Miminko z "povinnosti"
Ahoj těhulky,
potřebuji od Vás podporu, jestli jsem nebo nejsem normální. Jsem teprve na začátku 8. týdně těhotenství a jediné pocity, které mám jsou blbé nálady a deprese z toho, jak se nám změní život.
Vůbec se na mimčo netěším, mám ráda svůj život a neumím si představit se o někoho starat..=( S manželem jsme spolu 8 let, z toho rok vzatí, jezdili jsme na dovolené, na výlety, já si chodila cvičit 3x týdně, koupili jsme si krásný byt, prostě ideál...Teď nemám na nic náladu, furt spím a válím se na gauči a sleduju, jak tloustnu=/ On miminko chtěl a já to dělala asi z povinnosti kvůli svému věku (31). Jednoho syna už má z prvního manželství (9 let) a já jsem ho doteď moc nepřijala, protože se nesnáším s jeho bývalkou, která ho navádí proti mě a dělá nám stále naschvály. Máme ho jen jednou za 14 dní o víkendu a bohatě mi to stačí...může to s tím nějak souviset? Prosím poraďte, bojím se, že se to nezlepší a bude to mít vliv na psychiku ditěte..=(
Související články v encyklopedii
-
Potvrďte si své těhotenství
Hladina hCG
Pod zkratkou hCG se skrývá lidský choriový gonadotropin vznikající po oplození vajíčka. Zvyšující se hladina tohoto hormonu v krvi a později v moči prokazuje u ženy těhotenství.
-
Co se děje v bříšku po dobu těhotenství
Vývoj plodu
Těhotenství trvá 40 týdnů (počítáno od poslední menstruace), z nichž se 38 týdnů vyvíjí plod. Popišme si, co se bude v těchto týdnech dít.
-
Gestační diabetes mellitus
Těhotenská cukrovka
Těhotenská cukrovka postihuje 3–5 % těhotných žen. Jste jedna z nich? Jak se tato porucha zjišťuje a co to znamená pro vás a vaše miminko?
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
16.10.2018 8:28
Podobné pocity jsem měla, když jsem počtvrté (neplánovaně) otěhotněla. Ač jsem nový život automaticky přijala, bylo mi až nevolno z toho, o co vše přijdu (přeci jen, otěhotněla jsem s větším odstupem, měla jsem svou práci, svůj čas-koníčky-sport). Naštěstí těhotenství bylo v pohodě, takže jsem nadále sportovala i pracovala a dělalo mi to velmi dobře v kombinaci s joným stavem jsem se cítila jako superžena
Když se miminko narodilo, okamžitě jsem se do něj zamilovala (a to sama vím, že vůbec není tak, jak se automatické), prostě mě to úplně dostalo a nevadilo mi vůbec nic, jak jsem se bála, že to budu dělat jen z pivinnosti, tak vůbec, z lásky a nakomec jsem si našla cestu, jak uspokojit i své potřeby, najít čas jen pro sebe (prvním dětem jsem totiž dala ze sebe vše i mi to vyhovovalo, ale se třetím už jsem se dostala do stavu vyhoření, i proto pak ty pocity a obavy) a je to naprosto úžasné. Jinak s dětmi toho jde podnikat opravdu sposta, pokud člověk najde cestu (ač to není tak snadné nebo to nelze provádět s takovým nasazením a pod.), jak do svých zájmů a aktivit dítě zapojit, těží z toho všichni! -
16.10.2018 8:57
Tak si rikam, jaky to ma smysl, ze se deti rodi zenam, ktere o ne nestoji, a naopak, tem, ktere by si ho velmi praly, se otehotnet nedari? Ja to nechapu.
Ze by nejaka zivotni lekce / prekazka, se kterou se ma zena vyporadat, pochopit, dospět, zmoudřet? -
16.10.2018 8:59
První, co mě napadlo bylo, že na těhotenství nejsi připravená. Už to, jak se netěšíš, jak jsi v depresi, protože máš ráda svůj minulý způsob života a otěhotněla jsi jenom proto, že se to od tebe očekávalo .. Může se stát, že si k miminku postupem těhotenství najdeš vztah, až ho uvidíš poprvé na ultrazvuku, až začneš cítit pohyby .. Ale možná jsi mohla počkat, až miminko budeš sama chtít, nejsi zase tak stará, rodí i mnohem starší ženy.
-
16.10.2018 13:18Někdo to tak prostě má, asi bych se tím nějak nestresovala nyní, mohou to být jen hormony. Až porodíš, sama uvidíš zamiluješ se do miminka na 1. pohled a o tolik se život zase nezmění, výlety, dovolené, cvičení, vše jde i s miminkem, dokonce i práce, stačí jen chtít, nic jiného v tom není
jedno dítě - žádné dítě, jak praví pořekadlo a je to pravda, otočíš se a je mu rok, je téměř samostatný, ve dvou už zvládá vše samo a pak je to sranda, pak už jen vedle tebe roste a potřebuje jen abys mu nadala jídlo a zkontrolovala zda si vyčistilo zuby moje děti (7 a 4 roky) mě už nepotřebují vůbec, přijdou opravdu jen když chtějí najíst, napít, něco koupit nebo když si ukopnou palec u nohy Jinak je máma vzduch -
16.10.2018 10:27Ahoj já jsem tedy miminko chtěla jsem ráda že ho mám. Nic méně jsem taky měla strach stoho co nebudu moc dělat a dělala jsem to ráda. Okolí mi furt říkalo až se ti narodí dítě nebudeš dělat nic a mi cestujem i s miminkem, jezdíme na výlety nosíme ho v nosítku, Když synovi byl 1rok tak už se obešel chvíli beze mě a mám hodnou maminku, která mi syna občas pohlídá na půl dne takže máme čas si zajít do sauny s přítelem......Já se vrátila ke svím koníčkám jako je cvičení, jezdím na ženské kruhy....Buď hlídá přítel, nebo moje mamča. Neboj čas a život nekončí jen se trochu změní
držím ti palce určitě to zvládneš.......:-* -
16.10.2018 7:17Hmm, zdá se, že jsi sobec - to nemyslím nijak hanlivě nebo útočně, každej jsme prostě nějakej. Už jenom proto, že máš pocit, že se musíš kvůli miminku obětovat. Navíc nepřijmout syna svého manžela, když jsi s ním v kontaktu takřka od malinka, s odůvodněním, že se nesneseš s jeho matkou? Ten kluk snad může za to, že jsou ženský slepice (při vší úctě k mýmu pohlaví)? No snad to nebude tak horký, miminko není žádný neštěstí, vždycky je to štěstí, ať už přijde kdykoliv a v tobě se určitě ty mateřský pudy probudí.
-
16.10.2018 8:00Myslím, že jde o úhel pohledu. Sama mám osmiletého syna a musím uznat, že jaké si to rodiče udělají takové to mají. Byt vámi přestanu dítě vnímat jako překážku v mých hobby. Už bych se určitě zamyslela nad tím jak své dítě zapojím do aktivit, které konam a začínala bych se těšit jak se to malinkemu bude líbit a já ho budu moc formovat a zabavit. Těhotenství a mateřství určitě není o válení na gauči a nechutunentsvi něco dělat. Je to etapa života, která hodne ovlivní život někoho nového. Když budete chtít dítě
vás nijak omezovat nebude, musíte být však šikovná a spojit vše krásně dohromady. Za mě osobně se povedlo a daří se nám do dnes a to jsem malého měla ve 20 letech. Cestujeme,cvicime, pracujeme dokonce ve dvou zaměstnaních, máme domeček který společně opravujeme a spoustu dalšího co pomalu předáváme už od malinka. -
16.10.2018 8:54
Už bylo špatně to, ze si do toho sla z povinnosti
život se vám změní, s tim počítej, ale jaké si to uděláš takové to mas, cvičit chodit můžeš (může hlidat manzel) výlety, dovolený vam časem až bude prcek větší oživí právě on hormony udělají své a urcite ta jiskra lásky přijde a pak si vůbec nebudeš umět představit být bez dítěte. Vždycky si vzpomeň jak by asi bylo tobě kdyby tvoje máma mela k tobě takové pocity a vlastně tě ani nechtěla podmínky ideální máte, ty věk už taky dávno, tak zkus přehodnotit co je důležité a co ne, dle mého cvičení, výlety a podobne věci kterých se ani nemusíš vzdát důležité není. Pochopila bych to kdyby ti bylo 15 nebo 40,ze se na to necítís a nic necítís, ale ber to tak, že prostě přijde hezká etapa plná radosti, ano i starosti, ale to je život, nebuď ovlivněna synem z prvního manželství, jeste ho bejvalka navadi on to ještě tak nevidí, ale věř že přijde čas kdy si on sám bude dělat obrázek a pochopí spoustu věcí a to znám z vlastní zkušenosti když jsem tohle zazila s detmi od manžela z prvního manželství -
16.10.2018 11:47
Já bych překopala svůj život kvůli miminku hrozně ráda, ale bohužel se nedaří. Zkuste se na to podívat z jiného úhlu pohledu, dítě je dar a ne každému je tento malý zázrak do života nadělen. Máte jedno z největších štěstí v životě a to je přivést na tento svět malé drobné stvoření, to za oběť v podobě změny v životě stojí. Teda alespoň takto si to myslím já. Samozřejmě chápu, že to vidíte v současné chvíli jinak, ale zkuste se podívat kolem sebe, je tady spousta žen, co by ihned svůj život vyměnily a bohužel třeba nikdy ani nebudou moct. Zkuste změnit svůj postoj a dívat se na to pozitivněji, určitě se časem vše obrátí a budete se na miminko těšit
Vždyť dítětem život opravdu nekončí -
17.10.2018 14:09Laska a to všetko príde. Neboj!
