Včerejší dokument "Nejtěžší volba"...

Odpovědi (podle hodnocení / podle data)

• 

  Bývalá uživatelka #1953218.6.2010 8:16

  Já se dívala a taky mají ty ženy můj obdiv. Strašně moc jim v tomto pomohla jejich víra. Já jsem nevěřící a hrozně bych se v tom plácala. Dokážu si představit, že vychovávám dítě s Downovým syndromem, ale nedokázala bych nosit pod srdcem dítě, o kterém bych věděla, že mi hodinu po porodu umře v náručí. To bych prostě nedala, možná jsem srab. Přístup některých doktorů byl příšerný. Jsem taky zdravotník a musím říct, že jsem se za ně styděla. Když se práce zdravotníků stane rutinou a svou práci berou jen jako práci, je to špatně.

  1 komentářů Nahlásit Hodnocení: 0

  +-
• 

  Anonymní uživatelka #2615318.6.2010 8:52

  Ahojky, já se taky dívala. Obdivuju ty ženy, že se nechtěli vzdát dítěte, i když věděli, že zemře nebo bude postižené. Řekly to ale hezky, že přeci nemůžou zbavit někoho života, to je život toho malého človíčka. Asi jim to pomohlo překonat lépe to, že ty dětičky zemřeli. Možná by si celý život vyčítaly, že mu ukončily život předčasně, i když žili jen hodinu. Je to strašné, ale život se holt s někým nemazlí. Mám známou, které holčička zemřela pár dní po porodu. Měla těžkou srdeční vadu. Rozhodně na to nebyla připravená, protože celé těhotenství bylo v pořádku. Holt život si s námi někdy ošklivě pohrává.

  Komentujte Nahlásit Hodnocení: 0

  +-
• 

  Bývalá uživatelka #969318.6.2010 9:02

  Taky jsem se na to dívala. Jsem v 13tt po negativním screeningu NT. Ke konci, když mluvili o těch dětech jak se narodili a hned umřeli, tak jsem už brečela. Manžel se na to odmítl dívat úplně, pak to chtěl teda převyprávět. Myslím si, že je velice těžké se rozhodnout, ale když to rozhodnutí člověk uděla, tak pak se mu asi i uleví, že si vybral a začne se chystat na všechny ty věci, které bude muset svým rozhodnutím zažít. Jak říkala ta maminka, co ji umřelo to mimi v bříšku - konečně se něco dělo, konečně to někdo rozhodl. Pak si myslím, že je důležité se s takovým miminkem rozloučit - pohřeb, rozptyl nějaký obřad. Prostě ukončit v sobě tu jeho cestu tady. Já jsem potratila v 8tt a taky mi radili se s tím andílkem nějak rozloučit, i když to ještě nebylo miminko - psychika se s tím, pak líp srovná. Tak jen doufám, jak říkal manžel - tohle je zlomek populace, to se běžně nestáva - že nás tohle nepotká. Tak nějak vnitřně počítám s pozitivními tripple testy, ale další vyšetření chci mít v pořádku. Pokud bych opravdu čekala postižené miminko, tak teď vůbec netuším, jak bych se rozhodla - jsem zvyklá věci řešit až nastanou.

  Komentujte Nahlásit Hodnocení: 0

  +-
• 

  petulinkaa1318.6.2010 12:19

  Musim říct, že při sledování jsem měla v očích slzy.Musim říct, že to dost dobře odradí člověka od toho mít dítě...s tim že bych měla strach.Každopadně mají ty ženy stejně štestí v tom, že už zdravé děti i meli, horší je,když to je první díte a hned se mu stane tohle.Hrozně je tedy obdivuji a ani nemuzu hodnotit jestli se rozhodly správne, protoze tehotna nejsem....ale musim říct, že byly hodně statečný a mluvili o tom i moc hezky.Ale hodně smutný záber byl na ty mrtvý telička, to bych asi psychicky nezvládla...

  Komentujte Nahlásit Hodnocení: 0

  +-
• 

  Bývalá uživatelka #2209318.6.2010 9:28

  ano, bol to dost smutny dokument. A bola som prekvapena, ako sa tie zeny rozhodli, aj ked sa to asi dalo cakat, kedze boli veriace. Rozmyslala som, ze aj ked vacsina tych deti casom zomrela, mali moznost "zit" aspon nejaku dobu pocas tehotenstva v brusku. A ked to clovek berie takto, naozaj je pripadny potrat tazky. Takze ja by som to dieta asi tiez donosila, nezniesla by som, aby ho doktori nasilne zabili, a je to asi aj vacsie zdravotne riziko pre matku ako porod. A psychicku stranku ani nespominam. Som inak ateistka.
  Ten Downov syndrom, s tym sa da relativne v pohode existovat, matka aj to dieta, takze to by som vobec neriesila.

  Komentujte Nahlásit Hodnocení: -1

  +-