Těhotná a pohřeb :_-(
Ahoj. Před chvílí jsme se dověděla, že mi umřela babička. Bylo to po delší nemoci, ale i tak člověk nečekal, že zrovna teď... měla jsem ji moc ráda.
Jsem v 31tt, bojím se, jak zvládnu pohřeb. Jsem navenek drsňák, ale vevnitř se budu kousat do rtů, abych neřvala jak kráva. Jak se zachovat? Bojím se, abych kvůli stresu (neporučím si nestresovat se a být v klidu v ty dané okamžiky) nějak neublížila mimi nebo neměla předčasný porod. Zároveň vím, že kdybych na ten pohřeb nešla, budu si to časem, až to vše odezní a přejde, vyčítat ((
Stalo se vám to některé, že jste v tomhle stádiu těhu musely na pohřeb? Byly jste? Chjo Děkuju za info
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
22.3.2018 13:12
Tak prvně - upřímnou soustrast mrzí mě tvoje ztráta. .. A teď se omlouvám ale nedá mi to.. Trochu mě tohle sobecky chování těhotných vytáčí.. Dřív by tohle ženskou nenapadlo. Máš snad rizikové těhotenství nebo se něco nevyvíjí dobře?... Uctila bych památku vlastní babičky a na pohřeb šla. Už to dál raději nebudu rozvádět.
-
22.3.2018 13:25
Upřímnou soustrast. Ve stejný situaci jsem nebyla, ale asi bych šla. Pohřby jsem absolvovala tři a samozřejmě to určitá zátěž byla, ale ne takový stres, který by miminku ublížil. Hodně samozřejmě záleží, jak dlouhý obřad bude, jak moc se sejde lidí a emocí. U nás to bylo tak, že obřad byl relativně krátký v úzkém rodinném kruhu a pak jsme šli ještě někam posedět, ale už jako rodina, ne abychom společně poplakali. Myslím, že daleko daleko horší stres je dovědět se o úmrtí blízkého než pohřeb.
-
22.3.2018 14:15
Ahoj, to mě moc mrzí, také přijmi mou upřímnou soustrast. Já to zažila před dvěma lety o vánocích. Měsíc před porodem mi umřel poslední prarodič, děda a na to, že bych nešla se s nám rozloučit, jsem ani nepomyslela. Strašně to bolelo, ale tím, že byl už dlouho ležák a s 90 na krku, a do toho s novým životem pod srdcem, jsem to přijala relativně dobře. Po večerech jsem bulela do polštáře, pohřeb jsem také celý obrečela, ale to k tomu patří. Děda odešel a narodil se mi chlapeček, který mi ho strašně často připomíná.
-
22.3.2018 14:40
Uprimnou soustrast. Ten největší stres uz mas za sebou a to moment, kdy ses to dozvedela. Smrt k zivotu patri a je potreba to tak brat. Pohreb je udalost, kde se muzes rozloucit a pak s ostatními zavzpomínat na hezké momenty, ktere jste prožili. Mám pocit, ze pokud bych se nesla rozloučit, tak bych si to vycitala. Takze pokud ti v tom objektivne nic nebrani, tak se jdi rozloučit.
-
22.3.2018 19:09
Nebyla jsem na pohřbu v tomto stádiu těhotenství, ale umřel k děda, když jsem byla asi v 5tt. Bylo to hrozné, samozřejmě jsem hodně brečela, ale miminko to vydrželo. Taky jsem ten typ, že by mě pak mrzelo, že jsem se nešla rozloučit. Osobně bych se nebála ublížení miminku. A předčasného porodu snad taky ne, pokud nebudeš úplně hysterčit.
Já jsem ve 27tt, brečím jednou za týden, kvůli fakt psychicky těžkým věcem a miminku to nevadí.
Přeju hodně sil. -
1.4.2018 9:36
Poslechla bych svou intuici. Hned vysvětlím proč:
1)Babička tam nebude, ať už to bude v kostele, nebo v obřadní síni. Ona je už někde jinde a pokud připustíme, že tě vidí, pak tě vidí, ať se s ní loučíš kdekoliv. Rozloučit se s ní můžeš stejně tak dobře doma, když jí zapálíš svíčku a řekneš pár pěkných slov, nebo až u hrobu. Vypjaté chvíle v síni plné příbuzných, kteří pláčou a pohled na rakev, v které leží už jen x dní opuštěné tělo bych si tak zcela bez výčitek odpustila.
2) Babička tě jistě měla ráda a v prvé řadě by jí šlo o tebe a tvé očekávané dítě. Konec konců čekáš její pravnouče a jistě by jí záleželo nejvíce právě na tom. Tudíž si myslím, že by tohle zcela pochopila.
3) Intuice je dle mne nejlepší možností, které podřídit své rozhodování. Necítíš-li se dobře už teď při představě pohřbu, nebudeš se cítt dobře ani potom, až tam budeš. A něco jiného je klasický smutek a něco jiného je, když budeš štkát tak, až nebudeš moct dýchat a nepobereš dost kyslíku pro sebe, natož pro mrně, nebo když by ses tam měla složit. Takže za mne, tohle je prostě tvoje rozhodnutí a odstup od toho, co si kdo o tobě možná snad asi bude myslet, protože to jsou jen tvé domněnky a vůbec to tak být nemusí a navíc si musíš v hlavě srovnat, zda ti tedy víc záleží na tvém dítěti, nebo víc na tom, co si myslí prateta z třetího kolene.