Potrat?
Ahoj. Tento týden jsem zjistila, že jsem neplánovaně těhotná. Protoze mam nepravidelnou menstruaci, tak jsem zpoždění nevnímala, a dalsi příznaky nemam, podle ultrazvuku je to už 10.tt. Pritel mi k tomu ale řekl, ze by byl rad, kdybych sla na potrat, protoze ted je na dite velmi špatná doba. Ma pravdu, zrovna jsme si vzali vysokou hypotéku na dum, na jaře se chystáme stěhovat. Rekl mi, ze to financne sice zvládneme, ale ze bude muset od rana do večera pracovat v praci, kterou uz ted nema rad, ze si nebude moct dovolit dat z te prace výpověď a ze budeme vsichni nešťastní. On z toto množství prace, kterou nema rad, a ja z toho, ze s nami nebude trávit cas. Navic by pry asi nemohl mít s tim dítětem normalni vztah, protoze by v nem porad videl to nechtěné dítě, ktere nam zničilo zivot. Navic ted pry dite nechce, protoze chce mit od mimin chvíli klid, ma totiz 5 mladších sourozenců a nejmladšímu je 8. Já z toho taky nejsem nadšená, taky na dite jeste nejsem pripravena, plánovali jsme dum, cestování a tak, ale myslim si, ze bychom to zvládli, jsme spolu uz 10 let. Vysvětlovala jsem příteli, ze jsem si vždycky myslela, ze bych z morálních duvodu nemohla podstoupit potrat, ale ze jsem nad nim kvuli nemu vážně přemýšlela. Jenze kdyz jsem zjistila, jak je to dite uz stare, ze uz ma ruce, nohy, tlukouci srdce, tak to proste nemuzu udelat. Pro me je rozdil, kdyz je to opravdu jen shluk buněk, takova tečka, nebo uz stvoření, ktere připomíná člověka. On ten rozdil nechape. Mohla bych vás poprosit o vás nazor na to, co mam delat nebo pripadne nejakou zkusenost? Bojím se toho, ze kdyz půjdu na potrat, tak se s tim psychicky nesrovnam a ze to budu příteli vyčítat, ale kdyz rozhodnu, ze si dite necháme, tak to zase bude on vyčítat me a treba nas opustí.
Související články v encyklopedii
-
Potvrďte si své těhotenství
Hladina hCG
Pod zkratkou hCG se skrývá lidský choriový gonadotropin vznikající po oplození vajíčka. Zvyšující se hladina tohoto hormonu v krvi a později v moči prokazuje u ženy těhotenství.
-
Co se děje v bříšku po dobu těhotenství
Vývoj plodu
Těhotenství trvá 40 týdnů (počítáno od poslední menstruace), z nichž se 38 týdnů vyvíjí plod. Popišme si, co se bude v těchto týdnech dít.
-
Gestační diabetes mellitus
Těhotenská cukrovka
Těhotenská cukrovka postihuje 3–5 % těhotných žen. Jste jedna z nich? Jak se tato porucha zjišťuje a co to znamená pro vás a vaše miminko?
-
Těhulka v péči lékařů
Těhotenská vyšetření
Po nalezení dvou čárek na těhotenském testu vás čeká vyšetření u gynekologa, a to nejen jedno. Která to jsou a kdy se provádí?
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
24.1.2019 13:38
Zarazilo mě, že by vám "to dítě zničilo život". To je úplně blbý pohled na věc, když už tak si život zničíte vy, ale to dítě za to nemůže.
Prakticky: stěhování na jaře, tj. za 3-4 měsíce? To v pohodě zvládnete a miminko bude už v novém. Ty akorát nebudeš tahat těžké věci.
Hypotéka: dneska ji má spousta lidí i s dětmi. Určitě se to dá zvládnout.
Náklady na dítě: Taky jsem se bála, kolik bude všechno stát, ale malá má 7 měsíců a doteď skoro všechno dostáváme nebo máme za pár korun z druhé ruky. Pokud nejsi fajnovka a nemusíš mít dítě ve značkovém, nejsou to žádné velké částky.
Práce: je tu spousta žen, které vidí své muže jen o víkendu, jinak jsou s dětmi samy. Já jsem první tři měsíce zvládala těžko, že jsem většinu dne s malou doma sama, ale už jsem se s tím srovnala, protože málokterý chlap má práci, že je ve tři doma a tráví čas s dítětem.
Početí a věk: Vzhledem k problémům a doporučení doktorky, co píšeš, bych neváhala. Věk už má to máte, vyspělí se zdate taky podle toho, že o tom dokážete diskutovat.
Svědomí: Pokud si nejsi jistá potratem, nedělej to. Podle mě je horší žít s výčitkami, že jsi dovolila zabít dítě, než s ním dokonce (v nejhorším případě) zůstat sama.
Ještě jsou tu i další faktory, ale méně podstatné. Například, jestli budeš mít nějakou pomoc nebo podporu rodičů, sourozenců nebo kamarádek. -
24.1.2019 13:14
No já bych si ho nechala. Pokud jen malinko pohybuješ teď, představ si, jak budeš pochybovat časem... A z těch myšlenek se jen tak nevyvlíkneš. Ano, třeba jednou zalituješ i toho, že sis ho nechala, protože tě to třeba stálo vztah, pár dovolených, halenek... těžko říct, jakou máš náturu. Já bych více litovala ztraceného nového života. Ale je to možná tím, že mám za sebou dva samovolné potraty a cizího života si cením více než svého pohodlí. A jo, jsem veganka. Možná to s tím taky souvisí. Zkrátka bych ho nechala žít. Minimálně je ještě možnost ho nabídnout k adopci. Je spousta párů, co mimčo mít nemůžou a to tvé by třeba jednou milovali jako vlastní, byli by schopni položit za něj i život. No, zvaž...
-
24.1.2019 13:47
Mě bylo 19 chodila jsem s klukem dva měsíc a zjistila jsem, že jsme v 8. týdnu. Co teď panika čerstvě na vysoké naši by mě asi zabili, no co šla jsem na potrat. Dnes mám úžasnou 18 letou dceru a toho nejlepšího 15 letého kluka. Jsem stále s tím stejným chlapem co před 22 lety a dodnes vím já i on, že jsem tenkrát na ten potrat neměla jít. Člověk by měl přijmout příležitosti co mu život přináší a dítě je opravdu dar. I tak jsem byla mladá matka a dnes si to božsky užívám jsem stále mladá, cestujem a máme se skvěle........jsou to čtyři dny co se stalo to co jsem už opravdu nečekala....Jsem v šestém týdnu těhotenství a i když jsme měli teď opravdu jiné plány, tak by mě ani nenapadlo jít na potrat. Tuhle zkušenost už mám a pokud ji mohu předat tak to dělám . Držím ti palce, i toho chlapa to dítě nadchne neboj.
-
24.1.2019 14:05Pokud jste do pár let dítě opravdu plánovali, tak myslím, že není nad čím přemýšlet. To, že přišlo dříve má svůj smysl, docela si troufám říct, že v pozdějším věku už by se zadařit nemuselo. Myslím, že 27 je úplně ideální věk na první dítě. A to píši jako holka, která se rozhodla děti nemít, aby tu nebyly jen názory maminek
-
24.1.2019 13:36
nikdy nebude lepší doba a vždycky bude důvod pro to, aby chtěl dát dítě pryč. a pokud se partner chová v tuto chvíli takhle,t ak by se měl zamyslet především sám nad sebou. kdyby ti bylo do 18 let, řekla bych nejspíš - jo, to chápu, ale ne v této situaci kdy jste manželé a vždy se dá něco vymyslet a udělat, aby jste netrpěli nějakou nouzí (jde o to, co je skutečná nouze) - at jít do práce ve 2 letech dítěte a do té doby mít rodičák v max výši, nebo chodit na brigády.
první dítě jsem čekala ještě na vš, dům nedostavěný a tchán mně posílal na potrat, že se to ted nehodí, že až tak za rok, až bude postavený dům. nešla sem a musela bych čekat další téměř 3 roky, než by bylo bývalo postaveno. nikdy jsem nelitovala a ani jeden z nás rodičů nelitoval, že máme dítě. -
24.1.2019 14:41A jeste pridam tohle - nedivila bych se, kdybys po pripadnem potratu od pritele (ci manzela?) odesla, protoze bys mi neodpustila, ze te do toho "donutil"...
-
24.1.2019 14:25
Nikdy bych nesla na potrat, radeji bych podstoupila to ze bych s ditetem zustala sama. Ono by to byla stejne vizitka toho tatinka. Pokud je vam ke triceti, dite jste planovali, mate kde bydlet (i s hypotekou, ktera se urcite da prizpusobit tak abyste financne vychazeli i kdyz budes na materske) tak tim tuplem mi nejaka rec o potratu prijde opravdu hloupa. Zvlast pokud sama vahas... To co jsi psala mi prijde spis sobeckost a nevole se vzdat urciteho zivotniho standardu ze strany tatinka...
My jsme se taky stehovali a do toho se snazili o miminko. Od mych 21 let kdy jsme meli oba diagnozu ze jsme uplne zdravi a stejne jsme tri roky cekali nez se zadarilo. A vis co? Za necely mesic mam termin, za mesic manzel meni zamestnani a ani jeden v tom nevidime problem.. Vzdy se to da nejak udelat, jen je nekdy potreba pro to neco obetovat. A to miminko za to nemuze.. To je jako by si tvoji rodice rekli - ted se nam to nehodi, poridime si dite pozdeji a pak sli a...
Nekdy mj prijde ze lidi uz deti berou jako kdyz jdes do obchodu a kupujes si televizi... Tim samozrejme nemyslim tvuj pripad, ale vseobecne.
A v neposlednj rade je tu prece moznost nejake adopce a podobne, uz tu nekdo psal - je tolik lidi co by dali cokoliv za miminko a nemuzou jej mit...
Drzim ti palce aby vsechno dobre dopadlo a abyste nasli nejake vychodisko, ktere nebude vycitat jeden druhemu navzajem.
Praci manzel muze zmenit vzdycky, ale tobe ty pocity a pripadne vycitky uz nevymaze nikdo.. -
24.1.2019 15:08
Nikdy nebude na dítě úplně ideální doba. Když to nebude hypotéka, tak to bude cestování, užívání si atd. Pokud můžu něco říct, měla by sis to dítě nechat. Potom bys ho už třeba nemusela mít a litovala bys. Něco jiného by bylo, kdybys ho ani ty nechtěla, ale pokud jste spolu takhle dlouho, máte dům, jste zajištění .. Vážně bych to tolik neřešila. A dítě zase tolik nestojí, jak se zdá. Pokud mu teda nebudete kupovat první poslední. Kamarádka sice na potratu nebyla, ale s partnerem (později manželem) byla 15 let, nebyla kariéristka, ale pořád na dítě "nebyl čas". Po několika neúspěšných umělých oplodněních (přirozenou cestou to už nešlo) nakonec otěhotněla a loni se ji ve 40 letech narodila vymodlená dcera.
-
24.1.2019 15:16
Ahoj, jen hci pridat vlastní zkušenost. Poprve jsem otěhotněla plánovaně a s manzelem mame uzasneho dvouleteho chlapecka, ted ppdruhe jsem otehotnela na podzim neplánovaně, chtěli jsme druhe, ale ne "ted"..taky mame od lonska hypoteku, ja jsem se vratila do práce, chtěli jsme usetrit na rekonstrukci bytu apod..navic maly ma dva roky, porad potřebuje velkou peci a chteli jsme aby byl aspon trilety..ale stalo se..manzel se mnou skoro mesic nemluvil, byl nastvany ale jak postupuji tydny tehotenstvi (ted jsem ve 20tem) tak ti muzu rict, ze jsem si 100%jista, ze nechat si nasi holčičku je to správné rozhodnutí pro nas vsechny..a to by se mi mohlo stat, ze zustanu s dvema detmi sama..i tak bych nemenila! No a manzel uz tu "novou situaci" taky pomalu skousl..a zacina se tesit..takze moje rada je, zamysli se ty sama, jestli chces mit dite nebo ne, vek na to mas akorat a uvidis že časem se to s manželem vyřeší..a ty nebudes litovat, protože to bylo TVOJE rozhodnuti..
-
24.1.2019 13:02Všechno se dá zvládnout jste na to dva. V dnešní době není těžké postarat se o miminko. V dnešní době je těžké otěhotnět přirozeně.
Osobní zkušenost - sestra šla na potrat před deseti lety a teď už se pět let snaží o miminko bez úspěchu. Já se snažím šest let.
Pokud nemáš vážné zdravotní problémy, neváhala bych. Navíc se mám mateřská zvyšovat. -
24.1.2019 13:09
Hlavně si to pořádně rozmysli. Já jsem po dvou nečekaných potratech. 5 letech snažení o miminko a po prodělaném IVF kdy se konečně zadařilo
hypotéku máme taky. Cestovat máme v plánu už letos s prckem sice po česku ale tady je přece dost krásných míst všechno jde když se chce ale nepřeju ti až to mimčo jednou budeš chtít aby ti to nešlo jako to nešlo nám. Ta bezmoc, beznaděj to je strašný. Je teda fakt, že nás to ještě víc spojilo ale za to to nestojí. -
24.1.2019 14:17
Před půlrokem jsem o něčem podobném přemýšlela a došla jsem k závěru, že kdyby mě chlap hnal do potratu, tak si dítě nechám i za cenu toho, že by náš vztah na tom zkrachoval. Kamarádka totiž neplánovaně otěhotněla a doma má už dvě děti a finančně na tom nejsou zrovna nejlíp. Rozhodli se s manželem, že si dítě nechají, že to malé za to nemůže a oba vidí potrat i v ranném stádiu jako vraždu. Nějak se to vždy dá zvládnout.
Když jsem to doma řekla manželovi, že budou mít třetí, tak první reakce byla, že kdyby se to stalo mě, tak okamžitě valím na potrat. Máme doma dvě děti po IVF. Pro mě vymodlené, pro manžela spíš "nutné zlo". Nevím, jestli je to tím, že přirozeně mít děti nemůžu, ale já bych to prostě nikdy nemohla udělat. Vím, že bych si to celý život vyčítala a hlavně bych se na manžela už nemohla asi ani podívat. Takže vztah by možná ztroskotal i tak. To, že jsem si vydupala dvě děti (manžel chtěl jen jedno), mi pořád vyčítá. Nemá svůj klid, když mu tady řádí dva nezastavitelní ďáblíci. Ale já bych za nic neměnila (možná teda někdy toho manžela
)
Pokud máš už teď pochybnosti, tak bys toho určitě hodně litovala.
Jak se na tebe ten malý uzlíček usměje, je to k nezaplacení. Nemyslím si, že by přítel vlastní dítě nenáviděl. On si to teď myslet může, ale ten pocit držet vlastní dítě ještě nepoznal. I ten můj chlap, který ty děti moc nechtěl, je z nich na větvi. Jen občas, když ho zrovna hrozně štvou a on chce třeba odpočívat, zatímco děti po něm chtějí skákat, tak pak má blbý kecy... -
24.1.2019 14:18
Pokud byť jen malinko pochybuješ o tom, že by sis měla nechat dítě vzít, tak na potrat určitě nechoď. Do konce života to neodpustíš ani příteli ani sobě, bude to černá skvrna na vašem vztahu, budete to na sebe vytahovat při každé hádce... může se ti stát, že se ti potom nebude dařit otěhotnět a krásný dům vám zůstane prázdný. Jsou páry i v horších situacích a zvládnou to, vy to zvládnete taky, ono až toho růžového mrňouska budete držet v náruči, tak vás to změní a budete si říkat, " jak jsme vůbec mohli přemýšlet nad tím, že bychom ho zabili". Důvod, že má 5 sourozenců je nesmysl, jenom chtěl přidat další argument, vlastní dítě je úplně něco jiného. Já mám taky 3 mladší bráchy a ten nejmladší v době narození mého syna měl 10 let, a to jsem je jako nejstarší sestra musela všechny hlídat. Ale nikdy by mě nenapadlo spojovat si to se založením vlastní rodiny.
-
24.1.2019 14:50Pro dítě bych se vzdala chlapa,nikdy bych se kvůli chlapovi nevzdala dítěte.Přítel má hypotéku,plat nic moc,můj rodičák,barák co potřebuje opravit,ale nemněnily by jsme.Všechno se dá zvládnout,když se chce.
-
24.1.2019 15:01
Chlapu muzes mit spousta.. i kdyby zustat nechtel.. ale dite bude vzdycky kus tebe..
-
24.1.2019 17:22Nešla bych. A to děti nemam a ani po nich zatím neprahnu. Ale když už se stalo, nechala bych si ho.
-
25.1.2019 11:46
Nedivím se ti. V 10tt bych na potrat taky nesla. Každopádně podmínky máte v pohodě, bydlení, finančně byste to zvládli, jako v máloktere rodine sedí chlap doma celý den a užívá si rodiny, je jasny ze musí zabezpečit rodinu a je někdy třeba i v práci dele, to tak je.Jasne, špatně je i to když s rodinou není vůbec, o tom žádná. Až by se to příteli hodilo taky by to taky nemuselo přijít to miminko
někdy se věci dějí neplánovaně z nějakého důvodu. Je dost sobecky nehledě na to, ze by ho neměl rád když je nechtěne/neplánovane?! nesmysl! a jestli tohle všechno dokáže chlap vypustit, ne jen ze to neni chlap, neumí se k tomu zodpovědně postavit, ale ani bych s ním tu rodinu nikdy nechtěla mít. To asi píšu narovinu, ono toho s miminkem přijde dost nového a jiného a mám obavy, že tvůj přítel pokud se teď k tomu staví takto to neustoji ale může se stát že s příchodem miminka si hodně věcí uvědomí a bude opak až budeš sama překvapená, tahle možnost se občas taky nevylučuje, i když je spíše výjimečná. -
24.1.2019 12:50
Hele, pokud rika, ze byste to zvladli, tak to zvladnete. Zvlast v tomto tydnu, kdyz sama rikas, ze uz "to" vypada jako maly clovek... Zkuste to jeste probrat.
-
24.1.2019 12:52Odpovím Ti následovně....snažíme se dva roky....třicítka na krku...Již jsme si užili dovolených, peněz a já nevím čeho ještě a stejně toužíme nejvíce po malém uzlíčku, který bude výsledkem a spojení nás dvou...hodně si to rozmysli....
-
24.1.2019 12:59
Tak to ja mam kamarádku, ktera byla naplánované dite a poznamenalo ji to velmi. Jeji maminka ji to davala znat a nese to spatne a to uz ji je 30let.Je uzasne mit dite, kdyz po nem touzite. Ale kdyz ne, muze z toho vzniknout spousta vycitek a klidne jak pises konec vztahu. A kolik vam je let?
-
24.1.2019 13:19To me mrzi..ze to dite nechce..neni uz mlade ucho...rozhodne to zvladnete...pokud pujdes na potrat...v podstate ze sobeckych duvodu..tak te to pravdepodobne poznamenana cely zivot. A je mozne ze to nedas a partnera opustis. Nejste v nouzi..praci si muze sehnat..tohle je opravdu tak trochu o chteni. My cekame treti..manzel treti nechtel...asi dva mesice se o tehotenstvi nebavil...ale nikdy nerekl slovo potrat. A ted se na mimco tesi...mame dva kluky a ted to bude holcicka. Muz se do tvych emoci nikdy nedokaze vzit..manzel take resil materialni veci atd..kdezto my jsme naladene emocionalne a vidime to tak..ze se da vse zvladnout...kdyz se chce. Vek na to mate....mimco k vam prislo z nejakeho duvodu...vzdy prijde v pravy cas...planovat muzes co chces...ale jsou veci ktere se naplanovat nedaji....zkus mu dat cas...a jestli to ty citis..ze mimco chces..tak na potrat nechod.
-
24.1.2019 13:25
Jsem určitě proto si dítě nechat, obzvlášť v dané situaci. Přítel může přeci změnit práci kdykoli, nechápu proč by pro něj dítě mělo být v tomto omezením. Finančně je sice dítě náročné, ale z mé zkušenosti méně než si člověk představuje. Krom toho se dá různě ušetřit.
Jak píší holky, bála bych se, že s dalším otěhotněním bude problém, obzvlášť, když máš ještě do toho sama problémy s cyklem. -
24.1.2019 14:07
Zeptala bych se přítele, kdy si představuje, že budete mít děti? Hypotéka je tak na 20 let. A práci může změnit, proč by ne. Mně to přijde, že je děsný sobec a ohlíží se jen na sebe a své pohodlí a dítě nebude chtít nikdy, protože to vždy bude zásah do pohodlí. Co já bych za to dala, kdybych teď otěhotněla. Držím palce, ať vše dopadne dobře a miminko v tobě bude hezky růst.
-
24.1.2019 14:09Pokud jste s přítelem takto dlouho, tak bych si miminko nechala. My se s manželem snažíme o miminko už 4 roky a stále nic (jednou jsem potratila v 8tt po IVF). Buďte ráda, že se vše vyvíjí, jak má a jste oba zdraví. Později vám to třeba už nepůjde tak snadno a můžete toho v budoucnu litovat. Takže co já bych za takovou šanci dala. Teď je mi 32, máme taky hypotéku na byt v Praze (takže ne zrovna málo) a teď k tomu platíme za IVF.
-
24.1.2019 14:56
Ja otehotnela neplanovane a necekane "nehodou" po 3 mesich s chlapem na dovolene. Prisla jsem na to ve chvili, kdy jsem si byla jista tim, ze pujdeme od sebe a uz pomalu balila. Mela jsem dva tydny, kdy byl pryc,se rozhodnout co dal. Jit na potrat, rict mu to, nerict..
Rozhodla jsem se nejit. Rekla jsem mu to. Vypadal, ze ma radost. Po case z nej vypadlo, ze prcka vlastne taky nechtel. Cele tehotenstvi bylo peklo, totalne rozebrana psychicky, do toho hadky o prd. Nejak jsem se nemohla smirit a tim, ze jsem tehotna. Kdyz byl malemu mesic stehovali jsme se jinam. Barak v rekonstrukci a byt, ve kterem jsme byli majitel potreboval uvolnit. Jen ja s prckem, jestli si budem chybet. Bylo nam vsem lip zvlast. Ted uz bydlime uplne sami, jinde. Sli jsme nakonec od sebe. Jsem sama, bez hlidani, maleho 24/7 u sebe. Nedala bych ho. Ale neni to jak jsem chtela. Psychicky je to fakt narocne, fyzicky taky. Ale rozhodla jsem se a nelituju. Nerikam, ze nemam dny, kdy bych radeji nekam zalezla at mam od te male priserky pokoj. To, ze mam dite jsem prijala kdyz bylo malemu asi pul roku. Skoncila jsem presne tak jak jsem doufala, ze nikdy neskoncim. Ale co, zhroutit se z toho mi v nicem nepomuze. Jinak dodam, ze o dite jsem se snazila s dvema chlapama vic jak 5 let. A i pres to, kdyz se podarilo, nad potratem jsem vazne premyslela. -
24.1.2019 21:50
Upřímně?když jste dítě nechtěli ani jeden tak se máte chránit, jak ty, tak přítel, je tolik ochran...s partnerem jsme hodně cestovali, poznali jsme spoustu zemí,do některých chceme vzít i naše děti.snažili jsme se 2,5 roku než jsem otěhotněla,těšili jsme se na miminko,pak bohužel přišel sam.potrat,bohužel to tak příroda chtěla...od té doby bylo ještě několik sam.potratů, ale nakonec máme 2 krásné děti,za které jsem vděčná, neskutečně jsem ráda,že je máme. ale nikdy nezapomenu na svůj první sam.potrat,ten do mě vryl nesmazatelné stopy,které časem otupěly,ale nezmizely,čas od času si vzpomenu kolik by prckovi bylo let.Abys jednou nelitovala toho,že jsi na potrat šla,což se bohužel dost často stává, že pak přichází výčitky.nejlepší je si sednout a promluvit si o tom
