Psychické potíže
Holky, nikdy jsem nelítala po doktorech a nějak neřešila svůj zdravotní stav. Teď jsem 3 měsíce po porodu a mám pocit, že se ze mě stal hypochondr. Veškeré vážné nemoci, které mají lidi v mém okolí (a že toho je čím dál víc) vztahuji na sebe a žiju v panické hrůze, že různé změny, které na sobě od porodu pozoruju, signalizují nějakou vážnou nemoc, a že by malá mohla zůstat bez matky. Dokonce jsem měla přes měsíc chorobný strach i o malou, ale to už se zlepšilo a jaksi jí důvěřuji, že už to zvládne. Ale na sobě pořád něco vidím a v kombinaci s nedostatečným společenským životem (žiji mezi staršíma lidma a většina z rodiny je samá nemoc... - jsem psychicky úplně v háji. Měla jste to tak některá nebo jsem sama zralá na psychiatra ?
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
28.10.2011 10:20
Ahoj, dopředu říkám, že miminko nemám, takže nevím jak je to s psychikou po porodu. Myslím, že není nic výjimečného, že se bojíš o malou, o sebe... prostě je to miminko veliká zodpovědnost, hormony jistě také dělají své... Ale na psychologovi, ani psychiatrovi nevidím nic špatného. Já jsem také pomoc vyhledala a jsem štastná, udrželo nám to velmi komplikovaný vztah. Našla jsem doktora který je zároven psycholog i psychiatr, takže v případě kdy byly potřeba léky jsem nemusela lítat k dalšímu. Pamatuji si, že mi dal léky které se mohli i při kojení. Ale jestli takového doktora na blízku nemáš, tak bych volila první psychologa, u něj se víc vypovídáš a pak o tě případně pošle k psychiatrovi který by ti napsal léky. Rozhodně je podle mě lepší psycholog, psychiatr do tebe nacpe hlavně prášky, ale u psychologa se vypovídáš. Mě vyhovovalo to, že byl 2 v 1, takže jsme povídali a nemusela jsem pro prášky pak běžet jinam. Ale já měla opravdu štěstí na vynikajícího doktora. Myslím, že nějak řešit by si to měla. Věřím, že to bude dobré ... nebo zkus jít někdy na chvíli mezi lidi. Ale takové co neumírají na všelijaké nemoce, prostě na chvíli vysadit a trochu se bavit a odpočinout si. Doufám, že jsem ti aspon trochu pomohla.
-
29.10.2011 7:48
jak už píšou holky, po porodu je to náročné, vydrž. já taky uvažuji nad nemocena a celkově jsem se změnila- vyměkla jsem, brečím u zpráv, to jsem v životě nedělala... samozřéjmě psychologa klidně vyhledéj, určitě tím nic nezkazíš!!!! já jsem byla v šestinedělí šílená, pod námi bydlí tchán s tchýni a manžel vzal malou do peřinky a šel jim ji ukázat, já jsem brečela a dělala jsem scény, manžel byl ze mě v šoku /od té doby mi už malou neodnesl ukázat, my se teda stéjně s něma vůbec nebavíme). a někdy mi bývá smutno, prootže všechny mé kamarádky dítě ještě nemají, má jen jedna a ta bydlí dál, takže jezdím s kočárkem sama.... drž se, protože máš zdravé dítě a to je nejvíc !