Strach z dětí vs. touha po potomkovi:-)
Tak ted budu zřejmě za naprostýho blbce, ale je tu taky nějaký takový případ jako já, který nevysvětlitelným horlivým způsobem touží po dítěti, ale jakmile mu někdo svěří třeba jen na minutu cizí dítě, tak propadá panice a zdrhá?
to je přesně ono. Švagrová teď čeká kluka, a já už teď se děsim toho že ho dostanu na hlídání. Děsně se bojim toho, že se rozbrečí jakmile si ho vezmu, a hned to schytam že jsem něco udělala špatně Včera jsme byli za ní v nemocnici(leží na rizikovým) a byla tam za ní kamarádka s 10 měsíčním chlapečkem. Poprosila mě abych ho pohlídla než si dojdu na záchod, já jsem normálně zpanikařila, stála tam nad ním jak kakabus, on na mě taky koukal s mírnou nedůvěrou a takhle jsem byla vytuhlá dokud se nevrátila trapas....takže si mě pak hodinu dobíraly jak chci mít s tímhle přístupem díte
Související články v encyklopedii
-
Potvrďte si své těhotenství
Hladina hCG
Pod zkratkou hCG se skrývá lidský choriový gonadotropin vznikající po oplození vajíčka. Zvyšující se hladina tohoto hormonu v krvi a později v moči prokazuje u ženy těhotenství.
-
Co se děje v bříšku po dobu těhotenství
Vývoj plodu
Těhotenství trvá 40 týdnů (počítáno od poslední menstruace), z nichž se 38 týdnů vyvíjí plod. Popišme si, co se bude v těchto týdnech dít.
-
Gestační diabetes mellitus
Těhotenská cukrovka
Těhotenská cukrovka postihuje 3–5 % těhotných žen. Jste jedna z nich? Jak se tato porucha zjišťuje a co to znamená pro vás a vaše miminko?
-
Jak na sobě poznat případné těhotenství
Příznaky těhotenství
Snad každá žena na sobě minimálně jednou v životě hledá těhotenské příznaky, ať už s očekáváním či strachem. V obou případech můžeme vidět příznak i v malém píchnutí, a tak je tu pro vás malá nápověda.
-
Jak si dopomoci k těhotenství
Snažilkovské metody
Přejete si mít miminko? Občas je potřeba tu přírodu trošinku popostrčit. Přečtěte si několik rad, které je při snažení určitě dobré znát.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
27.5.2012 9:07ahojky, my se také snažíme o miminko a také se moc těšíme až se zadaří, ale když mám hlídat "cizí" dítko, tak se do toho také nehrnu..je to ale spíš strach z toho, co všechno mu můžeš dovolit, jak moc ho hlídat, aby se mu něco nestalo..je to totiž tím, že mám hodně známých s dítětem, a jedna rodina si ho pedantsky hlídá, aby ho ani pes neolízl, druhá rodina své dítě nechá hrabat v hnoji a házet po sobě písek, další rodina své dítko hlídá pouze z dálky a zakročí, až když jde do tuhého...je to spíš strach, aby se cizí dítě po dobu, kdy je s tebou nezranilo, nebo neonemocnělo, protože každý rodič na to kouká jinak
to samé s jídlem, někdo krmí děti bonbonama, někdo slanýma brambůrkama a někdo to prostě zakáže kdežto až budeš mít své, tak si ho vychováš podle sebe, necháš ho řádit podle sebe, oblékneš ho podle sebe..já na toto říkám, že radši pohlídám všechny psy z vesnice, ale jakmile jde o cizí děti, tak ustupuji stačí mu nedat mikinku, když se trochu proběhne kolem domku a hned to od jeho rodičů schytáš..ale je to všechno zase jen o lidech -
27.5.2012 9:14Ahoj, kdepak, žádný blbec, mám to taky tak
Po dětátku jsem vždycky toužila, ted jsem ve 31 tt, ale kdyz mi dala na chování miminko kamarádka, měla jsem strach, protože jsem nevěděla, jak s ním manipulovat a všechno kolem, tak jsem jí ho pak rychle vrátila) Hodně je to tím, co psala Alenka výše... -
27.5.2012 9:19Po vlastním jsem toužila snad vždycky
Ale když jsem měla hlídat, tak jsem měla strach a radši jsem se tomu vyhla a to protože, ta rodina má naučené nějaké zvyky, nějak to dítě vychovávají a já bych mu třeba to, co má od nich dovolené zakázala... ale časem tenhle strach přešel, přecejen jsem občas hlídat musela, máme v rodině hodně dětí, obzvláště manželovi sourozenci jich mají plno, ted hlídání dětí miluji, těším se na ně, beru si je místo babiček, když rodiče jedou na dovolenou a užívám si to, je to o domluvě a o lidech, nějakýmu bláznovi, co mi za všechno vynadá bych dítě nehlídala, ale většinou je to v pohodě. Naopak ted vidím výhodu v tom hlídat cizí děti... můžu je vrátit, když začnou zlobit apod... to s vlastními nepůjde Ale už se nemůžu dočkat, až se mi ti dvá roštáci narodí -
27.5.2012 9:37Mě tomuhle strachu odnaučila praxe. Mám hodně starší sestry, takže první neteř se narodila když mi bylo 11. S tou jsme spíš kamarádky než než teta a neteř. Od 14 let jsem ji občas hlídala uplně sama, třeba půl dne nebo i celý den. Pak mám další dva synovce a neteř. Nejdřív jsem se bála, abych něco neudělala špatně, když jsem vracela malou s odřenýma kolenama, tak jsem čekala co mi ségra řekne...ale časem jsem změnila taktiku...hele jestli nechceš ať máme odřená kolena, tak mi je nedávej. Já s nimi chci něco dělat a ne čekat, až se vrátíš. Pokud člověk, který ti to dítě dává, není uplný blázen, tak musí pochopit, že se jeho dítě nebude mít přesně tak, jako by bylo s maminkou. Bude to jiné a vůbec mu to neuškodí. Děti mě navštěvují rádi i přes drobné úrazy, i přesto že jsem přísnější než maminka i přesto, že si nenechám skákat po hlavě...
Já si to užívám a myslím, že jsem získala i cennou praxi -
27.5.2012 9:52
ahojky,tak já to mám podobně jako nicolleta30. jsem 34tt na mimi se moc těším,ale jinak z toho mám hrůzu.minulý víkend sem dostala na pochování 3týdenní mimi,nebyla u mě ani půl minuty a začala brečet
a 2roky zpět sse švagrový narodil malej a to samý...tak nevím jestli to nějak vycítí,takže sem zv+davá jak to bude u našeho malýho -
27.5.2012 11:11ja se na "cizi" deti take nevrhala a dobrovolne je nechovala. prislo mi divne, ze si s nima neumim prirozene hrat a pritom touzila po vlastnim...to nam trvalo par let snazeni a i tak sem "nekradla" deti kamaradkam
ted mam 4m holcicku a uplne spontanne na ni delam sasky, do meho naruci pasuje jak ulita...proste pohudka a kdyz se schazime s kamoskama, tak k jejich detickam mam stale mirny odstup (mam obecne deti moc rada, ale proste mi to na "cizi" samo a spontanne nejde)
asi v 32tt sem dostala na 3h na hlidani 7m holcicku a trvalo mi docela dlouho nez sem prisla na to jak na ni a to sem musela, protoze dostala hysterak, uz uz sem se zbabele chystala volat jejim rodicum. o to vic sem pak byla vypleskla z toho jak zvladnu vlastni, este ze se to uz nedalo vzit zpet
takze neboj, u vlastniho je to uplne neco jineho
(muj partner to ma uplne stejne, detem se vyhybal a o nase se pretahujem) -
27.5.2012 16:46Ahoj, jsem matka dvou dětí. A kamarádka, která má malé mimčo, mě nedávno pozvala, ať se příjdu podívat. Se slovy: "Snad si jí taky pochováš!" mi jí hned vrazila do ruky a odběhla pryč. Když přišla - tak se rozesmála jak jsem nejistá. Ono je něco jiného, když to dítě je vlastní a když je cizí. Člověk má o to cizí dítě větší strach - neví co si dovolit. A když mi příbuzní dají k mým dětem ještě vlastní, aby jsme šli na písek - tak bych taky vylítla z kuže, jakej mám strach, aby se nic nestalo.
Můj manžel mi po tom, co se nám narodil prvorozený řekl, že ani nevěřil, jak to budu zvládat. Že měl strach, že to nezvládnu, protože kdekoliv byly děti, jsem se snažila nebýt já.
Takže z mého pohledu jsi normální. A až příjde vlastní dítko - tak to určitě zvládneš (protože prostě budeš muset ). -
27.5.2012 19:26ahoj, tak já mám skoro desetiměsíční dítě, u vlastního je to opravdu něco jiného, toho mi v porodnici dali do ruky a starej se a vše mi přišlo úplně přirozený, ale ne vše mi hned šlo, třeba první přebalení byl zážitek, malej mě počůral, pak mě na třikrát pokakal a nakonec se poblinkal. Takže vše muselo komplet dolů. Teď tu byla kamarádka a já si chovala její mladší mimiko asi 4 měsíční, už krásně držel hlavičku, ale bylo to prostě úplně jiné než s vlastním. No a jsem zvědavá jeslti najdu odvahu si pochovat čerstvě narozené miminko kamarádky až za ní pojedeme s dárečkem. Tak na tvém místě bych se toho nebála, ono to opravdu přijde a je to nádherný. Já se i bála, jak budu přebalovat, u neteře jsem se toho bála, přebalila jsem ji, jen když byla počůraná, no samozřejmě jsem věděla, že to zvládnu, jen jsem nevěděla, jak budu reagovat, no a nakonec samozřejmě úplně normálně. Život se teda hodně změní, ale dítě ti všechno vrátí. I když jsem totálně nevyspalá, tak bych neměnila. U manžela jsem si byla jistá, že vše zvládne, ale i tak jsem byla v šoku, malý se mi pročůral cestou z porodnice, manžel si ho vzal, přebalil, převlékl a přinesl mi ho na kojení. Taky když jsme byli na návštěvě, kde bylo asi 3týdenní miminko, tak se toho bál a ani jeden jsme si ho nepochovali, u svého ho ani nenapadlo, že by to nezvládl. Koupal taky hned on. Taky když jsme přišli do bývalé práce, tak zasloužilé matky si ho nechtěli pochovat, protože se toho báli, jen jedna bezdětná do toho šla. Takže neboj, to přijde a bude to krásný.
