Jak se vyrovnat s těhotenství sestry?

Odpovědi (podle hodnocení / podle data)

• 

  Anonymní uživatelka #34995216.2.2018 11:17

  Naprosto tě chápu! Ale lék na vyrovnání se situací nemám. Jsem na tom dost podobně a taky nevím co s tím. S manželem jsme se vzali před 4 lety. Brali jsme se dost mladí (21 a 24) a navíc v kostele, takže všichni očekávali, že budu těhotná ihned po svatbě. Po dvou letech jsme stále miminko nečekali. Navíc jsem zjistila, že mám PCOS a že otěhotnět nebude žádná legrace. Vždycky s příchodem PMS a ms jsem byla úplně na dně. Bydlíme celkem daleko od rodiny, jezdíme za nimi cca jednou do měsíce. A to pro mě byl vždy nejhorší víkend. Všichni se nás vyptávali, co miminko, kdy bude atd. Celou cestu domů jsem v autě jen brečela, manžel z toho byl stejně špatný jako já. Po dvou a půl letech našeho snažení otěhotněla manželova sestra, naprosto nečekaně. S přítelem se zrovna rozcházeli, nebyli manželé. Když mi to manžel řekl, brečela jsem snad týden. A když jsme jeli za rodinou, nemohla jsem jít k ní ani na návštěvu. Když švagrová porodila, byla jsem zas týden v těžké depresi. Na přání manžela jsem s ním na návštěvu šla. Když jsem neteř viděla, trochu se to zlepšilo, ale pořád to dost bolelo. Časem se trochu lepšilo. Když měla neteř půl roku, otěhotněla jsem. Tím se to zlepšilo víc a já si říkala, že už to mám za sebou. Jenže! Dcera má rok a já jsem už touhle dobou chtěla být aspoň druhý měsíc těhotná. A nejsem. Švagrová je opět těhotná bez nějakého většího úsilí. Navíc se mi vdala sestra, která má stejnou gynekologickou diagnozu jako já. A sestra opět bez nějakého úsilí otěhotněla hned na svatební cestě. A i přesto, že mám nádhernou dceru, kterou nadevše miluji, švagrové i sestře závidím, že si otěhotněly kdy chtěly. Když se obě se sestrou sejdeme u našich, vůbec nemůžu vystát její těhotenské nálady atd. Zvládnu to půl hodiny a pak si jdu raději s dcerou hrát do jiné místnosti. Moc mě to trápí, chtěla bych, abych se od toho uměla oprostit a chovat se jinak. A nejde mi to. Jediné, co mi trochu pomáhá, jsou nějaké dlouhodobější cíle, plánování, těšení se na něco jiného. A pak hlavně užívání si po porodu nově nabitého milostného života s manželem (kvůli rizikovému těhu jsme na tom byli poslední cca rok dost bídně). A když už fakt nevím, zkouším si najít důvody, proč je dobře, že ještě těhotná nejsem a jaké to bude, až si jednou vezmeme do péče dítě z kojeňáku nebo dětského domova (máme to totiž s manželem v plánu, až budou naše dítě/děti větší). Moc ti přeju, aby vše dobře dopadlo a brzo ses i ty mohla radovat z miminka. Snad jsem ti trochu poradila...

  8 komentářů Nahlásit Hodnocení: 2

  +-
• 

  Bývalá uživatelka #17732716.2.2018 9:26

  milá zlatá, stalo se mi podobné. jen jsme trochu starší. ve zkratce: před třemi lety jsem se vdala a hned jsme začali pracovat na miminku. přišlo mi fér, to říct mamce a sestře s partnerem. čas plynul, kamarádky kolem těhotněly, kolegyně taky, a postupně jsem se připravovala na to, že už asi děti mít nebudeme. každá taková kamarádka mě dostala do kolen. samozřejmě jsem jí to moc přála (přeci nevím, jak dlouho se snažili oni), ale víc a víc jsem byla smutná za sebe. nejhorší byl vždycky první den ms, kdy kolísají hormony, to jsem si občas i poplakala. segra mi byla hodně oporou, povzbuzovala mě, ať se tím netrápím, že každý má svůj čas. loni jsem oslavila 30 (sestra měla 25) a po mé oslavě odjížděli s přítelem na dlouhou zaslouženou dovolenou (asi tři týdny) odkud se vrátili ve třech. já věděla, že otěhotní už na těch svých narozeninách. nevím jak, ale věděla jsem to. sestra se mi to hodně dlouho bála říct, tak jsem se to dozvěděla až jako jedna z posledních z blízkého rodinného kruhu někdy koncem jejího prvního trimestru. málem jsem se rozbrečela, ale moc jsem jí to přála. ona sama tím byla zaskočená, protože rodinu zatím neplánovali a trochu jim to překazilo plány na celý loňský rok. a přesně takové to je. když to nejmíň čekáš, nebo se ti to nejmíň hodí, tak přijde miminko. aby to mělo i šťastný konec, tak 11 měsíců po sestře jsem otěhotněla i já a ona i její synek mi moc pomohli psychicky. chovat týdenní miminko, mazlit se s ním. to tě úplně zaplaví láskou. vídáme se každý týden, protože spolu nebydlíme, a bydlet blíž, tak klidně i denně. a druhá půlka psychiky se mi srovnala na čínské medicíně. pan doktor si se mnou krásně povídal o různých strastech, zdravotních problémech, prozkoumal přes fotku můj jazyk, vysvětlil mi, kde mám blokády energie, předepsal bylinné tabletky, které prodávají a druhá ms už nepřišla. resp. byli jsme u něj 3 dny před novým cyklem a ten další už nebyl. takže teď jenom doufám, že bude s naším miminkem všechno v pořádku a celá rodina nás ohromně podporuje. závěr si z toho mého příběhu pro sebe určitě vybereš správný. držím Vám palce

  3 komentářů Nahlásit Hodnocení: 1

  +-
• 

  Anonymní uživatelka #34998816.2.2018 10:49

  Tohle je vzdy hrozne tezke. Kazda jsme trochu jina. Reknu ti prihodu, ktere jsem byla svedkem. Mam o 15 let starsiho brachu, miluju ho, ma krasne dve zdrave deti. Ma svagrova je mi vlastne sestrou . V te dobe mela a do dnes ma kamaradku, ktera to ale tak snadne nemela. Kdyz svagrova otehotnila s prvni holkou, vse ok, kamaradka se take snazili, ale uz tou dobou bohuzel s pomoci doktoru, ale stale meli more casu. Jenze cas plynul a je neuprosny....svagrova par let potom otehotnela sco klukem a nastal problem a velke dilema. Kamaradka stale nebyla tehotna. Tou dobou uz bylo po x (co vim tak asi patnacti) neuspesnych transfetech, lecbach a po zjisteni alergie na partnerovo sperma, kdy lecba nezabirala a kazde dalsi embryo jeji telo bez milosti zahubilo. V te dobe uz je to stalo more sil, usili a taky penez....a ted tu stala svagrova se slzami v očích, ze ji ma moc rada a nevi co ma delat. Zavist je hrozná vec, ale v tomto ohledu a po tolika nezdarech nas asi dovede ovladnout kazdou, ale musis si uvedomit urcitou miru, kdy uz je to proste nezdrave. Švagrová ji tenkrat nechtela lhat, tak po prvnich testech ten krok udelala a rekla to. Zhruba pul roku s ni nemluvila. Ale na druhou stranu i kdyz clovek chape bolest toho druheho...Proc? Svagrova jejich problemy preci nezpusobila..ani jim nic takoveho nepřála, ba naopak se ji snazila drzet dlouho nad vodou. Dopadlo to tak, ze kamaradka jeden krasny den prisla a kdyz konecne roztal veskery led a chlad, nezbylo ji nic jineho nez se s tim proste smirit. A po smireni prisla holcicka a je jen o necele dva roky mladsi, nez brachovo kluk... je ti 21, jsi mlada...mas tolik moznosti co zkusit aby to vyslo a i cas stale hraje v tvuj prospech. Tak neves hlavu, nenech se tim ovladnout, sestre to hlavne rekni at mezi vami zbytecne neroste zed ana urcite najdete spolecnou rec

  Komentujte Nahlásit Hodnocení: 1

  +-
• 

  OveckaVeru16.2.2018 9:16

  Taky bych se s tim sestre sverila. Tak alespon muze pripadne omezit ,,radovani se,, a hovory ohledne tehotenstvi v tve pritomnosti, kdyz ti to nedela dobre..
  Ale radeji se s tim snaz poprat, protoze az zabrednes do nenavisti vuci ostatnim tehotnym zenam, bude to jen horsi.

  3 komentářů Nahlásit Hodnocení: 0

  +-
• 

  Bývalá uživatelka #18111516.2.2018 9:31

  Řekla bych to sestře a hlavně bych jí to přála, když budete nepřející a v depresi tak to nepůjde ani vám. Nebojte se ničeho miminko si k vám taky cestu najde Třeba to máte první vidět u své sestry aby jste věděla do čeho jít. Ve 21 letech třeba ještě cestovat a užívat trochu svobody než se budete na plno věnovat vašemu miminku A pokud vám to s přítelem nejde, tak zkuste navštívit nějakou lékařskou pomoc Ale určitě z toho nebudte v depresi, je to přece krásné že sestra čeká miminko a vy budete mít taky jednou

  1 komentářů Nahlásit Hodnocení: 0

  +-
• 

  Bývalá uživatelka #17995816.2.2018 13:15

  Vim jak se citis...me donedavna delal problem sedet na lavicce u detskeho hriste a videt ty maminy s kocarky jak jezdi a ja nic...snazili jsme se s mojim pres rok a neslo to. Jeste mam endometriosu musela sem na laparo a vse se zdrzelo na snazeni..jeste pak mesic v laznich na uzdraveni...uz jsem to o vanocich vzdala a setrila na ivfko a najednou v lednu sem to nedostala a na tehu testu viditelna carka a bylo to tam a to sem si uz rikala ze uz to nepude ... Mam segru o 4 roky mladsi ta uz bude ted rodit za mesic ..sestrenka uz ma 2 deti a taky mi bylo lito ze ja furt nic..prestan na to tak myslet a prej jim to uvidis i vam se zadari treba uz dalsi mesic..hodne to je o psychice telo je ve stresu a je to horsi a horsi...

  Komentujte Nahlásit Hodnocení: 0

  +-
• 

  Anonymní uživatelka #38123516.2.2018 9:13

  Máš stejný věk jako já. Čekám dvojčátka. To budeš závidět, každé kolemjdoucí mamince? Plus je to tvá sestra, pokud máte mezi sebou rozepře, tak by jste si to měly vyříkat. A říct jí o svém problému a starosti, že by jsi chtěla být maminka, ale zatím nemůžeš. Ona bude ráda, že jsi se jí svěřila a tobě se odlechčí až jí to řekneš. Většinou když něco očekáváš, tak to nepřijde. Zkus se pořád nezamýšlet a nebo negativně . Hraj si s tím dítětem a těš se na své.. Přece ti nikam neuteče. Když budeš uvolněná, bez stresu a pozitivní. Vše dopadne tak, jak si preješ.

  Komentujte Nahlásit Hodnocení: -2

  +-
• 

  Bývalá uživatelka #3072116.2.2018 11:50

  Jsi mladá...tvoje sestra je starší... a nezlob se, i když tě to trápí, tak mě zaráží to, že přemýšlíš nad tím jak to dáš atd... místo toho aby jsi byla šťastná s tvou sestrou... těšila se na neteř nebo synovce anechala to plynout. A pokud se s tím nesmíříš, tak jako budeš naštvaná na sestru, že je zdravá a čeká miminko? Přijde mi to dětinské a sobecké!!!!! Kdybyste se snažili už hooooodně dlouho a opravdu si prošli peklem, tak řeknu, ano může tě to mrzet, ale takový přístup ke své sestře nechápu. Jak se říká... Přej a bude ti přáno!!!! No a pokud se s tím nesmíříš, tak to budeš mít asi hoooodně těžké. Chtěla bych tě nějak uklidnit, ale jaksi mi to nejde. Je to čirá závist....

  18 komentářů Nahlásit Hodnocení: -2

  +-