Pláč dítěte a vynucení pozornosti
Prosím o názor. Mám doma malou holčičku a ta se, asi jako většina miminek, naučila, že když pláče, přijdu k ní a vezmu si jí. Vůbec mi nevadí ji chovat. Svoji dcerku miluji. Jenže když ji chovám většinu dne, jsem večer vyřízená, nemám uklizeno a navařeno, a to nemluvím o zádech. Možnost hlídání nemám, tchýně je sice "poblíž", ale dcerka u ní pláče (má dokonce i záchvaty, je rudá, srdíčko buší o sto šest, a jen pláče) už třeba po pěti minutách. U partnera dcerka vydrží, ale musím být v místnosti. Jakmile odejdu, je zle A takhle to u nás vypadá přes den... Chápu, že je to asi běžné, ale mám to nechat být nebo to začít nějakým způsobem řešit? Nechci dcerku ošidit, chci se jí věnovat, ale chci mít chvilku i na domácnost, na sebe... Je to špatně? Jaké máte zkušenost vy?
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
16.2.2014 13:46
tohle uz neni o lasce a šizení,tohle je spatny,ja sama jsem tohle nedelala,nechala bych ji at si zvykne i na to byt samostatna,to uz neni o tom,ze kdyz ji nevezmes ze ji mas min rada,to uz je jen zvyk,ona vi ze si ji vezmes tak co by si to nevynucovala,chce to odnaucit,protoze tohle je spatne! A pro tebe do budoucna hodne narocny!
-
16.2.2014 14:15
já myslím že mít dítě u sebe je normální,doporučila bych i šátek.ale co normální není že vyžaduje výhradně tvoji přítomnost.měla by zvládnout být i s někým jiným koho zná. nevím jak často se vídáte s tchýní ale třeba manžela by měla brát a zvládnout s ním být i bez Tebe. nenechala bych ji si takhle vynucovat výhradně tvou přítomnost.