Kamarádka má anorexii-jak jí pomoct?

Dobrý den, chtěla bych slyšet vaše rady k velmi vážnému tématu, začnu od začátku. Já a moje kamarádka se známe od 1. třídy, nejlepší kamarádky jsme již 9 let, momentálně spolu chodíme do 4. ročníku na 8-mi leté gymnázium, je nám 15 let. Vše začalo loni na jaře - obě dvě jsme chtěli zhubnout nějaké to kilo do plavek, tak jsme společně začali chodit běhat, jíst zdravě atp. Asi za 2-3 měsíce byli vidět výsledky, ostatní nám naší postavu chválili a obě jsme byli spokojené. Kamarádka později začala jíst normálně a nějaké to kilo nabrala zpátky a tak to začalo. Jen kvůli jednomu nevinnému hubnutí se na pár měsíců zhroutil svět mě (Mě se z toho vyklubala anorexie, ale tohle není příběh o mě, už jsem v pořádku.) a teď i jí - když zjistila, že přibrala, nějak extra to neřešila, až v zimě na přelomu loňského a letošního roku. Přestala jíst, drží hladovky... Její mamka navíc nevaří, jen nějaké ty blivajzy z pytlíků a klade na ní obrovské nároky ve škole - musí mít samé jedničky a nedej bože, když dostane 2! Navíc jí s každým porovnává - se mnou, s našimi spolužačkami, s její sestřenicí, musí být prostě dokonalá. Celé dny se musí jen učit, nemůže ven, maximálně 1x za měsíc. Od letošní zimy drasticky zhubla. Ve škole nesvačí, neobědvá, její sestra říká, že nesnídá, někdy si nic nedá, ani když přijde ze školy. Pořád cvičí, ráno i odpoledne, někdy i pozdě večer. S tímhle se mi svěřila letos v únoru, myslí si totiž, že je to to nejlepší, co v životě udělala. Když jsem se jí zeptala, kolik váží, řekla, že 41 kg a to měří 165 cm! Ihned, co mi to řekla, jsem jí hrozně vynadala... A od té doby už mi nic neřekla. Vzhledem k tomu, že já moc dobře vím, jaké to je být anorektičkou (dík Bohu, že už je to za mnou), tak to dokážu na ostatních poznat, ty kamufláže - např. že už nemá hlad, že už jedla, že jí jídlo nechutná, nosí jen volné oblečení, aby zakryla kosti, které jí trčí, pije hektolitry vody, prostě anorektická klasika... Rozhodně k tomu přispěly nároky její mamky a to, jak přibrala po dietě. Teď vypadá jako kostra potažená kůží, nechodí už se mnou ani ven, vídáme se jen ve škole. Její rodiče jí stále přemlouvají, ať jí, ale otec je celý týden v práci, vrací se jen na víkendy a její máma vaří jen jídla z pytlíků a kamarádka si musí vše nakoupit sama, jednoduše řečeno rodiče se o ní podle mě nestarají, navíc z ní chtějí mít dokonalou dceru. STRAŠNĚ MOC bych jí z toho chtěla pomoct, ale sama vím, jak anorektičky vnímají svět. Nechtějí si nechat pomoct, lidi, co je nutí do jídla, nenávidí, uzavírají se před světem... Já sama jsem taky rodiče nesnášela za to, že mě nechali hospitalizovat, ale teď jsem jim naprosto vděčná, vlastně mi zachránili život! Ale kamarádky rodiče s tím nic nedělají, pomozte mi, prosím, poraďte mi, jak jí mám pomoct, když mě už po naší hádce (ohledně její váhy) nevěří a rodina se o to nezajímá?