Řekl partner, že vás už nemiluje?
Zdravím vás, chtěla bych se zeptat, jestli se některé z vás po delší době s partnerem stalo to, že jste si řekly že ho máte rády, ale už ho nemilujete. To se totiž stalo mně. Teda obráceně, ale chtěla bych to pochopit.
Takže, s přítele jsme již přes pět let, dovybavujeme byt a ikdyž jsme se občas pohádali kvůli jiným názorům, tak vše klapalo. A pár dní zpět jsem přišla domů z práce a měla na stole lísteček s tím, že musel odjet, chce být sám a potřebuje pauzu. Věci sbalený, já naštvaná jako co se děje. Když jsem ho donutila aby přijel, tak z něj vypadlo, že už asi dva měsíce ho trápí to, že mě už nemiluje, ale že mě má pořád moc rád, nechce o mě přijít, chybím mu a má o mě strach. Při tom mi ležel na klíně, objímal a dával pusu, hladil vlasy, říkal jak jsem krásná a ať nebrečím. A já tomu nerozumím. Přece kdy se někom u stýská, bojí se něj, myslí na něj, líbí se mu, vyhledává jeho společnost.. to je přece to "miluji tě" ne? Nebo kde je ta hranice? Usmlouval týden pauzy na rozmyšlenou co bude dál.. A já stojím jak opařená a nechápu to. Samozřejmě nedokázal říct co je jako špatně. Hlavně se celé ty dva měsíce choval normálně, smáli jsme se, byli na výletech, kupovali nábytek.. a pak přijde s tímto. Stalo se to některé z vás? At už jste byly vy ty, které přestaly milovat a nebo to na vás partner taky takto vybalil. Děkuju za odpovědi a přeji lepší den než mám já 
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
15.5.2019 16:56To, že tě má rád, váží si tě, záleží mu na tobě, bojí se o tebe... to je víc než zamilovanost. Zamilovanost je první poblouznění, které bývá spouštěčem, ale pro vztah na celý život je důležité něco jiného včetně zodpovědnosti.
Partner je asi zaskočen vlastními pocity při stěhování. Najednou už je to tak nějak definitivní, už se nedá tak snadno rozejít. Bojí se aby nezklamal... Na tvém místě bych na něj intenzivně netlačila, nechala bych mu chvilku klidu na rozmyšlení (taky líp pocítí ten stesk a uvědomí si, že bez tebe fakt nechce být), ale jinak bych mu tohle všechno řekla. V klidu bych mu vysvětlila, že mi nevadí pokud pominula první vlna zamilovanosti, že jeho úcta a sounáležitost je mnohem víc. Trošku bych mu polechtala ego (to na chlapy platí), řekla bych mu čeho si na něm vážím já a co (z toho) považuji za hnací motor celoživotního vztahu. -
13.5.2019 16:21
Jsem s partnerem sestym rokem, cekame druhe dítě a citim, ze ho uz nemiluju. Upřímně kdyby nas nečekalo stěhování do vetsiho bytu, tak se s nim rozchazim. Ale stěhování bych sama nezvladla a tak to v sobe dusim. Ale u nas je to ve vzduchu. Oba citime, ze to neni ok. On sice rika, ze me pořád miluje a udelal by pro me vsechno, ale ja jsem nejaka zasekaná. Nevim, možná mi leze na mozek rodicovska. Možná bych chtela vic, ne furt to same a to i v partnerství. A to casto jezdime na výlety a neco podnikame. Ale z partnerovi strany mivam tolik kritiky (ikdyz on tomu rika humor), ze lasku uz moc necitim. Sem tam se to zlepší a jsem spokojena, ale staci mi málo a nejradsi bych mu balila kufry...
Laska se nedá nutit. Buď tam je a nebo není. -
13.5.2019 16:56
My jsme s pritelem pres sedm let, skoro dva rpky manzele.
Loni jsem si prosla potratem, nasledne se zadarilo a mame 4 mesicni mimco
Cele tehu jsme spolu nespali (tak nejak jsem si styk s nim nedovedla predstavit,), tehle pocit trva i po porodu.
Jsem z toho zoufala, z me strany jsme s manzelem jen kvuli diteti -
13.5.2019 22:51
Já si taky kolikrát říkám, že už manžela nemiluju a jestli je to tak normální a nebo jsem divná. Jsme spolu 8 let, 5 let manželé, máme 3leteho syna. Ale asi bych taky nechtěla být bez něj. Přisuzují to tomu, že už ve vztahu není jen zábava ale spíš povinnosti a rutina, takže prostě člověku nemají z čeho lítat v břichu motýlci. Říkám si jaké by to bylo se znovu zamilovat a být hodně šťastná. Ale asi by to byl opět jenom začátek... Občas je to lepší a někdy se cítím fakt hrozně. Od tehotenstvi se s ním při sexu ani nelibam. Nejde mi to! Je nám oběma 28let...
