Odstěhování + problém s rodiči
Ahoj, je mi 20 let a půjdu v září na vysokou. Mám přítele, který už pracuje, vydělává, jsme spolu 3roky a chceme se sestěhovat. Největší problém jsou mí rodiče. Nechtějí to přijmout, berou to, že chci odejít z domu prostě napořád a máma brečí. Pořád semnou mluví, vyčítají mi to a chtějí mi to zakázat, že si to tak nepřejí. Když my by jsme chtěli bydlet spolu Chápu jak se cítí, že je to pro ně ztráta, ale tak myslím si, že by mi to neměli zakazovat. Nevím už jak na ně a psychicky to nedávám. Měli jste to taky tak někdo? Co by bylo správné?
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
17.7.2023 7:27
Za mě super rozhodnutí, věk na osamostatnění máš, proč bydlet pořád s rodiči, je potřeba si už budovat svůj život. Pokud máš přítele, o to lépe, budete si bližší. Jen jedna otázka - jak často teď spolu tráví tě čas? Aby jste po sestěhování nebyli nepříjemně překvapeni. Partneři se nejlépe poznají ve chvíli, kdy spolu začnou bydlet. Já třeba s bývalým byla přes 3 roky, většinou víkendy buď u nás nebo u něho (oba jsme tu dobu bydleli s rodiči). Pak jsme se rozhodli sestěhovat do bytu a tam byl kámen úrazu, zjistili jsme, že si vlastně vůbec nerozumíme. Se současným partnerem, teď už manželem, jsme šli bydlet spolu hned od začátku vztahu. Tím nechci nic c rozmlouvat, jen jestli máš i tohle srovnané, aby ses za měsíc nevracela k rodičům zpět. Jinak rodiče neřeš. Brečí, protože se nemůžou smířit, že jejich holčička už je prostě dospělá, ale jak uvidí, že jsi šťastná, že jsi samostatná, budou moc rádi. Řekni jim, že je budeš části navštěvovat, budete udržovat kontakty, ale popros je, ať jsou k tobě ohleduplní a nechají tě budovat si vlastní život.
-
17.7.2023 7:15
Jsi dospělá, věk na odstěhování máš. Je to normální a pro mladého člověka zdravé, aby se osamostatnil. Prostě se se začátkem akademického roku odstěhuj, a jak rodičům ukážeš, že se umíš o sebe postarat a že jsi spokojená, časem přestanou. Nebo jim řekni, že se navíc ještě vdáš a basta