Strach z porodu
Čekám své druhé miminko... Jenže mě pohltil velký strach z porodu.. Já vím, asi mi není schopný nikdo pomoct. Ale i tak tohle těhotenství ani velmi neprozivam... Začínám byt z toho celá na nic.. A nevím co s tím. 😞 Taky jak to zvládnu potom, mít dvě děti.... Nikdy by mě nenapadlo, že někdy budu taková.. Snad to jsou jen těhotenské hormony... Normálně bych takové ženě se podivovala proč tak uvažuje a že je nejspíše divná... Ale nějak mě to pohltilo 😞 a ani to nemůžu s nikým řešit... Nikdo to nechápe.
Související články v encyklopedii
-
Potvrďte si své těhotenství
Hladina hCG
Pod zkratkou hCG se skrývá lidský choriový gonadotropin vznikající po oplození vajíčka. Zvyšující se hladina tohoto hormonu v krvi a později v moči prokazuje u ženy těhotenství.
-
Co se děje v bříšku po dobu těhotenství
Vývoj plodu
Těhotenství trvá 40 týdnů (počítáno od poslední menstruace), z nichž se 38 týdnů vyvíjí plod. Popišme si, co se bude v těchto týdnech dít.
-
Gestační diabetes mellitus
Těhotenská cukrovka
Těhotenská cukrovka postihuje 3–5 % těhotných žen. Jste jedna z nich? Jak se tato porucha zjišťuje a co to znamená pro vás a vaše miminko?
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
29.1.2020 20:10Dobrý den. Nepřemýšlela jste o návštěvě psychologa? Můžete s ním všechny obavy probrat a určitě se Vám uleví. Určitě lépe nežli v sobě strach dusit a topit se v něm. Odborník Vám může určitě pomoci.
-
29.1.2020 21:52Ahoj, mám dvě děti a ty pocity celkem chápu. Já se druhého porodu nebála tolik jako prvního, bála jsem se jinak, víc než bolesti tak toho, aby se mimču nic nestalo. První porod byl z mého subjektivního pocitu krásný, ale s drobnou komplikací (malý se šprajcnul ramínky, měl u nich ruku). U druhého porodu mě vše zaskočilo až při něm. Když nastaly ty šílené kontrakce, tak představa, že to bude trvat zas tak dlouho, mě dost ničila a vyčerpávala. No a ve finále byl ten porod o mnoho kratší, mega kontrakce trvaly cca hodinu a půl a celkem jich bylo asi 12. No, ale kdyby bylo třetí, tak bych asi měla stejný pocit jako ty, že už se mi do toho nechce.
A jinak mít dvě děti je záhul, ale naštěstí jsou chvíle, kdy je vše pohodové. Já si maximálně užívala šestinedělí (oproti prvnímu tedy moc), ta změna, hormony, to jak starší na mladšího držel, to bylo super (jsou od sebe o dva roky a tři měsíce). Sžívání nám celkem šlo. Dokud byl mladší mimčo, tak to byla fakt pohoda. Jak se začal víc pohybovat a staršímu zevšedněl, začalo to být náročnější. Teď je mladšímu rok a půl a je to celkem masakr, vyžaduje hodně pozornosti, dřív si víc vyhrál sám, mrzí mě že na staršího nemám moc času.
Věřím, že to zvládneš. Tyhle pocity jsou ale normální a mě třeba pochybnosti, zda jsem dobrá máma mě provázejí občas furt. -
30.1.2020 8:31Je škoda, že nemáš nějakou kamarádku, s kterou bys mohla vše probrat.
Já mám děti 3, porodu jsem se bála vždycky, navíc jen první porod byl hlavičkou, druhý byl koncem pánevním a v prosinci - všude led a sníh a já bydlím ve svahu...
Pokud ti mohu poradit, povídej si s miminkem v bříšku, řekni mu, jak se na něho těšíš, že už má doma sourozence, společně se starším dítkem můžete miminku číst, malé i podle obrázků. Proč? Abys viděla svět pozitivněji, na miminko se více těšila. Nevím, odkud jsi, ale podobné jsem řešila i s kamarádku, která je nyní hrdou maminkou roční princezny.
Pokud bys chtěla, klidně napiš i zprávu
A klid, bude to dobré, neboj 
-
30.1.2020 6:18
Já myslím, že je téměř pravidlem, že druhý přirozený porod bývá výrazně rychlejší a snazší než první. Moje máma rodila pětkrát a u toho posledního předběhla v čekárně celou frontu a jen řekla, že jde rodit po páté, okamžitě ji vzali a za chvilku byl brácha venku, říkali, že kdyby čekala, přijímají už každého zvlášť.
Ale ani psychology a terapeuty bych nezavrhovala, každý je jiný, musíš si najít toho, který ti sedí. -
30.1.2020 11:32
Já myslím, že je to normální, aneb "podle sebe, soudím Tebe"
Taky jsem to tak prožívala, druhé miminko jsem plánovala a moc chtěla, ale když se najednou začalo víc a víc zhmotňovat od // na testu, mimo neskutečné radosti na mě najednou padly nečkaně obavy, jak to vkastně zvládnu, jak jsem si před tím mohla vůbe namlouvat, že to zvkádnu, co prvorozený, najednou mi ho začalo být jakoby hrozně líto, nedokázala jsem si představit, že další dítě dokážu milovat tak jak jeho a zároveň jsem se bála, že ho budu milovat, nevím, jak to popsat. A ohledně porodu, na začátku jsem na něj až tak nemyslela, ale cca v půlce těhotenství to začalo, jakmile jsem na něj pomyslela, začala jsem se úplně klepat, tep se mi zvýšil, respektive se objevil strach a to jsem měla opravdu krásné vzpomínky na porod (byl snadný, nebolel, syn se narodil absolutně zdravý), jen jsem měla problém s porodnicí a bála jsem se, že nedokážu zabránit, aby mi opět vzali moje dítě a sebraly mi jakoby veškerou kontrolu nad tím, co se děje (však tehdy nepracovali ani s porodními plány, takže ověk musel sklopit uši, ale já nemohla, i když jsem nikdy nebyla průbojná, to xo se tam dělo, se mi zdálo tak proti přírodě a všemu! Ještě před druhým těhotenstvím jsem si kvůli prvnímu porodu v porodnici začala shánět všechny informace o porodu doma, s tím, že do porodnice mě už nikdo nikdy nedostane, jenže v těhotenství jsem najednou dostala strach zůstat sama, bez pomoci, bez jakékoliv podpory, prostě tak, jak to v ČR běžně funguje...Pomohlo mi, že jsem sobě, i dětem opakovala, že to prostě zvládnu...a tak se stalo! Nezůstalo jen u dvou dětí -
31.1.2020 22:36Z čeho konkrétně máte strach? Nebo je to jen všeobecná obava?
