Poraďte co mám dělat :-(
ahoj holky, už nevím co mám dělat, bydlím s manželem a jsem ve 31 tt, miminko jsme si obá moc přáli a taky jsme se na něj moc načekali, v srpnu tohoto oku jsme se vzali a od tý doby to jde s náma s kopce. Manžel je na mě až hnusnej, pořád mi jen nadává a vidí na mě chyby, většinu času tráví v práci ikdyž nemusí, aby asi jen nemusel být doma, včera jsme se pohádali a dnes jsme měli jít spolu na ultrazvuk podívat se na miminko a on se ráno zbalil a odešel zase do práce ikdyž má volno a ani nepřišel 
Jsem s toho moc smutná, co byste dělali na mém méstě, pořád se jen trápím a brečím a vím, že to pro miminko není dobré, omlouvám se že tu tak blábolím, jen nevím komu to říct
Související články v encyklopedii
-
Potvrďte si své těhotenství
Hladina hCG
Pod zkratkou hCG se skrývá lidský choriový gonadotropin vznikající po oplození vajíčka. Zvyšující se hladina tohoto hormonu v krvi a později v moči prokazuje u ženy těhotenství.
-
Co se děje v bříšku po dobu těhotenství
Vývoj plodu
Těhotenství trvá 40 týdnů (počítáno od poslední menstruace), z nichž se 38 týdnů vyvíjí plod. Popišme si, co se bude v těchto týdnech dít.
-
Gestační diabetes mellitus
Těhotenská cukrovka
Těhotenská cukrovka postihuje 3–5 % těhotných žen. Jste jedna z nich? Jak se tato porucha zjišťuje a co to znamená pro vás a vaše miminko?
-
Těhulka v péči lékařů
Těhotenská vyšetření
Po nalezení dvou čárek na těhotenském testu vás čeká vyšetření u gynekologa, a to nejen jedno. Která to jsou a kdy se provádí?
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
10.11.2010 12:26Myslím si, že hodně problémů dnes vzniká, protože spolu partneři nemluví. Zeptala bych se manžela, proč se tak chová. Je třeba, aby se na věc podíval i z tvé strany. Pro mě bylo těhotenství krásné, ale psychicky náročené. Opravdu jsem měla rozbouřené hormony a vyvrcholilo to porodem. V šestinedělí jsem brečela u kreslené pohádky pro děti, protože mě hrozně dojala. Předpokládám, že podobné pocity má většina budoucích maminek i maminek. Nevím, ze strany tvého manžela to může být obava, jak to všechno zvládnete. Finančně, psychicky, výchovně. Narození miminka je velká věc. Životní změna, převrat. Z narození dětí asi nemáme obavy jenom my ženy, ale chlapi asi také. Jenže si rádi hrají na pány tvorstva a nechtějí přiznat svoji slabost. Třeba je to i případ tvého muže. Bojí se a neumí to pojmenovat. A nebo to pojmenovat umí, ale stydí se to říct. Nicméně to nezjistíte jinak, než že spolu budete mluvit. A zejména když jste si miminko přáli oba, to by v tom byl čert, aby se to nedalo do pořádku. Hodně štěstí
-
10.11.2010 9:56Ahojje velmi těžké usuzovat podle toho co jsi napsala, určitě si s manželem na rovinu promluv, řekni mu co cítíš, co způsobuje tobě i miminku a dej mu přímou otázku, zda s tebou a malým chce být do budoucna. Je i možné, že takový byl předtím a ty jsi to nevnímala tolik jako v těhu, dy jsou hormony na pochodu, psychika si dělá co chce a my vidíme vše jen černě. Snaž se za každou cenu situaci hned řešit, není sám a nemlůže si dovolit takové chování. Má zodpovědnost za tebe a nenarozené mimi a pokud se tak k tomu nestaví, nemá potom právo být manžel a otec a on si to musí uvědomit.Zkus se zeptat co by dělal, kdyby jsi se tak sbalila ty a beze slova odešla, on by nevěděl kam a proč. Hodně záleží co ti odpoví a jak....dej vědět a hlavně klid, nestresuj ani sebe a ni mimi, žádný chlap za to nestojí a sobec vůbec
-
10.11.2010 9:11
ono to se strašně těžko radí, protože přeci jen váš vztah neznám, neznám tebe, ani tvého partnera... já bych si s ním asi zkusila promluvit a nebo najít nějakého partnerského poradce- prostě odborníka, ale je mi jasné, že v tvém rizikovém těhotenství asi nebudeš lítat po manželských poradcích.. na todleto toho moc poradit nejde, z toho co píšeš mi příjde tvůj manžel sobecký.. když to srovnám se sebou, tak já jsem stéjně těhotná jako ty a můj partner se mě snaží nevytáčet a i když má důvod být na mě naštvaný, tak to nedělá, protože myslí i na miminko... partner by ti měl být v tédle situaci oporou a ne ti podkopávat nohy... "vystresovaná matka, rovná se vystresované dítě". moc jsem ti asi neporadila, ale víc k tomu napsat asi nelze.. tak se drž a snaž se myslet na mimino, jdi třeba s kamarádka na čaj..
-
10.11.2010 10:21
A co třeba léčba šokem? Tím mám na mysli, co třeba kdybys na den, dva se sebrala a odešla třeba k rodičům. Jednak 1) Manžel by si uvědomil že když se jen tak sebere a odejde aniž by ti něco řekl není o.k., ....třeba si to tak lépe uvědomí.
2) trochu si od sebe odpočinete, pročistíte hlavu. Tak se problémy řeší daleko lépe, a třeba se na sebe budete těšit. Ona ponorka dělá své.
Hlavně nic nevyčítat, to nevede nikam, prostě se snaž přejít to s nadhledem. Maximálně se vyjádřit, co se ti nelíbilo - ale dopředu si to projdi, aby to nebylo urážlivý a plytký.
Hodně zdaru.A užívej to krásné období a těš se na mimčo. -
10.11.2010 11:41a nemá tak on trochu strach z toho co bude? a takhle reaguje? mě to přijde že má strach až se mimčo narodí že malé bude středem pozornosti a on už ne...ale to je můj názor...promluvila bych si s ním na tvrdo, co mu vadí, o co mu jde...jinak to asi nemá smysl..držím palce
