Strach z jídla
Ahoj, dřív jsem měla problémy s hubnutím, pak jsem si to ale srovnala v hlavě a začala jíst víc normálně. Jedla jsem co jsem chtěla, ale vždy jsem měla větší křivky, nikdy jsem nebyla vychrtlá. Mám 163cm a 60kg a 16 let a teď, jak začalo léto, mám znovu strach, že přiberu. Začala jsem se více hlídat a snížila svůj příjem na 1600kcal. Teď si musím vážit každé jídlo a strachovat se a neustále přemýšlet o tom, co jíst a odpírat si věci na které mám chuť, aby mi to nepřesáhlo denní příjem. Co dělat? Mám hubnout nebo mám jíst vše? Vůbec nevím
Děkuji
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
17.5.2022 6:43
bylo by dobré se zamyslet nad tím, zda nebudeš potřebovat odbornou pomoc.
ta hodnota 1600 nebude odpovídat ani bazálnímu metabolismu. tímhle stylem si zhuntuješ tělo, přestaneš menstruovat a zaděláš si na problémy i do budoucna.
než váha jsou důležitější míry. a další věcí je, že každý máme nějaký typ postavy a kostru danou geneticky. já mám širší ramena, ale dost úzké boky. dcera to má naopak.
nepřemýšlela bych vůbec nad hubnutím, spíš případně nad tvarováním a zpevněním postavy pomocí rozumné (!) míry cvičení a pohybu.
navíc tím, že si začneš odpírat ve velkém množství věci, které máš ráda, dostaneš tělo a sebe leda do stresu a to rozhodně není ničemu ku prospěchu. -
17.5.2022 8:31
Na tohle by opravdu byl lepší odborník. Buď psycholog nebo nějaká nutriční terapeutka či třeba trenér ve fitku, někdo, kdo by tě vedl.
V pubertě jsem takhle jak píšeš, začala "hubnout" já. Skončilo to tak, že jsem řešila jen, co sním, pokud jsem něco překročila, měla jsem hrozný výčitky. Neřešila jsem nic jiného, než jídlo a bylo to na palici. Padla jsem tak do anorexie. Každý den jsem se vážila a běda, jak jsem měla o půl kila víc. Moji rodiče semnou tenkrát hodně bojovali a snažili se mi pomoct i s psychologem. Bez úspěchu. Pro mě bylo stresující s ostatními i jíst, s rodiči obědvat - navíc mě hlídali, abych jedla a pak jsem z toho měla depky, že jsem toho snědla moc nebo něco, co mi do mého jídelníčku vůbec nesedělo. Takže se mi ještě rozjela bulimie a byl z toho skoro 10ti letý kolotoč.
Já sama si tenkrát říkala, že to mám pod kontrolou, neměla. Pokud si do ničeho nespadla, opravdu se obrať na pomoc, tohle není sranda. Utrpí tím i tvoje rodina, tvoje vztahy s přáteli, partnerem a o ničení zdraví nemluvě. V té době jsem neměla skoro menstruaci, dva roky vůbec, pak třeba umělé vyvolané. Dnes jsem vděčná za to, že jsem se dala dokupy a neměla problém otěhotnět, to bych si asi vyčítala nejvíc. Bohužel jiné zdravotní následky si ponesu do konce života a můžu nadávat jen své blbosti. Ve finále jsem tenkrát byla hubená a měla pěknou postavu, ale to bylo jediné. Jinak jsem uvnitř byla utrápená, vydeptaná a všichni okolo mě, hlavně rodina, taky.
Moc ti držím palce, aby si našla tu správnou cestu. Kdyby si chtěla, ráda si s tebou o tom promluvím v soukromých zprávách.
