Těhotenství a přítel
Ahoj holky.. potřebuju se někomu svěřit a znát Váš názor...
S přítelem žiju druhý rok a od začátku se snažíme o miminko.. (přítel je rozvedený a má nádhernou 5letou holčičku, kterou prakticky vychovával sám, protože maminka byla celkem neschopná, ted ji neviděl tři roky, jsou na Ukrajině) nejprve se zadařilo po 8 měsících snažení, jenže se vyvíjelo jen plodové vejce bez embria a musela jsem na revizi. Pak se zadařilo asi po 7 měsících znovu a v 6 týdnu jsem samovolně potratila a hned následující cyklus jsem otěhotněla znovu ani nedokážu jak jsem ted strašně štastná i když mám hrozný strach aby to bylo ok.. jsem v 9tt od 6+1 máme srdíčko a vše zatím vypadá dobře.. jenže mi příjde že přítel to nijak neřeší.. nepřipadne mi, že by měl radost, nechce se o tom ani se mnou bavit ani mě nechce pohladit břicho nic... když jsem se zkusila zeptat jaké by jsme daly jméno tak řekl kluk po mě a holka takhle a nezajímá ho co chci já.. připadne mi že prostě díte ztratil před 3lety a tím to končí a naše dítě ho zajímat nebude.. co myslíte? Jo a dokonce mi řekl až se to narodí tak já budu spávat v jiným pokoji, protože budu vstávat do práce..
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
28.5.2012 21:13
já měla přítele, který se svou ex čekal mimčo, bohužel to nevyšlo, protože potratila a krátce na to se rozešli. Ona měla s jiným partnerem dvě děti a spokojený vztah a můj partner to nějak nemohl vydýchat. Když jsem otěhotněla, začal se chovat tak jako ty popisuješ. Taky mě mrzelo, že už těhotenství s jinou zažil a neřešil to jako já, která čekala první dítě. On už si tím vším jednou prošel a už ho to tolik nebralo. Po čase jsem došla k tomu, že jsem asi měla být jen náhrada za jeho bývalku a porodit mu dítě, aby se vyrovnal svým kamarádům a kolegům, co už děti měli.
Náš vztah nedopadl, o dítě jsme se nakonec docela brutálně soudili a soudy budou nadále pokračovat, dokud dítě nedospěje.
Pro soud jsme museli projít i testy u psychologa a v podstatě se tam potvrdilo to, co jsem sem napsala. Nechci tě v žádném případě strašit, ale u některých chlapů je možné cokoliv. Možná by on sám měl vyhledat psychologa a o tom všem si s ním promluvit. Mohlo by to pomoct. -
28.5.2012 20:38
Ahoj, možná má i strach z toho, že se to opět nepodaří a bojí se na to mimčo těšit. Já se taky nechci příliš těšit než budu mít za sebou první tři měsíce a miminko chci...jen se bojím zklamání, on na tom může být stejně, zvlášť, pokud se to už párkrát nepodařilo. Jak se choval dřív, když jsi byla těhotná? Stejně nebo projevoval větší zájem?
Pak také může mít strach z toho, že o vás přijde. Můj přítel se dost dlouho přesvědčoval o tom, že ho miluju a nejsem s ním kvůli dítěti. Choval se přesně jak popisuješ, vůbec nepřipouštěl, že jsem v jiném stavu a když jsem zavedla řeč na toto téma, tak jsem měla pocit, že mu o tom vadí se bavit...na otázku jména ještě reagoval, ale jinak nic...naštěstí jsme si promluvili a vyšlo z něj to, že si není tak jistý mou láskou...přestala jsem mluvit o dítěti a soustředila se na něj, jako kdyby se nic nedělo (vztah vždy visí na těch dvou a ne na dítěti, to je důležité si uvědomit) a pak on sám o něm začal mluvit, ptal se jak mi je, jak je mimču...obrátil o 180°. Zkus na něj na začátku tolik nenaléhat, ať si zvykne . -
29.5.2012 13:30
Neboj, dost věcí se změní, až budeš mít bříško, až miminko poprvé uvidíte na ultrazvuku atd. Asi je sám sebou nejistý, co se divit, když mupo 2 letech odebrali dítě a 3 roky ho neviděl, ta bolest a prázdnota musí být veliká. Jestli o tom mocnemluví, může to mít v sobě schované a trápit se tím - vědomě i podvědomě - a teď se bojí zase milovat...
Nejsem psycholog, jen se snažím do něj vcítit.
Můj manžel má syna 9,5 roku, rozešli se s jeho matkou v 1 roce věku dítěte, sice se s ním vídá, ale hlavně když byl malý, tak 3-5 let, hrozně trpěl tím, že nejsou spolu. Stále chtěl novou rodinu a teď konečně když čekáme spolu, je úplně šťastný. Ale doopravdy to s ním zavičilo, až když mám bříško a viděl malou na UTZ.