Separační úzkost
Milé damy starších dětí, mám na Vás menší dotaz. Věc se má takto. Má již 11 měsíční dcera nemá ráda cizí osoby. Je to asi od doby, kdy si začala uvědomovat, že jsou cizí. Takže pochovat se u někoho cizího je sci-fi. Doma to zvládne, ale jen tehdy, když na mě nebo na manžela vidí a až tak po půl hodině zvykání si na ni. V cizim prostředí visí jen na nás. Já si pořád říkam, že je malá, u koho by měla mít pocit bezpeči než u nás, ale z okolí/hlavně od mamy furt poslouchám, že jsme si ji rozmazlili nošením a spaním s ní v posteli a že je zvědavá jak půjde do školky, když bez nás nevydrží ani 10 min. A mám ji učit být samostatná, chápejte, nechat ji vyrvat, že si zvykne, což je úplně proti mému přesvědčení, nechat dítě ve stresu, aby si zvyklo, že máma tady pro něj není. Podotýkám, že bratr má syna 10 měsíců a toho máma pravidelně hlídá celý den a bez problémů to bez rodičů zvládá, takže mám na talíři, že oni nemají takovou maminčinu prdelku jako my. Mimochodem na výrok: "no jo, maminčina prdelka," jsem už háklivá... Prosím tedy, řekněte mi, že jste to taky tak někdo měl jako my (nenecháváte vyřvat a reagujete na potřeby dítěte) a máte teď normálně společenské, samostatně fungující dítě...
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
23.8.2016 22:57Ahoj, přimlouvám se za "rozhodně nenechat vyřvat" - zvlášť ne v tak citlivém čase jako je období separační úzkosti. Teď lze napáchat velké škody, dítě si vytváří prvotní důvěru v okolní svět.
Přidám vlastní zkušenost z dětství - dcerka je ještě malá.
S bráchou jsme prošli stejnou výchovou. On - na roce bez rodičů v pohodě zvládal, do jeslí ve dvou letech se vyloženě hnal...Já - mamánek ještě ve třech letech, na první dny ve školce vzpomínám s hrůzou v zátylku...v čem byl rozdíl? V povaze, v temperamentu - brácha je dodnes velmi extravertní, rád mezi lidma, já jsem jeho pravý opak, na všechno - včetně lidí - si zvykám nepoměrně déle. Tím bych také ráda zdůraznila, že i nespolečenské a uzavřenější dítě je normální!
Takže - vodit mezi lidi a děti ano, proč ne - ale určitě s pocitem, že má za sebou Vaši bezpečnou náruč do které se může vrátit - dokud ji bude potřebovat.
Mamku bych odkázala do "babičkovských" mezí, vy jste ti , kdo vychovává a pečuje... -
23.8.2016 22:16U nas to taky tak je, dcera ma uz tri roky, otec cely den v praci, na hlidani nikoho nema a mala je proste na mne zavisla, kam se hnem ma problem ode me odejit a to ji nerozmazluji i kdyz nekdo rika ze jo. co mam delat kdyz dite rve a sape se po mne to ji mam rict ze ji nechci? obcas to tak udelam ale dite zbytecne trpi. prvniho jde do skolky tak jsem zvedava, vsichni mi rikaji ze to nezvladne, ale ktere dite jo, nakonec snad kazde dite rêkne ze nechce do skolky a pokud se jena o to ze tam bude rvat, tak si myslim ze jen chvily, kdyz ji obcas dam na hlidani tak po chvilce je klid.
-
23.8.2016 22:21Ahoj, naše malá (21 měs.), s námi sice v posteli nespala (teď si k nám v noci vleze už sama z postýlky), od malička byla samostatná (hrála si sama a když jsem si s ní chtěla hrát, tak mě prostě odstčila, nebo se ke mě otočila zády nebo odlezla do jiný místnosti). vyřvat jsem jí teda nechala jen jednou jedinkrát, když řvala jen ze vzteku, že jsem jí před spaním uklidila hračky a ona si ještě chtěla hrát, i když už u toho usínala. Ale u cizích mi taky řve...
Neřve jen u těch, který pravidelně vídá. U ostatních řev - a jediný co na ni platí, když ji uplatí rohlíkem 
takže klid,i děti, co nejsou jako ta tvoje "maminčina prdelka" můžou být na cizí alergický... -
24.8.2016 6:28Malej taky spí se mnou a vyřvat nenechávám. Má 13m a separační úzkostí naštěstí netrpí. Když si jdeme sednout na zahrádku, známá co obsluhuje si ho vezme a odejde dovnitř a v pohodě, na oslavách taky
Říkám si, že to společný spaní má na to vliv, ale jak píšou holky, nejvíc záleží na povaze dítka. Já bych to nechala tak, musí vědět, že ty jsi tam taky a časem to pochopí a bude samostatnější. Chováním a mazlením se děti rozhodně nerozmazlí. Taky když je nám dospělým smutno, tak chceme obejmout partnera nebo kamarádku. Jako když je malej ospalej nebo ho něco bolí, tak taky jen maminka. Já jsem zase alergická na některý tchýniny poznámky. Třeba malýho chovám a ona si ho chce vzít, tak většibou s poznámkou..."ty za mnou nepůjdeš že ty jsi u maminky"..."ty malej mamánku..."No jo no, když jsem s furt, tak to přece jinak nejde. Ale když mě nevidí, tak vydrží i s babičkou nebo tetou. Je to otravný ty poznámky, ale ty jsi máma a určitě víš, co tvoje dítě potřebuje -
24.8.2016 7:39
malej se odjakživa hodně choval a do dnes (má skoro 4 roky) s náma v posteli (skoro i pravidelně) spí a za cizíma lidma jde beze strachu už od mala a byl by schopen s nima i odejít. je to o povaze dítěte - naše je opravdu do světa, baví se s každým cizím člověkem, na sousedku (největší drbnu v baráku), která bydlí v přízemí, vždycky volá "dobrý den" i když není v okně a nedá pokoj, dokud ona do toho okna nevyjde.
chováním a nošením dítě nerozmazlíš. rozhodně nenechat vyřvat - k ničemu to nepomůže, spíš naopak.
do školky máte času dost a uvidíš sama, zda to dítko bude zvládat. některé se "otrkají" jiné to nedají ani ten první rok ve školce. -
24.8.2016 8:40
Jak víš, mám syna dva a čtvrt roku a doteď cizí lidi nemusí. Pochovat vůbec, pohladit se sebezapřením. Doteď když přijde někdo na návštěvu, už neřve, což pokládám za úspěch, ale stydí se. A to tak, ze mi sedí na klíně s hlavou zaborenou do prsou a dělá, ze nikoho nevidí. Trvá mu tak dvacet minut, než se s přítomností danéhoho člověka smíří a jde si po svém. Pak ty lidi většinou ignoruje nebo když jde o ženu a snaží se s ním hrát, tak brzy vymekne a nadšeně si s ní hraje. Čím je starší, tím rychleji cizí lidi akceptuje, dřív se s nimi smíří a víc si s nimi hraje. Pak to třeba dopadá tak, ze tetičku, kterou vidí dvakrat do roka, odmítá pustit domů
Tož je popis situace u nás, filipes je prostě introvertní povaha po rodičích a to upozorňuji, že jsem ho nikdy nenosila, naopak jsem ho od narození nechávala spát samotného, nechala ho chvíli plakat, když začal, atd. Fakt je, že byl a je pořád většinu času jen se mnou, max s tátou nebo tak jednou za měsíc pár hodin sám s mojí mamkou, kterou teda už taky akceptuje jako člena rodiny a odchází s ní a já ho nezajímám. Už ho hlídala dvakrát i manželova mamka , taky v pohodě, ač se vidí čtyřikrát pětkrát do roka. Prostě jakmile máma zmizí z očí a je odkázán na rádoby na cizího člověka, brzo si zvykne a nedělá scény. Hledá mě třeba jen před spaním nebo po probuzení a nechá si vysvětlit, že jsem šla pryč. Pak už to neřeší. Takže.... výchovou jsi malou nezkazila. Některý děti jsou prostě extroverti, jiní introverti. Tak to bylo, je a bude. Ja to řeším tak, že se chovám normálně, tzn.chodime na návštěvy, zveme lidi k nám, bavime se. A čekám, až dítko pochopí, že cizí lidi jsou běžnou součástí života akorát ho teda nenechávám nikomu chovat, když nechce. To varuji všechny, že to není nejlepší nápad. A dítko postupně jihne, když se na něj někdo usměje, usměje se taky, tuhle si od doktora nechal prohlidnout ručičku, mezi sve bere stále větší okruh lidí. Jde to pomalu, ale jde tak hodně štěstí -
24.8.2016 8:55
Mam 2 deti - 5let a temer rok. Dcera byvala na hlidani od par mesicu na noc, pak na vikend, az klidne i tyden. Prvne jsme odchazeli tak, aby nas nevidela. Casem nam i mavala. Nekdy trochu plakala, ale stacilo zabavit
Syn zatim byl hlidany jen par hodin pres den a taky zatim vzdy v pohode. Oba maji radi spolecnost a deti. Takze to vidim u obou stejne. Jinde je fajn, ale domu se taky tesi A to jsem matka spise "nekobtaktni" - spolecne spani jen minimalne, noseni taky a v pripade opravdu nutnosti necham dite vztekat a jdu si po svym -
24.8.2016 9:02Ja sice ešte dieťa nemám, ale môžem zo skúsenosti napísať, že si myslím, že to má dieťa v povahe, alebo tak. Svagrina dala tiež malú dosť izolovanu od rodiny, nakoľko každý bývame od seba dosť ďaleko, k babke chodí tak raz za mesiac a nemala najmenší problém. Švagor začal podľa tabuliek hovoriť, že čo sa ide stať, že od teraz si začne malá útvarať okruh ľudí atď. Nestalo sa. Mala je veľmi komunikatívna od začiatku, nikdy u nikoho neplakala.
Takže si myslím, že dieťa proste potrebuje čas. Nie každý aj v dospelosti je rovnaký no nie?
A reči naznačik atď hlavne neopodstatnene neznášam.
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit.