Je mi 20 a trpím neskutečným strachem a fóbií z porodu
Dlouho mi trvalo, než jsem se rozhoupala tenhle dotaz napsat, proto je anonymní. Za svůj problém se stydím a vím, že mě tady spousta z Vás (opět) odsoudí jako i v běžném životě a to je pro mě ještě 100x horší. Je mi 20 let, mám stálého partnera a po škole toužíme po dítěti. Cítím se být připravená ve všech směrech, ovšem v tom nejdůležitějším ne a nikdy nebudu, naštěstí mě přítel chápe. Jsem extrémně citlivá osoba, až přecitlivělá, potřebuji obrovskou péči a optimismus od lidí a mám absolutní fóbii a strach z nemocnic, doktorů, gynekologie, nemocí, smrti, porodu. A nyní už mám i strach z císařského řezu, protože mě moje mysl vede k tomu, že u něj rodičky umírají častěji. Nikdy jsem nebyla na gynekologii, neměla jsem problém, menstruaci mám sice silnou ale s prášky a čaji ji přežiji, partnera mám stálého a jsem očkovaná proti rakovině děložního čípku a neříkejte mi prosím co ve mě je a že mi dávno něco je. To mě spíš ještě odrazuje tam jít. Pokoušela jsem si několikrát říct, že to nic není a nejde to. Takže vlastně nejdu ani na gyndu, u zubaře mi musí dávat dávku pro koně, třeba 5 injekcí umrtvení. Při odběrech omdlívám a od svých 18ti jsem nebyla u svého nového doktora. Prostě mám fóbie a strach, který se zvětšuje a říkám si, že bych měla navštívit psychologa a začít to řešit. O normálním porodu ani nemluvím s mou výškou 150cm bych to nechtěla zažít, nechci to prožít a nejraději bych povolila jen císaře. Prostě nevím jak se odblokovat. Bojím se i začátkem těhotenství, že bude dítě postižené, nebude mít prstíky, špatné srdce, cokoliv. Dlouho jsme přemýšleli o adopci dítěte jenže mi to moji rodiče vymluvily. Protože i oni mě mají adoptovanou jako malinké miminko, prostě jsou to moje rodiče a MILUJU JE, dál to rozebírat nechci, lidi co to neprožijí umí jen odsoudit. Proto jsem chtěla dlouho adoptovat, protože vím jak mám díky našim úžasný život a že je to štěstí a to nejlepší co v životě můžeš udělat. JENOMŽE naši mi to totálně vymluvily a skoro nadali, že si neuvědomuji co to je za tvrdou realitu a bolesti, vyšetření a že kdyby jsme byly s partnerem normálně plodní, nikdo nám dítě nedá. Já bych měla chuť za to zaplatit miliony. Stále nevím co dělat a odkládat to nechci, na dítě se všeobecně cítím a prostě matkou být chci, ale nevím jak toho dosáhnout :'(
Související články v encyklopedii
-
Zatočte se svým trápením
Bolestivá menstruace
Bolestivá menstruace postihuje skoro každou ženu. Proč k ní dochází a jak se proti ní bránit? Lékařská, praktická či přírodní cesta, která je ta pravá?
-
Z holčičky se stává žena
První menstruace
Každá jsme to zažila, další to ještě čeká. Pro někoho je to požehnání, pro někoho nemilé překvapení. Proč a kdy k první menstruaci dochází?
-
Potvrďte si své těhotenství
Hladina hCG
Pod zkratkou hCG se skrývá lidský choriový gonadotropin vznikající po oplození vajíčka. Zvyšující se hladina tohoto hormonu v krvi a později v moči prokazuje u ženy těhotenství.
-
Co se děje v bříšku po dobu těhotenství
Vývoj plodu
Těhotenství trvá 40 týdnů (počítáno od poslední menstruace), z nichž se 38 týdnů vyvíjí plod. Popišme si, co se bude v těchto týdnech dít.
-
Gestační diabetes mellitus
Těhotenská cukrovka
Těhotenská cukrovka postihuje 3–5 % těhotných žen. Jste jedna z nich? Jak se tato porucha zjišťuje a co to znamená pro vás a vaše miminko?
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
27.1.2015 22:26
Úplně normální mi přijde rada...vyhledej psychiatra (na tohle je podle mě psicholog málo), protože to co tady popisuješ už je patologie....
-
27.1.2015 22:31ja nechapu, proc te nekdo odsuzuje, ci by mel snad odsuzovat. kazda mame sve fobie a strachy, nekdo mirnejsi, nekdo horsi. kazdopadne si myslim, ze bys s tim mela opravdu neco delat, a to nejen kvuli sobe, ale take kvuli diteti. at bude biologicky tve, ci jen pravne, vzdy s nim budes muset doktory resit, budes muset prekonat fobii z doktoru a nemocnic a nebyla bys ani dobrym prikladem, pokud by ses sama doktorum vyhybala - ve smyslu, ze bys nechodila na pravidelne prohlidky... navic by to bylo, dle meho nazoru, nezodpovedne - ten prcek na tobe bude zavisly a prevence muze kolikrat zachranit zivot... tady bych zacala a pak sama uvidis, co pro tebe bude mozne ci nemozne.
-
27.1.2015 22:35Je dobre ze si uvedomujes svuj problem a urcite vyhledej odbornou pomoc urcite ti pomuze,a co zajit na gyndu s mamkou? Treba tim ze tam bude stebou tak budes cejtit jiste bezpeci
-
27.1.2015 22:40
Rozmím ti, ale nejsem psycholog, a možná máš nějaký blok, možná je to spojené s tím, že jsi adoptovaná a neznáš svou "minulost", nevím jak moc víš, jak třeba tvoje biologická matka prožívala těhotenství, ...
Jen za mně, je zubař nejhorší, mi musí taky dávat koňské dávky, bolí mě to jinak více jak porod. Já říkám, že zubař je fakt horší, ale u zubaře nejsi třeba 6 hodin, porod mi nepřišel tak hrozný, ale zase dlouho trvá. Já taky nejsem úplně ten nemocniční typ, ale ty porodnice jsou přece jen takové útulnější a dneska si můžeš vybrat, kterou chceš, jít se tam podívat před porodem. Jinak si myslím, že třeba si najít gynekologa, zkusit se s ním třeba nejprve spojit emailem, říct mu své představy, zaplatit si i případný nadstandard, péči, aby ti prostě věnoval svůj čas a porozumění. Můžeš si ho potom zaplatit i u toho porodu. Jinak adoptovat dítě mužou i plodné páry, chápu rodiče, že ti to vymlouvají, oni mít svoje nemohli, ... mít vlastní, mít to břicho, užit si to těhotenství, vždycky je to risk /může se stát cokoliv/, ale je to tak krásné, pohyby miminka, ultrazvuky, videa miminka v bříšku, a ten porod ženská zapomene, třeba i tvoje mamka by to s tebou ráda prožila, protože sama nemohla... u porodu můžeš mít jak partnera, maminku, svou osobní porodní asistentku (kterou si sama vybereš), je to sice o penězích, ale hodně žen to využívá, a myslím, že když to ženě pomůže psychicky, tak proč ne. -
27.1.2015 23:21
Naprosto chápu jak se cítíš mám s doktor, jsem nikdy neměla žádný problém za to teď se to na mě sype.Už opravdu dlouho trpim jako zvíře a oni mi to spíš zhoršují. Ale ty jsi zdravá tak nevidim problém. Vyhledej psychologa, pomůže Ti. A nejvic mi pomohlo kdyz jsem si sama mohla vybrat lékaře kteří mi byli příjemní. Dost to pomůže překonat obavy. Vím i čem mluvím muj původní lékař mě vždy už od dveří vyhazoval že si vymýšlím alergie, jaké překvapení když jsem po jeho Biseptolu musela být týden na JIPU protože jsem skoro umřela. Za to můj nový doktor mi rozumí všechno mi podrobně vysvětlí a snaží se antibiotikům vyhýbat. Takže koukni na internetu a zkus někoho kdo by ti připadal milý. Další věc, kterou bych ti ráda poradila je nenech se tolik sžírat myšlenkami pomůžou na to procházky a jóga perfektně to uklidňuje. Jinak o zubaři mi ani nemluv. Mám prokázaný zvýšený práh bolestivosti, takže co zubař to noční můra na druhou stranu lepší půl hodiny trpět s malým kazem než pak třeba trpět pul roku bolestí plus hodina na křesle. Hlavu vzhůru. Jinak se omlouvám za případné chyby, píšu z mobilu. Jo a je mi 23
