Nevlastni syn a moje tehotenstvi uz nevim kudy kam
Dobry den,potrebovala bych se sverit,vypovydat a mozna poprecet a slyset,kde je chyba a co s ni.S muzem jsme spolu 6 let a mame styl rodiny moje deti,tvoje deti a cekame nase deti.Moje dcera s nim ma uzasny vztah proste tata na 100%.Obe deti mame v peci my.Ted cekame spolecne.
S jeho synem je to,ale neustaly boj.On je proste jiny dite a to neni jen z me hlavy moje rodina to rika taky,dokonce manzela sestrenice to rika.
On je hrozne manipulativni kdyz je doma tata tak je tutu nunu a kdyz je pryc skoro me nepozdravy,je schopny mi do oci rict,ze me nema rad.Sebestredny neumi si hrat s detmi a byt kloudne v kolektivu,vecne znuzeny a otraveny.Neumi ani mluvit v jeho veku stale chodi na logopedii dcera se za 3 roky naucila perfektne a on tam bude snad v 15 jeste,jsem uz na prasky.Moje mama rika,ze je stary mlady.Nadovolene v Egypte je znuzeny vsechny deti si hraji,koupu,detska disko,program nabyty,Cechu mraky ..on ne sedi s nama u stolu samozdrejme tatinkoj za prdel* a posloucha...naschval skace do reci a svadi hovor tak,aby se otec bavil s nim.Deti spolu vychazi velice dobre,ale ja to prestavam zvladat citim na sobe,ze ho cim dal vic nemam rada za jeho chovani ke me.Nedame si spolu ani pusu na dobrou noc(pred lety ano).Manzel si toho vsiml,ale ja si neumim pomoct nevim zda to jsou hormony,nebo ja..Mluvili jsme o tom hodnekrat,ale po tom vsem co "mi provedl i driv,coz snad ani nechci vytahovat"(uz jednou jsme se kvuli nemu rozesli) to najednou nejde,dela to mezi nama propast..
Dokonce mi manzel rekl,ze ho jako tehotna nepritahuji,ze chtel zase syna,ale vlastne se musi spokojit s dcerou,ale ze jeho syn bude vzdycky "prvorozeny dedic"kloudne si nepohladi brisko (a to za chvili rodim)..ja uz nevim co se sebou,chce se mi nademnou brecet z nevdeku syna clovek se s tim pipla odnauci ho od plin,flasky,lita s nim po Dr,ukoly a vse a pak ten nevdek..
PS:miminko mame vhteny i po neuspechu se nam to podarilo a moc se na ni tesime,az na ty reci co pry myslel z legrace,ale me to vtipny neprijde..
Související články v encyklopedii
-
Potvrďte si své těhotenství
Hladina hCG
Pod zkratkou hCG se skrývá lidský choriový gonadotropin vznikající po oplození vajíčka. Zvyšující se hladina tohoto hormonu v krvi a později v moči prokazuje u ženy těhotenství.
-
Co se děje v bříšku po dobu těhotenství
Vývoj plodu
Těhotenství trvá 40 týdnů (počítáno od poslední menstruace), z nichž se 38 týdnů vyvíjí plod. Popišme si, co se bude v těchto týdnech dít.
-
Gestační diabetes mellitus
Těhotenská cukrovka
Těhotenská cukrovka postihuje 3–5 % těhotných žen. Jste jedna z nich? Jak se tato porucha zjišťuje a co to znamená pro vás a vaše miminko?
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
10.11.2017 11:12tak ja bych prvni problem videla asi v tom moje/tvoje/nase deti. muj tata ma deti z prvniho manzelstvi, ktere bydlely u sve maminky, ale vzdycky to byly proste nase segry, moje mama to nijak neodlisovala.
nepises, kolik je klukovi, ale s ohledem na popis hadam, ze tak 7-8. myslim, ze jeho chovani je s ohledem na blizici se prichod noveho clena rodiny, ktereho jeste oznacujete za vase spolecne dite, kdyz on je jenom taty, normalni. proste se snazi branit si sve misto v rodine.
urcite se to lepe pise, nez dela, ale mela byste prestat rozlisovat ci je ktere dite, kdyz jste rodina, promluvit si se synem, uznat, ze vam to neklape a ze chcete, aby se to zlepsilo. navrhnout, co potrebujete vy, zjistit, co potrebuje on. a hlavne ho opakovane ujistovat, ze ho mate radi a ze na tom prichod noveho mimca nic nezmeni. -
10.11.2017 11:31
Budu upřímná: trochu to na mě působí, že ten problém chceš vyřešit jen tak nějak "sama pro sebe", stěžuješ si na něj, ale nepřipadá mi, že by ses to celé snažila uchopit i z druhé strany. Co jeho pohled? Odhaduji, že jestli ho má v péči tatínek, tak je s maminkou něco špatně, a to dítě vždycky poznamená. Jestli teď jde do puberty, tak můžou vyplavávat povrch různé problémy, co měl v sobě doteď hluboko schované.
Možná na tebe žárlí, což je pochopitelné - když není maminka (minimálně není na sto procent), tak se logicky bude bát, že by mohl přijít i o tátu. Možná proto se před ním chová dobře, strhává na sebe pozornost apod. Věnujete se mu dost? Není to tak, že on je ten "otravný puberťák", který je zastíněný roztomilou sestřičkou a očekávaným miminkem?
Že si neumí hrát v kolektivu bych mu nezazlívala, to může být prostě typ osobnosti. A vyčítat mu, že chodí dlouho na logopedii mi teda přijde už úplně cesty
Tady v tom právě vidím trochu problém u tebe - "moje dítě se to naučilo, on ne". To není dobrý přístup. Jak by ses cítila na jeho místě ty? -
10.11.2017 11:13
Ahoj, predne gratuluji k miminku a preju lehky a rychly porod
Jinak nevim, co vsechno nevlastni syn provadel driv, kdyz jste se kvuli nemu rozesli ani jsem.nevycetla, kolik mu je ted (ale to jsem mozna prehledla), nicmene mi v nekterych vecech dost pripomina meho starsiho syna. Hodne si vynucuje pozornost, skace do reci, je znudeny, jsme s jeho tatinkem rozvedeni a mame peci stridavou. Ja vim, ze nejsi v lehke pozici, jenze to dite to ma jeste tezsi... U meho syna vim, ze to je tim, ze je hodne dopredu. Ma pet let ale mentalne je na urovni ditete o nekolik let starsiho plus je neskutecne empaticky a tim zranitelny. Tyhle deti to maji tezke maji pocit ze nikam nepatři, ze si sve misto na slunci musi neustale vybojovavat, navíc nebude hloupy a vi, ze miminko ted sebere skoro vsechnu pozornost. Rozumim ti, je to silene tezke ale ted se to ma šanci spravit jen bezpodminecnou laskou vuci nemu. Nevim jak funguje jeho matka ale asi nic moc, kdyz jej ma v peci muz. Preju ti silu, at vse zvladas, s muzem si promluv, jak te jeho reci zranuji, nemel by tohle rikat... -
10.11.2017 12:00
já bych řekla, že problém je i ve tvém manželovi, který nejspíš upřednostnuje svého prvorozeného syna a další děti v rodině nejsou "jeho" a dává to najevo i Tobě. i z toho může vyplývat tvá averze k nevlastnímu synovi, protože ty mu prvorozeného syna nedáš a tobě je dáváno najevo, že ty mu dáš "jen" holku. Je taky možné, že syn toto cítí a vnímá a tak toho využívá (možná až zneužívá), že je tatínkův mazánek a ty jsi ta druhá, kterou nemá moc rád a která mu dává najevo, že on je ten horší než její vlastní mladší dítě.
Spousta věcí zde už byla řečena, některé od tebe napsány nebyly.
Je to na řešení nejen tebe samotné, ale i s otcem syna a synem. Rozdělování na moje, tvoje, naše neděláa nebude do budoucna dělat dobrotu. Pokud žijete spolu v jedné domácnosti jste to oba dva, kdo jste za všechny děti zodpovědní. u tebe mohou hrát velkou roli i hormony, ale chtělo by to trošku nadhled a empatie k tomu, jak se asi syn cítí s cizí ženskou jako mámou, když jeho máma je kdo ví kde, bere si čas jeho otce a navíc přibude miminko, které sebere další čas jeho tátovi, který je vlastně jediný, kdo ho má rád. Navíc srovnávat - moje umí tohle a tvůj syn je neschopný a neumí to ještě ve svém věku - to je na jednu mezi oči (tobě) - jak to asi působí na psychiku toho kluka, pokud mu to dáváš takto najevo?
co se týče toho, že syn se nechce nějak bavit - moje dcera taky nebyla nikdy taková, že by se bavila stejně jako ostatní děti a brala podobné věci typu dětská disko jako opruz a nudu. všechny děti nejsou stejné a srovnávat je mezi sebou je cesta do pekel. ničí to hlavně jejich psychiku. -
10.11.2017 12:31
Teď jen konstatuji co jsme tu tak vyčetla, nic si neber nějak osobně ani to nemyslím zle. On je rozdíl plnit vůči dítěti povinnosti, které se od tebe očekávají a chovat se k němu jako k vlastnímu. Sice je dobře, že máte na oba stejný metr, ale to dítě pozná když ho nebereš tak jak ho brát máš. Přijde mi, že odsud plynou hlavní problémy. Navíc si nebude jistý novým členem rodiny protože ho to posune na poslední kolej - minimálně u tebe. Možná na sebe upoutává pozornost i když je negativní, ale když mu to nevyšlo po dobrém tak to zkusí po zlém. Je potřeba s ním o tom mluvit, že ho máš ráda, že ti tohle a tohle ubližuje. Snažit se s ním ten vztah nějak prohloubit. Zjistit co vadí jemu. Třeba jednou týdně vyrazit někam jen s ním a dodržovat to i po příchodu miminka. Poslední co bych vytkla je, že dcera chodila na logopedii jen... atd. Každé dítě je jiné a vyčítat mu tohle mi nepřijde fér. Pokud je víc empatický tak mu tím ubližuješ. Navíc mi nepřijde v pořádku ani přístup manžela. Že se bude muset spokojit s dcerou? a ty řeči o prvorozeném dědicovi? Pokud chcete fungovat jako rodina měli by jste se to rychle naučit. Tohle mi přijde jako neudržitelný stav. Pokud nebudeš vědět kudy kam nebála bych se obrátit na dětského psychologa který by měl přesněji určit kde je problém a navrhnout vám řešení. V každém případě držím palce. Věřím že je to těžké, ale chyba podle mě není jen na jeho straně.
-
10.11.2017 17:10Napadá mě jedna dost podstatná věc. Ten pro vás strašný kluk je dost chudák - jeho vlastní matka ho nechce a vy jako náhrada dost selháváte. Přesto vás má pravděpodobně radši než svou vlastní matku a protože už tohle určitě chápe, je to pro něj hodně těžký. Navíc tím, jak se k němu chováte, i jak se chová otec, tomu fakt nepomáhá. Ten kluk chce jen lásku - mít normální rodinu (což už nejde, že jo), ale co nejvíc normální. Neměl by v ideálním případě vůbec pociťovat, že jsou nějaké rozdíly mezi dětmi. Doporučila bych vám nějakou rodinnou terapii, pokud chcete tuto rodinu udržet a děti dále neohrožovat nejistotou. A že ten syn tu nejistotu asi cítí (jedna matka ho opustila, co když ho opustí i ta další). O dceři toho moc nepíšete, ale jistě i pro ni to není zrovna lehká situace.
-
10.11.2017 14:14
Promin asi to mate doma.nelehké, ale z textu plyne ze se na tebe ten kluk jen podívá a jsi vytočena.... A postoj moje tvoje ? Co to je za blbost? Tim si akorat zadelavate na problem do puberty, neli driv kdy jeden z nich prinde a nevlastnimu tatovi- mame oznami ze se nema starat protoze není jeho rodic...
