Názor na bezdetne ženy
Ahoj, mám takový dotaz co se týče názoru na ženy, které se rozhodnou nemít děti?
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
6.6.2019 20:46
každému je po tom prd, je to její rozhodnutí a nemusí ho před nikým obhajovat, musí to mít srovnané ona sama v sobě. Osobně si myslím, že dokud žena dítě nemá, klidně si život bez něj dovede představit, horší je, když ho má a třeba o něj přijde. To je neskutečná doživotní bolest. Mám kamarádku, které dítě nechce a má k tomu celkem dobrý důvod, nechce předávat své špatné geny a nechce vidět své dítě trpět tak jako trpí celý život ona. Realizuje se jinak, má partnera, který ji v tom podpořil.
-
6.6.2019 22:20
Ze je lepší deti nemit, nez je mit jen kvuli tomu, ze se to od ni ocekava a ona ma doma neco (ano, neco, ne nekoho), co nechtela a vlastne to ani nema rada a bere to jen jako pritez... Nekdy se ty materske pudy probudi, nekdy ne.
-
6.6.2019 21:24
Ja driv deti nechtěla. Neumela jsem si to ani predstavit. Pak mi dr na kontrole rekl, ze mám nejake zmeny na čípku a začalo me mrzet, ze bych děti treba mit nemohla. Ted čekám druhé. Takze co je ted, nemusi být za pár let. Jinak muj nazor je takovy, ze je to kazdeho soukrome rozhodnuti. Neni to preci žádná povinnost, jen možnost.
-
7.6.2019 10:17
Je to soukromá věc dané ženy - její rozhodnutí toleruji, nekomentuji. Důvody můžou být mnohé, od zdravotních, přes finanční či politické, ale to je jedno. Je to její věc.
Já to vidím i z druhé strany - moje mamka se mi po letech přiznala, že děti nikdy nechtěla, jenže byla jiná doba - kdyby nebyl tak velký tlak společnosti, tak děti nemá (jsem jedináček) a ušetřila by si spoustu psychického trápení i fyzické bolesti (těhotenství navíc problémové, málem jsme zemřely obě dvě)...
Kdo nezažil, nedokáže si představit, jaké to je být dcerou někoho, kdo nemá mateřské pudy a city. O jiných věcech nemluvím - mamka se mi vždycky ukázkově věnovala, naučila mě spoustu věcí a bylo o mě vždy perfektně postaráno. Ale dělala to jako povinnost a určitou slušnost. City tam prostě chyběly. Naštěstí pro mě tu citovou stránku zastal táta, byla jsem jeho princezna a mazel. Ale těch otázek "PROČ" a "JAK TO" jsem si hlavně v době dospívání užila opravdu hodně. Dlouho jsem si myslela, že její chování je moje chyba. Až pak to všechno zapadlo do sebe.
Dneska oba rodiče miluju a obdivuju, děkuju jim za všechno, co pro mě kdy udělali. Vždycky mě podporovali, jen já to třeba dlouho neviděla a nechápala. A mámu ještě obdivuju za to, že se z toho nezhroutila a zvládla to, muselo to být neskutečně těžké. -
7.6.2019 18:19
Je to jejich rozhodnutí, ale přeji jim, aby na ně mateřské pudy nepřišly, až bude pozdě.