Jak připravit dítě na ijekci?
Holky, jak vy připravujete svá dítka (3roky) když jdete na odběr krve, či očkování? Čeká nás odběr krve, tak nevím, zda mu to říct dopředu, to se bojím, že pak bude vyvádět už v čekárně, nebo až když vejdeme do ordinace? Mě samotná je to nepříjemný,tak i já jsem z toho nervozní za malého
- 17.02.2016 13:15:58 - full.avl změnila kategorie otázky
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
17.2.2016 12:48
Záleží na každém dítěti.. Mám 3 a každé vyžadovalo jiný přístup. První musela vše vědět dopředu, jinak bylo zle. Druhá zase naopak nesměla nic vědět a byl klid. U syna (porucha chování + ADHD) záleželo na momentální náladě, nikdy se nedalo říct dopředu, jak zareaguje... nejvíce pomáhalo a pomáhá vše říct narovinu (bude mít ale už 10 let) a naprosto v klidu a hlavně nic nerozebírat. Prostě podat holou informaci a pak už záleží na něm, jaké další info si vyžádá. Taky nekompromisně trvat na již řečeném, neuhýbat....
-
17.2.2016 12:16
u nás byl i odběr krve i očkování. snaha připravit sice byla - ve smyslu, že to píchne a bude to za chviličku dobrý, paní Dr taky vstřícná a ještě v průběhu vysvětlovala, ale stejně to v konečném efektu dopadlo tak, že od té doby se stále ptá, když jdeme k Dr, jestli ho nebude paní Dr píchat
-
17.2.2016 14:09
Nepřipravovali jsme, protože vždy byla scéna. Ikdyž jsme slibovali hory doly... Teď má mladá 11 roků a je to pořád stejný - nenechá si vzít krev má problémy se štítnou žlázou, tak chodíme minimálně jednou doroka na kontrolní odběry a je to děs příprava, přemlouvání, slibování, nic nepomáhá. Dokonce jsme kvůli tomu chodily k psycholožce... Nic nepomohlo... Takže pročítám tuto diskuzi, kdo má nějakou "zaručenou" radu
-
17.2.2016 14:27
Myslím, že univerzální rada neexistuje. Každé dítě je jiné. Mám 3 kluky a když byli malí, tak jsem dopředu neříkala, protože měli strach dopředu a jeden tam ani nechtěl jít. Sestřička vždy nějak nenápadně nachystala,aby to pak byl fofr. Někdy se nestihli rozkoukat ( u očkování), u krve to stihnou a je řev, ale pak následovala odměna. Až byli větší,tak se dopředu ptali,jestli ho budou píchat - vždy jsem řekla pravdu a vysvětlila proč je to třeba a že nemá na vybranou. Prostředního u odběrů jsme asi do 9 let vždy dvě drželi a třetí brala krev,jak kolem sebe mlátil (má ADHD). Pak už dobrý. Ted má 12.
Nikdy jsem to nějak extra neřešila. Brala jako holý fakt, že se to musí a tak to i dětem podávala a že i mamince někdy berou krev.
Každý má taky jiný práh bolesti a někoho to bolí víc a někoho míň. Jindy je to o šikovnosti sestřičky.
Někdy víc stresuje maminka a pak to nevědomky přenáší na dítko