Nejhorší deprese v mém životě. Už nemůžu dál
Ráda bych se někde svěřila, i když se to bude zdát jako blbost, ale mě už to hodně dlouho trápí. Je mi 17 let a už okolo 3 let mě trápí různé problémy. Zjistila jsem, že čím víc jsem starší, tím je to horší. Poslední 2 měsíce už se to vůbec vyvrcholilo na maximum. Mé první deprese bývaly hlavně kvůli škole a stále jsou, učila jsem se dřív okolo 3-4 hodin denně, nyní jsem to zkrátila na 2 a cítím se trochu líp, ale když se toho nahromadí moc, začínám se cítit stísněně, je toho na mě moc, nevím co dřív a ke všemu mě škola obírá i o čas na mé koníčky a volný čas. Nevím proč se vlastně kvůli škole stresuji, mám dobré známky, ale když je toho učení moc, už to nezvládám psychicky a ve škole mě akorát berou tu, co je chytrá, ale při tom nevědí, kolik depresí a práce za těmi dobrými známkami je. Nenávidím, když si ze mě sem tam udělají srandu, že jsem šprt, ty učení baví, ale já učení nesnáším a přesto ho dělám. Poslední dobou se k tomu přidali i špatné pocity z toho, že jsem si ještě nikdy nenašla kluka. Vím, že je to hloupost, ale když holky ve stejném věku, již měli a mají přítele a vy ne a oni se s vámi chtějí bavit o klucích, nebo se vás i lidi ptají "Už sis našla kluka?" a na každém rohu vidíte zamilované páry ve vašem věku, připadáte si prostě jako LOSER, jako zaostalec. Největším problémem, který ale poslední dobou mám, je to, že se nenávidím čím dám víc, své tělo, obličej, celá se nenávidím. Mám pár kilo navíc, a proto si myslím, že mě ani kluci nechtějí a nikdy si nenajdu životní lásku... Pokouším se hubnout, přidala jsem pohyb, změnila jídelníček, ale výsledky nikde. Nyní se dostávám, k již zmíněním měsícům. Poslední dobou si připadám, že vše co dělám, je špatně. I když se pokouším hubnout a přes prázdniny jsem podle ostatních něco zhubla, objevilo se mi něco na těle a ve finále jsem se dozvěděla, že to jsou strie, které už budu mít na doživotí (a přitom naopak chci hubnout ne přibrat), další rána přišla na preventivní prohlídce 17ti let, doktorka mi oznámila, že jsem se vždy držela v nadváze, ale nyní jsem již na kraji obezity a začala mě poučovat. Jím lépe než dřív a nechápu, z ničeho nic mi naskočily 2 kila a váha jde stále nahoru, před 14 dny jsem opět přibrala 1 kg (výška 158 a váha 76), i když jsem začala na sobě dřít ještě víc. Ale co bylo nejhorší, že mě shodil můj vlastní otec.... Byl přiopilý a před tím se i rafnul s mámou, takže jsem to asi odpískala já. Po cvičení jsem si šla udělat lehkou večeři a on se mě začal ptát, proč si to dělám, že by bylo lepší, kdybych snad večer nevečeřela, řekla jsem mu, že jsem ten den měla jen snídani, a on mi na to řek "No a nestačilo by to". Začal se do mě navážet, že slyšel, že jsem již v obezitě, že mi to nikdo neřekne, ale že mě prostě doslova roste prdel čím dál víc a měla bych něco začít dělat, jako kdyby chtěl, abych byla anorektička. A to není přes týden doma a neví co vlastně dělám, jak mě později máma zastala. Začala jsem brečet a totálně se zhroutila, začala jsem na něj křičet taky, že mi to nemusí říkat, že to sama dobře vím, že jsem ošklivá a on že prý tohle neřekl a pak to zase zopakoval. Brácha nás slyšel a vyběhl, aby se mě zastal. Odběhla jsem do pokoje, kde jsem se už totálně zhroutila na zem. Táta šel za mnou, že si chce se mnou promluvit a bušil na dveře, brácha na něj začal křičet, ať mě nechá být a následně už na něj vyjela i máma, která nás slyšela. Celý večer jsem s ním nemluvila a stále jsem na něj naštvaná. Začínám ho s těžkým srdcem nenávidět a strašně mi to ve srdce. Večer to vypadalo, že si uvědomil, že udělal chybu, protože furt chodil k mým dveřím a už v klidu říkal, ať mu otevřu, že si chce v klidu promluvit. Druhý den to vypadalo, že si nepamatoval nic. A dneska večer přišlo něco podobného, jen to že jsem odešla s večeří do pokoje a slyšela jsem tátu s mámou v kuchyni, tak o mě opět táta mluvil. Opět už měl s mámou trochu alkoholu v sobě (dnes jsem to čekala s tím alkoholem, jsou to 2 roky, co mu umřel brácha a většinou to v podobných situacích dělá furt).
Nechci znít jak nějaké rozmazlené děcko co si stěžuje, ale od svého vlastního táty jsem to vůbec nečekala. I když ho nevídám často jako mámu (jezdí kamionem), tak ho mám strašně ráda, je to stále můj táta a dělá pro mě první poslední a je vidět, že mě má (měl) strašně rád, jsem jeho vysněná holka po 3 klucích, a i když se už ke mě nechová jako k malé holce, mluví se mnou už poslední dobou i bez citů, jako kdybych byla jeho 4 syn, snad jsem pro něj stále tatínkova holčička. Ale poslední dobou mě přijde, že jelikož mají rodiče 3 syny, že se ke mně poslední dobou chovají podobně jako k nim, že mě neberou jako holku a neuvědomují si, že jsem zranitelnější, hlavně v posledním období.
Po dnešku už vážně nevím jak dál, nemám chuť se snažit, jíst, a hlavně žít. Když nemám skoro nikde žádnou podporu a na kolena mě srazil člověk od kterého bych to nikdy nečekala, blízký milovaný člověk a hlavně vlastní otec....
Omlouvám se moc za tuto slohovku, ale potřebovala jsem se někde vypsat, i když si to možná nikdo nepřečte.
- 30.04.2016 18:30:00 - full.avl změnila kategorie otázky
Související články v encyklopedii
-
Z holčičky se stává žena
První menstruace
Každá jsme to zažila, další to ještě čeká. Pro někoho je to požehnání, pro někoho nemilé překvapení. Proč a kdy k první menstruaci dochází?
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
29.4.2016 23:02primárně bych ti chtěla říct, že bys měla vyhledat psychologa a celou situaci s ním probrat, je potřeba to někomu říct, vypovídat se a slyšet nestranný názor zvenčí...to je skutečně nejvíc, co pro sebe můžeš udělat...za druhé - váha...je to hodně obšírné téma a rozhodně ti nepomůže nejíst, hladovět případně jíst lehce a k tomu jen snídat...musíš jíst pravidelně, k tomu cvičit, k tomu dodržovat režim a stabilizovat životosprávu, aby se tělo vůbec nastartovalo, hubnutí je dlouhatánský proces, třeba i několik let a prvním krokem je právě úprava životního stylu, až pak se dá hubnout, až když to umíš a rozumíš tomu...nepočítej, že by existovaly nějaké diety nebo jsi zhubla tak, jak popisuješ v příspěvku...nechci ti brát iluze, ale spíš bych ti moc ráda pomohla, aby ses nezaměřovala na váhu, protože ta je pouze důsledek...zaměřuj se na sebe, vyměň šatník, změň něco u sebe, snaž se sama sobě líbit a zkus třeba začít alespoň po internetu anonymně chatovat s klukama...třeba by ti to zvedlo trošku náladu a takhle by jsi se s nimi dokázala začít bavit a pak i třeba něco jiného...vím, jak je běžný denní kontakt těžký a téměř nemožný...mám krásné a chytré kamarádky v nejlepším věku (23 let) a nemůžou se seznámit, neboj, vážně nejsi sama...tím vším chci říct, ikdyž se to říká lehce - já vím, že musíš začít pracovat sama na sobě, na svém sebevědomí, na svém životě, na nejbližších vztazích, neuzavírej se do sebe, naopak se někomu blízkému, koho máš ráda otevři a sdílej svůj problém...stres ze školy je taktéž už jen třešnička na dortu, protože si sebe nevážíš, nejsi ráda, ze svých dobrých výsledků, bereš to jako břemeno...prostě tohle je komplexní problém a váha by měla jít až naposled, první mysl...nesčetněkrát jsme s kámoškama řešily stresové špeky - to jsou ty, kterých se nezbavíš a naopak rostou přesně v takovém rozpoložení...je to důsledek stresu, nahromaděných odpadních látek v těle a zablokování správné látkové výměny atp...zkrátka je potřeba být v pohodě, abys dosáhla valných výsledků...pokud sportuješ, mohla jsi nabrat svaly a ty jsou těžší, tak i proto jsi mohla přibrat...přítel se věnuje fitku a hodně o tomhle ví, pořád to řešíme a je možné, že by ti dokázala poradit i podobně zaměřený člověk, ale zase tomu musí rozumět, koktejly ani zázračné preparáty nikomu nepomůžou...promiň, že píšu celkem chaoticky, ale snažila jsem se ti poskytnout určitý pohled na věc...rodinu prosím neřeš, ublížila by sis ještě více...nikde to není ideální a lidi si bohužel ubližují...o tomhle něco vím, jediné co pomůže, zaměřit se na sebe, škoda že tě v tom nemůže nikdo podpořit a dostat tě jinam, dále od všech problémů...moc bych ti to přála!!!
-
29.4.2016 22:53
Ahoj
Tvůj příspěvek mě strašně dojal. Možná už jen pro to, že jsem v něm našla i sebe. Mně je teda "už" 19, ale na tohle období si moc dobře pamatuju - taky jsem ho zažila kolem svých 16ti-17ti let.
Pokud budu jednotlivě reagovat na tvá trápení, tak:
1. prosím, netrap se! netrap se kvůli ničemu, protože v tomhle věku to ještě opravdu nemá cenu (tím nechci říct, že v 19ti už by na to věk byl
). ovšem - ono se to lehko řekne, ale hř provede..
2. trápení a stres kvůli škole jsem si taky zažila. chodí na gympl, takže učení až po krk. přijdeš ze školy, nasvačíš se, povíš, co bylo ve škole a můžeš se jít hned připravovat na další den. podle množství učení skončíš v průměru kolem 20:00 a to už člověk nemá náladu na nic, takže si jde lehnout nebo kouknout na film a tím pro tebe den končí. každodenní stres z toho, co bude ve škole zítra, taky není to pravé ořechové... ALE! jak jsi psala, že jsi zkrátila dobu učení, to se mi moc líbilo. To bychom z toho svého teenagerského života nic neměli, kdybychom se jenom učili. Prostě jdi ven, sama či s kamarádkou, podnikni něco se sourozencem, nebo si udělej oddychové odpoledne. Občas je to vážně potřeba.
3. Už vůbec se netrap tím, že ještě nemáš kluka. Já jsem svého kluka "našla" v 18ti. Přitom vedle mě stál už předchozích 8 let A i když jsem kolikrát toužila po přítelovi, se kterým bych trávila čas, smála se a líbala (ano, líbala. já se totiž poprvé líbala až v 17ti,takže to pro mě byla děsně nová věc), čekala jsem. No a pak to přišlo samo Už jsme spolu rok a jsem vážně šťastná, takže tebe si to taky najde
4. s tímhle ti asi moc neporadím. Tenhle problém mě trápí už dost dlouho. Já jsem nikdy nebyla hubená a od mých studií na gymplu jsem něco přibrala, ale že bych něco zhubla? No vůbec, to je jak naschvál Můj problém je v tom, že nesportuju tak, jak bych měla. Což hodlám po maturitě konečně změnit.
5. ze svého taťky si nic nedělej. můj mi ve vzteku kolikrát řekne dost ošklivých věcí (ale i já jemu - samozřejmě ne v opilosti), ale stačí i prkotina, která ho naštve a je schopný na mě křičet. Já se buď naštvu a začnu taky křičet, nebo mi to přijde líto a uteču do pokoje. No prostě stejný průběh, jako jsi tu napsala..
Tak hodně úspěchu ve škole, na cestě k vysněné postavě a lepších vztazích doma a nakonec i v tom, aby sis našla svého prince (nebo on tebe) a pokud budeš chtít, budu ráda, když se mi ozveš na můj email (který používám k dopisování s lidmi přes internet) vrtoletkaseznam.cz, i kdyby sis snad jenom chtěla popovídat nebo postěžovat -
30.4.2016 9:12
Ahoj,odpovědi na tvůj příspěvek jsem nečetla-takže se omlouvám,pokud napíšu něco co už tu je . Měla by si nejspíš navštívit psychologa-vzhledem k tvým depresím. Co se týká nadváhy-může být důsledkem tvých psychických problémů nebo jde o špatnou funkci štítné žlázy.Požádej svého praktického lékaře o vyšetření. A pokud můžeš,řekni alespoň mamince jak tě chování tvého táty zraňuje. A nepochybuj o tom,že jsi jeho princezna,i když se k tobě nechová zrovna citlivě. Oni muži tohle moc neumí.A o lásku se neboj,ta pravá si tě najde ve správný čas. Jsi odvážné děvče-napsat sem chtělo kus odvahy.A jsi odhodlaná bojovat a jít za svým cílem.Máš můj obdiv. Je mi 43 a o táta mi zemřel když mi bylo jako tobě,s mamkou jsem si nikdy nerozuměla a dnes už taky nežije.Važ si svých rodičů,dokud je máš a můžeš-li nějak optimalizovat vztahy s nimi-udělej to.
-
1.5.2016 20:35
Tohle je mi vážně líto, ale ty máš už takové deprese, že si netroufnu moc radit. Určitě si najdi psychologa. Tohle sama nevyřešíš. Prostě je toho na takhle mladou holku moc. K té obezitě, jíst musíš! Tím, že nejíš nebo jíš třeba jednou denně tím přesně nabíráš váhu. Když dáš tělu najíst řekne si, že potom zase dlouho nedostane energii a tak si to uloží do těch tuků na horší časy. Jez minimálně 5x denně ikdyž se ti to třeba zdá moc. Obecně se doporučuje jíst častěji a menší porce. A k tomu, že si ještě neměla kluka. Z toho si holka nic nedělej. Ikdyby si ho neměla do třiceti tak to bude tím, že si nepotkala toho správného. Já to chápu, všude vidíš zamilované páry. Člověka to zamrzí, že je sám obzvlášť pokud se pořád někdo blbě vyptává. Ale to neznamená, že jsi divná, loser nebo zaostalec. Není na tom NIC špatného. Ale určitě si najdi někoho kdo ti odborně a nezaujatě pomůže. Vážně ti přeji aby jsi našla svůj šťastný konec. Určitě budeš fajn holka ikdyž to vrstevníci nevidí.
