Nepotřebuji radu, spíš zpověď... :((
Jak začít jsem mladá maminka (25) dvou dětí 5 a 2,5 roku. Mám nějaké zdravotní problémy - epilepsii, poslední porod byl akutní císař - odloučení placenty... Dlouho jsem měla problémy s jizvou, vlastně do dnes to není O. K.... HA brát nemůžu, kondomy když vím že mám plodné dny používáme, ale teď se mi to nějak vymknulo. Dnes mám cca 5 dní zpoždění, ale cyklus mívám dlouhý, takový ne úplně pravidelný... Takže jsem si že srandy řekla že skusim test, a po 5 minutách dojdu a dálnice jak.... Vyklepaná, tep 300 jsem šla za manželem... Jeho reakce byla taková že má radost ale zároveň ví jaká je situace... Bojím se skrz tu epi a prášky, bojím se že by to bylo císařem, a bojím se že bych to nezvládla psychicky. Syn má ADHD takže jsou to celkem nervy... Takže verdikt je asi jasný a já mám hrozné výčitky 😭😭😭 jenže mám prostě strach ze bych to nedala. Jak já bych to ráda přenesla na ženu, která se dlouho snaží...
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
28.10.2019 10:17
Moc mě to mrzí, ta situace je celá taková nešťastná a naprosto to chápu 🙄😔 určitě bych nad tím ještě popřemýšlela a nejednala impulzivně (ten první šok udělá moc), pobavila se o tom s rodinou a s lékaři a tak. Nicméně záleží jen na tobě a musíš si to sama v hlavě srovnat a pokud se rozhodneš jakkoliv, tak si to nevyčítat, protože v ten moment ses rozhodla nejlíp, jak si uměla a jen ty sama to víš ❤️ Možná bych to rozebrala i s psychologem a do budoucna potom pořešila fakt spolehlivě antikoncepci, aby se to neopakovalo, protože je to hlavně záhul na psychiku. Držím ti moc palce!!
-
29.10.2019 8:24
Mam kamaradky co taky obrecely kdyz byly zasee tehotne, ale ted se tomu smeji a jsou nesmirne vděčné za to dalsi mimi... Radeji bych se tomu postavila čelem a nestarala bych se co bude zitra, ale snazila bych se kazdy den delat pro děti to nejlepsi. Budte stastna ze mate manzela takoveho, ktery ma radost! A nebudte hned zoufala, ono to casem silu na vsecko najdete ♥️
-
28.10.2019 10:55
Chápu, že to musí být těžké, ale poradila bych se s doktory a pokud zdravotní stav umožňuje donosit dítě, aniž by tě to ohrožovalo na životě, rozhodla bych se dítě donosit a kdyžtak nechat v porodnici, přechodným pěstounům a dát mu šanci na adoptivní rodinu, kde by ho milovali. Určitě je lepší žít s pocitem, že jsem dala dítěti šanci žít a ještě udělala šťastnou nějakou rodinu, než s pocitem, že jsem nechala zabít dítě. Asi teď dostanu dost mínusů, ale pro mě je to živý člověk už teď, neuklidnilo by mi svědomí, že někteří nazývají miminko v tomto stádiu vývoje jenom nějaký "shluk buněk". Prostě jestli mu tluče srdce, je to živá bytost.
Znám osobně přechodné pěstouny, kteří se starají o miminka, které matky nechaly hned v porodnici. Nikdy je za to neodsuzovali. Právě jsou radši, než kdyby to miminko vůbec nežilo.