Mohou se hemeroidy ztratit samy?
Už od 16 let je mám a nikdy jsem to neřešila, styděla jsem se a stále stydím. Na proktogii by mě musel někdo odvézt, protože vlastní auto nemám, takže s tím odmítam jít k lékaři. Ač se všichni tvaříme, jak na tom nic není, tak je. Je to mega trapné. Moje otázka ale je, jestli je šance, že se někdy vyléčí samy bez chirurgie. Nejsem si jistá, zda jsou vnitřní nebo vnější, ale asi vnější. 2-3 vyhřezlé bouličky u řitního otvoru, které nejdou zastrčit. Na pohmat nebolí, nikdy nesvědí ani nemám problém sedět, vyprazdňování téměř bez obtíží, akorát déle trvá, než se pořádně utřu. Cca 1x do měsíce mi při stolici prasknou, což trochu bolí a teče mi světlá krev. Ale jinak nic. Mažu je dubovou kůrou, ale asi to nemá moc účinek. Nejsou pro mě nijak velkým problémem, nejvíce snad po estetické stránce. A já přemýšlím, jestli je šance, že se jich někdy zbavím, aniž by mi musely být odstraněny na proktologii. Upřímně jsem si myslela, že je to docela vážný případ a neměla jsem to nechat zajít tak daleko. ALE!!! Během těhotenství na ně gyndař nikdy nic neříkal a ani před půl rokem u porodu nic neříkali. Nikdo nebyl nijak zděšený jejich velikostí a jen mi v klidu řekli, ať si na to koupím dubovou mast nebo koupel z dubové kůry, neříkali, že bych měla s tím někam jít. Takže jsem zmatená z toho, jak vážné to vlastně je. Během těhotenství se nijak nezhoršily, jsou už roky stejné. Tak mě jen zajímá, jestli mohou prostě jednou prasknout a zaniknout, nebo je to navždy.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
19.5.2020 22:38
Mám je taky, od prvního těhotenství. Jediný, kdo to nějak řešil byla PA při porodu, kdy mi nabízela, že je může zastrčit. Všechno mě total bolelo, tak jsem s "díky" odmítla. Gyndař mi v těhu řekl, že se to teď řešit nedá, ať to jen mažu. Řešit to chci až po posledním těhotenství, které ještě plánujeme, neb v těhu se mi to horší.
Dr v porodnici, kterého jsem se na to ptala, říkal, že je to víceméně už celoživotní problém. Doporučoval (co si pamatuji) sedět na tvrdém, nepít kávu, alkohol, nekouřit. Mě celkem pomáhá ledovat.
Přidávám zkušenost mé mamky, které taky nikdo na to nic neříkal. Když to začala v 54 řešit a myslela si, že bude stačit jen "podvázání" (dělá se to pomocí nějaké gumičky a vše pak samo odpadne), tak jí dr řekl, že na to už je pozdě a je třeba operace. První operace jí nezabrala, druhá také ne. Třetí prozatím odmítla.