Kamarádka je těhotná a nám to nejde
Ženy moje zlaté...nemůžu se nikomu v okolí svěřit a tak to opět dělám tady. Když je někdo v mém okolí těhotný, mám z toho většinou radost. Zamrzí to, ale mám zároveň radost. Jeden kamarád má necelé 3 měsíce holku a tak před měsícem řekl, že oni jsou přece zdraví, takže když budou chtít otěhotnět, že se jim zadaří. Říkala jsem si, že to není možný, že to přece nejde jen tak na povel. No a ejhle. Už jsou těhotný. Jak to mám zvládnout, dívat se na ní, když my se snažíme dva roky? Jak jim mám pogratulovat a nerozbrečet se? 
Vím, že ty pocity nejsou správné a že bych měla jásat a nezávidět jim, ale já už to fakt nedávám...
Související články v encyklopedii
-
Potvrďte si své těhotenství
Hladina hCG
Pod zkratkou hCG se skrývá lidský choriový gonadotropin vznikající po oplození vajíčka. Zvyšující se hladina tohoto hormonu v krvi a později v moči prokazuje u ženy těhotenství.
-
Co se děje v bříšku po dobu těhotenství
Vývoj plodu
Těhotenství trvá 40 týdnů (počítáno od poslední menstruace), z nichž se 38 týdnů vyvíjí plod. Popišme si, co se bude v těchto týdnech dít.
-
Gestační diabetes mellitus
Těhotenská cukrovka
Těhotenská cukrovka postihuje 3–5 % těhotných žen. Jste jedna z nich? Jak se tato porucha zjišťuje a co to znamená pro vás a vaše miminko?
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
24.7.2012 11:09Holky, já vás všechny obdivuju
Já jsem jedna z těch, které si řeknou a zadaří se skoro hnedka (3 měsíce), ale hrozně jsem se bála, že to nepůjde. Ono se snadno říká: Nesmíš na to myslet a nesmíš dělat děti, ale užívat si to....
Kamarádka mi taky tvrdila, jak jsou oba zdraví, že jim to pak půjde ráz na ráz, že nikdy nebrala žádnou chemii a že věk maj v pohodě a ejhle, rok snažení pomalu za nima a furt bez miminka
Moc vám všem přeju, ať to brzy vyjde a i vy máte plnou náruč a poznáte to štěstí, kterým miminko je -
24.7.2012 8:22
Naprosto tě chápu. Příjde mi, že od té doby, co se mi snažíme, tak jsou snad úplně všichni těhotní a nebo rodí. Mám jednu kamarádku, se kterou jsme to plánovali téměř ve stejnou dobu. Samozřejmě jí to vyšlo na první pokus a má už půlroční krásnou holčičku. Když mi napsala, že už se malá narodila, tak jsem to obrečela. Další kamarádka ani mimi moc nechtěla, ale že už má téměř 3 roky starého chlapečka, tak se začali snažit o další. Samozřejmě zase na první pokus. A už jí zbývá jen pár dnů do porodu. Nedávno přišla kolegyně z práce s tím, že čekají. A to jen vysadila antikoncepci a nechali tomu volný průběh a hned první měsíc byla v tom. Mám někdy pocit, že se všichni kolem mě spikly. Na jednu stranu mám z nich radost, ale na druhou někdy k tady těm "šťastnějším" cítím až nenávist, což mě děsí.
Kolikrát si říkám, že bych se možná měla jít léčit na psychiatrii, že to už není normální, co se mi děje v hlavě, když se dozvím o další radostné novině ze svého okolí. -
24.7.2012 8:44Přesně tomu rozumím...jako kdybyste mi obě mluvili z duše, my se snažíme cca 2 roky, vím, že jsem se léčila, ale strašně mě mrzí, že to nejde každýmu na povel, švagrová si plánovala 2. dítko na červen a ejhle, na začátku července mi řekla, že je těhu, taky jí to moooooc přeju, ale doma jsem se rozbrečela. Myslím, že tě to aspoň trošku přejde a gratulaci zvládneš bez slziček, musíš si říkat, že na každého jednou dojde a to i v dobré slova smyslu. Já si třeba říkám, že když se nám to neporaří, existuje ještě další řada možností, takže si dělám z manžela legraci, že budeme mít dvojčátka ze skumavky
ber to s humorem, vím, že je to těžké, ale kdybyses tím trápila ublížíš akorát sobě. Držím nám palečky
-
24.7.2012 8:48Já měla to samé... snažili jsme se bezmála 3 roky, nakonec máme klučíka z umělého oplodnění na druhý pokus. Ale než se to povedlo, byl to boj a taky jsem každou těhotnou kamarádku domna obrečela, chvilku jsem se jí vyhýbala a pak to přešlo a radovala jsme se s ní. Určitě se zadaří i tobě, nesmutni. Poplač si a pak se s kamarádkou raduj. Já takhle jednu oplakala a záviděla jí a ejhle, nakonec máme děti 2,5 měsíce od sebe
-
24.7.2012 8:53
taky ti rozumím. když sem viděla, jak kamarádka čeká nejdřív jedno mimčo (to jsem dokonce chovala dřív než jeho babička) a pak čekala další a já pořád nic, tak mi bylo smutno. na druhou stranu sem tohle zažila i z té druhé strany, když sem čekala první mimčo a má o 10 let starší sestra pořád nic, tak sem viděla, jak jí to vzalo a bylo mi to líto. teďka čekám druhé mimčo a ségra to nese opět velmi špatně, protože ona ani po těch letech pořád nic. moc se mi s ní ani nechce se scházet kvůli tomu, že vím, jak to na ni působí.
věř, že i Vám se zadaří a budeš i Ty hrdě ukazovat bříško chce to jen čas (i když vím, že doba snažení je dlouhá) -
24.7.2012 10:00Ahojky, musím se přidat k holkám a napsat ti, že jsem to prožívala stejně. Těhotné snad byly všechny okolo mě a já pořád nic. Často to skončilo pláčem doma potajmu v koupelně a v pocitu, že je svět hrozně nespravedlivý. Po dvou revizích, jednom neúspěšném IVF a třech letech snažení jsem to hodila za hlavu a další měsíc jsem zjistila, že jsem těhu. A nyní jsem už v 34 týdnu a čekám chlapečka. Při marném čekání na mimi jsem na tom byla stejně s jednou kamoškou, jim se zatím bohužel nezadařilo a vidím na ni, jak se tím trápí. Nechala jsem ji čas, vídáme se, jen když to ona zvládá. Je to hrozně moc těžký. Drž se, myslím na Tebe.
-
24.7.2012 10:44
Tohle zna asi kazda snazilka,od nas z prace ted odesly samé ženské tehotné,uz je tam jen jedna co ma moznost,no a chodily tam kolem me s temi rostoucími brisky a ja tise zavidela,ale zaroven jim to prala.Venku jsem tolik tehulek snad nikdy nepotkala,jako kdyz jsem samovolne potratila,proste zákon schválnosti.Jenze po tom potratu jsem si proste rekla a dost- tvrde,ze to díte mit proste budu a ze kdyz se podívam z okna,ze na tom pískovisti kde sedi spoustu mamin s detmi tak já tam taky budu sedet s mrnětem,prote jsem si rekla ,,ano,vim,ze to prijde,že to tak bude" a ted jsem v 11tt
chce to nechat volne plynout,ale zaroven pevne verit,kdyz jsem neverila,neprislo to! -
24.7.2012 11:00
Holky jak já vám rozumím
mám to naprosto stejně,kamarádka otěhotněla téměř hned a nám se pořád nedaří. Doma jsem to obrečela,ale co naděláš, nic a musíš jít dál a věřit, že i tobě se to podaří. Někdy je to těžký,na člověka to všechno dolehne,ale pak se zas vyjasní a jede se dál -
24.7.2012 12:37Ahoj, nebudu psát, že jsem to měla stejně, jsem jedna z těch štastnějších.. a tak ti chci jen popřát hodně štěstíčka, ať už nemusíš jen závidět a dívat se na ostatní!! Ale at si brzy pochováš svoje vlastní miminko
-
24.7.2012 21:03
My jsme se snažili rovných 24 měsíců a zadařilo se. To jen pro povzbuzení. A co se týče toho tvého kamaráda, nevím, zda jim je k čemu gratulovat. Rozhodnout se k tak vážném kroku, jako je mít dítě, po ani ne tříměsíčím vztahu, je pitomost. A to jsem to napsala hodně slušně
-
24.7.2012 21:32My se snažili tři roky- z toho mimoděložní po dvou letech
a za půl roku nevydařené IVF po 2,5 letech no a pak jsem přišla o práci, začla hledat novou, byla z toho všeho v háji a najednou samo od sebe světe div se cvak a na Valentýna jsem zjistila, že jsem těhu a v říjnu čekám chlapečka.
Vím jak ti je za dobu co jsem každý měsíc probrečela porodili mé čtyři kámošky každá mimčo a já se tiše ze závisti ( ikdyž jsem jim to přála)se kousala večer do rtů ať nebrečím. Je to hrozná beznaděj, ale nezoufej- já jsem jasný důkaz toho, že trpělivost štěstí přináší a jedou štěstí sedne na každého Držím palečky a zkus se zaměřit na něco jiného (Já vím je to těžké), ale zkus třeba nějaký kurz nebo nějakou jinou práci
