Smysl života v patnácti

Ahoj. Je mi 15 let a asi mám tak trochu depresi. Nemám vůbec energii něco dělat, přestože v hlavě mám tolik nápadů, co dělat, kreslit, vyrábět, posniknout. Ale k ničemu se nedokopu. Cítím se hrozně, protože dřív jsem toho dělala tolik a byla produktivní. Teď jenom mrhám svým časem a příjde mi, že nic nemá smysl. Furt přemýšlím nad smyslem života. V očích ostatních jsem “dokonalá” - mám samé jedničky, jsem na 8letém gymplu, jde mi sport, jsem hezká, umím malovat… A já mám pocit, že musím být dokonalá, protože už si to o mě všichni myslí. Kvůli tomu teď mám problémy s jídlem. Ve 13 měla kamarádka blbé poznámky o mé postavě a já si to moc vzala. Protože jsem musela být dokonalá, zhubla jsem, málo jedla, hodně sportovala a přišla o menstruaci. Mamka mě pak zastavila a donutila mě přibrat, ale nedošlo jí, že to je anorexie a že problém je v mojí hlavě. Rozhodla jsem se, že pár kil teda přiberu, ale jak jsem začala jíst jídlo, které jsem si tak dlouho odpírala, začala jsem se přejídat. Následně z toho bylo záchvatovité přejídání a nakonec jsem začala zvracet. Teď už skoro nezvracím, ale furt se přejídám. Mamka ani sestra mě nechápou. Já se teď bojím mezi lidi, protože jsem hodně přibrala, cítím se špatně, protože jím tolik nezdravého jídla a mám výčitky, takže následně trávím dny zavřená doma na mobilu a nic nedělám. Vždy si řeknu, že nesmím takhle ničit můj život, ale pak to udělám znova. Nemůžu se z toho dostat. Mám pocit, že můj život nemá smysl. Několikrát jsem přemýšlela, jaké by to bylo, kdybych nebyla. Vím, že je to hloupé, ale opravdu se trápím a mám pocit, že kolem mě není nikdo, kdo by mi pomohl.