasnídat. Přiznam se, že zapomínam i jíst. Docela závidim těm ženskym, který jejich mužskej umí vařit a aspon v tutom jim pomůže. Ten můj to neumí a prý se to ani nehodla učit. Občas si na druhý den uvařim večer, ale to je málokdy. Protože jsem tak unavená, že na to nemam ani náladu. Přemýšlela jsem, že to asi zatim vyřešim tak, že si ted zkraje budu chodit do jídelny pro obědy. Co vim, tak spousta maminek to tak dělá a aspon se pak budu moct věnovat malýmu
Související články v encyklopedii
-
Jak krmit miminko
Kojení
Dopřejte svému drobečkovi mateřské mléko. Kojení je nejpřirozenějším způsobem krmení. Naučte se jak a co dělat v případě potíží.
-
Miminko od narození bez plenky
Bezplenková metoda
Bez opruzenin, zánětů a bez větších obtíží naučit dítě v pozdějším věku na nočník. Nejen to jsou výhody bezplenkové komunikační metody.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
11.10.2012 13:08No nevím, já vařit musela, když se narodil kluk - aktuní císař a k tomu už dvě starší holky doma... manžel samo hrozně pomáhal, ale přes den jsem byla sama a šlo to. Sice jsem zpočátku kojila 50 minut v kuse, pak ještě cca 10 minutek zákusek a za dvě hoďky od prvního přisátí další kolo, ale vaření šlo. Prcka sjem měla v kuchyni v autosedačce vajíčko, on na mě čuměl a já s ním furt kecala - pořád jsem mu říkala, co dělám a k čemu to bude. Prcek čumákoval a poslouchal mě a byl celkem klid...
Zkus s miminem pořád mluvit, ne šišlat, ale mluvit - nakrájíme cibulku a dáme ji do hrnce na kus sádla, to bude dobrotka pro tatínka (nebo koho chceš...). Dítko bylo v klidu, protože bylo furt se mnou a pořád mělo asi pocit, že se mu plně věnuju.... -
11.10.2012 11:50
Tak na to jsem taky zvědava
každopadne se budu pohybovat po bytě normalne,zadny ztlumeny televize,nevyndaní taliře atd. nechci učit dite na ticho,to delala švagrová a peklo,já když byla mala tak kolem me máma i luxovala a my spali jako dřeva i bráchové,ale na to vaření jsem zvědava,než si človek najde nejaky ten režim 
-
11.10.2012 11:53A to vaříš jen pro sebe nebo i pro manžu? Kdyby jen pro sebe, tak by byla jídelna asi lepší. Vyjedeš s kočárkem na vzduch a můžeš se prckovi plně věnovat. Ale zase ohledně kojení musíš najít jídelnu, kde budeš mít na výběr. Zase se nedá jíst všechno.
-
11.10.2012 12:09Já teda osobní zkušenosti zatím nemám, ale co třeba vařit jídla, která se v podstatě vaří sama? Třeba vaření v papiňáku... Tam jen naházíš všechny ingredience a vůbec se o to již nemusíš starat. Stejně tak pečení - péct maso + přílohu dohromady. Když máš dobré nádobí, třeba skleněné nebo v alobalu balené, tak taky nemusíš hlídat. Zkoušela si něco takového a taky to nešlo?
-
11.10.2012 12:34
já mám s tím strašný problém a to je malé už 21 měsíců, vařím denně... když začnu vařit, okamžitě mě tahá za tepláky a chce si hrát.... vařím když spí.
-
11.10.2012 11:43
Taky jsem toho ze začátku moc nedělala. Buď to nešlo, nebo jsem se spíše bál, že malou vzbudím a tak jsem moc nechtěla rachotit. Takže toho dělal hodně manžel, až mi to bylo blbý. Ale pak se to dalo nějak dohromady a střídali jsme se - inu jeden z důvodů, proč toho chlapa mám - strašně rád vaří
-
11.10.2012 12:31
Mě to přijde, že si tímto malého akorát rozmazlíte. Děti mají větší trpělivost než dospělí.
Nemůžete k dítěti hned přiběhnout, když zakňourá, to je špatně. Určitě ho mějte na očích a třeba, aby viděl i on Vás, ale to je maximum. Já jsem s tímto problém neměla. Vařila jsem i třeba, když spinkal a jak se tu píše, nikdy jsem nedělala nic potichu. Nikdy nebyl žádný problém. Když na mě malej viděl, tak jsem mohla dělat úplně všechno. -
11.10.2012 12:45
Pak je to fakt o tom, kdo vydrží déle. Já vím, je to hrozný. Chápu, každé díťátko je jiný, já třeba zrovna měla štěstí, že byl malej hodný a pořád je. Dnes je mu 6let.
Ale je to fakt o té trpělivosti. Když jsem ho třeba měla i takhle kuchyni při vaření, mluvila jsem pořád na něj, říkala jsem mu třeba, co právě dělám, no někdo mě poslouchat, tak si asi klepe na čelo, ale pomohlo to. -
11.10.2012 15:11Upřímně? Snadný to nebylo, ale muselo se to zkrátka vydržet. Bylo to hrozně náročné, ale naštěstí ani toto období netrvalo věčně, ačkoliv to tak ze začátku "s jazykem na věstě" vypadalo... Taky jsem byla ráda za snídani a pak třeba za krupičnou kaši pomalu o půlnoci. Dcera byla přes den nespavec, takže vařit nebo dělat cokoliv jiného, když by zrovna spala, bylo nereálné. A to se první tři měsíce kojila co hodinu (bylo horké léto, masakr). Takže řev-neřev, s kňouráním nebo bez něj, vařila jsem prostě za procesu a nejlépe tak, aby to vydrželo aspoň 2 dny. Dítě samozřejmě pořád se mnou v kuchyni buď v košíku nebo v lehátku, ale když vydrželo být v klidu alespoň 15-20 min, bylo to moc. Je od narození zvídavá, proto ji jen tak ležet nebavilo. Cca ve 3 měs. jsem to vzdala a ačkoliv jsem nošení původně neplánovala, pořídila si šátko-nosítko. Pár dní to trvalo, než si dcera zvykla, ale pak se mi najednou úžasně rozvázaly ruce. Takže další 3 měsíce už to bylo nesrovnatelně lepší, dokonce jsem napekla několik druhů vánočního cukroví.
Po půl roce jsem šátkování vzdala, dcera putovala do ohrádky, kde již díky schopnosti přetáčení se a již dobrého uchopování předmětů si docela vystačila sama. Od té doby je to již relativní pohoda. -
11.10.2012 16:18Ahoj ja mam doma dvoumesicni holcicku a musim rict ze neni den jako den, ale prave proto si varim den dopredu...jak dojde muj milý z práce uvarím a mame papaní na dalsí den
-
11.10.2012 22:26Ahoj, já si chodím pro oběd do jídelny, chodila jsem tam už v těhu. Oběd pro sebe mám vyřešený, manžel má obědy v práci, a večeři připravujeme společně s manželem, když přijde domů. Nevařím nic do zásoby ani nevařím právě oběd, abych to pak třeba ohřívala večer. Máme rádi čerstvě uvařeno a když jsme na to dva (manžel nebo já máme malou a druhý to přichystá), tak to je v pohodě. Někdy máme večeři studenou, manžel chodí na obědy, takže nevyžaduje ještě teplé večeře. Pokud Ti manžel nechce vařit, tak by se měl věnovat mimču a ty můžeš pak něco připravit.
-
12.10.2012 16:09Vařím,peču smažím,uklízím,peru...Děti do školy vozím.atd atd...Prostě si ten čas přizpůsobím.děti mám 3 nejmladšímu jsou 4,5 měsíce.Takže???Jo zvládám .Někdy lépe,někdy hůř.bez snídaně bych umřela.Časem se naučíš.
Jo a nikdo mi nepomáhá.Přítel je pracovně dost často pryč
