Vzdát to nebo ještě vydržet ?? :(

Mlé ženy, zajímal by mě váš názor, co by jste dělali v následujícím případě. Dotaz bude trošku delší, tak se předem omlouvám a děkuji všem, které si to přečtou dokonce a napíšou.

Trápí mě můj vztah s partnerem.
Je toho tolik, že ani nevím, kde začít .....

Partner má za sebou 12-ti letý vztah ( z toho 10 let manželství a 2 děti ). Manželku prý moc miloval ale hrozně moc mu ublížila ( to tady psát nebudu, to by bylo na moooc dlouho ). I když se jí několikrát snažil přemluvit, ad spolu zůstanou, že jí všechno odpouští, že jí má rád atd, tak i tak to nepomohlo a nakonec se rozvedli.
Jeho to moc zlomilo a změnilo. Uvědomil si, že jeho rodina měla celý ty léta pravdu ( neměli jí rádi a nechtěli jí v rodině ). Vánoce i narozeniny trávil sám doma v slzách s flaškou v jedné ruce a cigaretou v ruce druhé. Pak se k tomu přidali i návštěvy v bordelech ...... zkrátka mu moc ublížila a jeho to moc bolelo !!!

Pak jsme se seznámily my dva. Ovšem vzhledem k tomu, čím si s ní prošel se moc změnil a já jsem tak o všechno ochuzená !!

Jsme spolu 3 roky. Tvrdí mi, že mě hrozně moc miluje a že ho hrozně moc mrzí, že jsme se nepotkali dřív, protože jsem skvělá. Že jsem ve všem úplný opak, než byla ona a že mi za to všechno moc děkuje. Že si lepší ženskou jako jsem já nemohl přát. Takže všechno zlé, je asi k něčemu dobré a že jsem jeho nejbáječnější přítelkyně a zároven i kamarádka. Zkrátka je moc spokojený a štastný se mnou.

Jenomže já jaksi spokojená nejsem chová se ke mě jinak, než by podle mě měl.

Např. ( to není zas tolik důležité ale i tak ) za dobu co jsme spolu, jsem od něj nedostala ještě nic !! Ani k Vánocům, k výročí, či k narozeninám a pod. Tvrdí mi, že se u ní hodně spálil a že má strach, že do další ženský narve peníze, dárky dovolený a kdo ví co a pak to dopadne stejně, že on bude předevšema za blbce a já ho odkopnu. I když tomu sice prý nevěří, protože vidí, že jsem úplně jiná, no i tak mám prostě smůlu.

Řekl mi, že ad se nezlobím, ale že ad od něho nic raději nečekám, abych pak nebyla zklamaná. Že nic neslaví a nikomu už nic v životě nedá. Že si to nemám brát osobně.

Ano, když se nenápadně ( někdy i nápadně ) připomenu, tak mi třeba nějak mezi řečí ( např. k narozeninám ) aspon popřeje. Řekne jenom ,, joo, vlastně vidíš ..... všechno nejlepší miláčku '' a tím to končí ! Je sice fakt, že já si na nějaké dárky nepotrpím, ale pár krát do roka ( narozeniny, výročí, Vánoce atd. ) bych aspon malou kytičku uvítala. Netvrdím, že chci já nevím co ..... jsem nenáročná a udělá mi radost třeba i oplatek za 5 korun. Když vím, že je to pro mě, ad už k nějakému svátku nebo jenom tak. Ale od něj jsem jak říkám, nedostala ještě nikdy nic !!! ale to není zas tolik důležité ….. k narozeninám či Vánocům atd. si každý rok koupím něco sama 

Jde o to, že furt mi děkoval za to, jaká jsem. Seznámil mě hned s dětma, které mě dokonce zbožnují a on je za to moc rád.

Jednoho dne mi dokonce řekl, že jsem tak báječná, že by asi byl ochotnej změnit své zásady a dokonce si mě i vzít a mít se mnou i dítě. Což jsem viděla z jeho strany jako obrovský pokrok a na nějaké dárky a blbosti jsem okamžitě zapomněla protože jsem si konečně řekla, že ten náš vztah možná přece jen k něčemu vede ......

!! Pak nastal den D a řekli jsme si, že si uděláme miminko. Povedlo se nám to téměř okamžitě. Ale to jsem ještě nevěděla, co příjde

Otěhotněla jsem a najednou obrovská rána !! Zasekl se. Prý to nečekal tak brzy a že to nechce !  Asi 3 měsíce se mnou nemluvil. Nemohla jsem ho nikde sehnat. Až jsem to vzdala, tak se najednou ozval. Sešli jsme se, že to probereme, ale v podstatě mi nic neřekl. Jenom, že jsem mu moc chyběla, že mě moc miluje, že se omlouvá, že na mě celou dobu myslel a že to od ted už bude všechno jiný. Prý si to potřeboval všechno přebrat sám v hlavě. V té záplavě hormonů jsem řekla ok. Byla jsem ráda, že to nakonec dopadlo takhle. Ale i tak nejsem spokojená.

!! ….. Každým dnem bych měla už rodit ….. !!

Ale za celou dobu těhotenství se nechoval jako táta, který se těší na miminko. Byl spíš odtažitý
Do dneška spolu pořád ještě nebydlíme. Jezdívá za mnou jenom o víkendech ( né každý víkend ). Na bříško si nesáhl ani jednou ( a když se mu ruka náhodou k bříšku přiblíží, tak hned ucukne ), nebyl se mnou na žádném vyšetření. Miminku ještě nekoupil vůbec nic. Veškeré radosti i starosti jsem si zažila sama. Ani jednou za celý těhu k miminku nepromluvil. Nemá s ním žádný kontakt. Když o něm začnu mluvit, a připomínám se, tak bud dělá, že neslyší, nebo jenom povzdechne a změní téma. Komplet celou výbavičku jsem taky pořídila úplně sama. Ani jednou ho miminko ještě nekoplo, prostě nic. :‘( Jako bych ani vůbec těhotná nebyla. Vůbec ho to nezajímá. Ani se mě dokonce neptá ( aspon po telefonu ), jak mi je.

Když jsem to řekla jedné známe, tak mi řekla, ad ho přemluvím, aby se mnou šel na 3D, že až tam prcka uvidí, tak se to změní. Tak jsem to zkusila a po docela dlouhém přemlouvání jsem ho nakonec na to 3D přemluvila. Že na tom ještě nebyl nikdy, tak že teda joo, že půjde. Celou cestu mi dával jasně najevo, že tam nechce, až jsem to nevydržela a řekla mu, že ad tam teda nejde, že to zvládnu sama. Ad si počká třeba někde naproti v hospodě nebo kde chce ! Na to mi řekl že né, že když už teda jede, tak půjde i dovnitř. Což nakonec taky udělal. Čekala jsem, že se aspon před tím personálem bude přetvařovat a dělat, že je tam rád. Třeba že si sedne hned ke mně vedle toho lůžka, kde jsem ležela, chytne mě třeba za ruku a bude se dívat a pak se k tomu nějak vyjádří. Ale vedle lehátka byli 3 židle. Na první mi položil kabát, na druhou kabelku a na třetí si až sednul on. Jestli se vůbec díval na obrazovku či né, ani nevím já jsem na to čuměla jak opařená a poslouchala Dr. co říká. Pak jsem si to sama zaplatila a poslali nás ven počkat na dvd a foto, že nám to sestra pak přinese. Já plná dojmů jsem ani nemohla mluvit …. Sestra nám to přinesla a šli jsme. Po cestě mluvil o všem možném jenom né o tomhle….
Až jsme dorazily ke mně domů, hned jsem si dvd ze zvědavosti chtěla pustit a taky si prohlídnout fotky a někam je hezky uložit, ale když jsem se ho ptala, co na to říká a rozložila na stůl fotky, ad se podíváme, tak on jenom řekl ,, hm, čekala jsem, že za ty peníze se bude dít něco víc ‘‘. Na fotky se ani nepodíval, tak jsem je i s dvd odložila, ad se neponičí.
Říkala jsem si, že mu to asi ještě jaksi nedošlo, co vlastně viděl nebo já nevím ….. 
čekala jsem nějaký posun k lepšímu, ale nic se nezměnilo.

Spíš ještě zhoršilo !!

Protože mi začalo růst bříško a i když přibírám pěkně ( jenom to co má roste, jinak všechno zůstalo na svém místě ) tak se mnou přestal spát. Nejdřív prý proto, že mu bříško zavazí. Tak jsem navrhla změnu poloh, ale i to bylo špatně. Nakonec z něj vylezlo, že ho s bříškem nepřitahuji Tak za mnou jezdil už jenom tak. Ale to se mi samozřejmě nelíbilo, tak za mnou pro jistotu přestal jezdit úplně ….. naposledy jsme se viděli na Silvestra ted si jenom voláme.

Já vím, že to není ve vztahu to nejdůležitější, ale zamrzí to samozřejmě. A to prý všechno jenom kvůli ní, celé to jeho chování.

Nevím, co si mám o tom myslet. ..... ten vztah mě vůbec nenaplnuje, nic mi nedává. Jediný co, tak se akorát jen trápím Ani už nevím, jestli ho vůbec miluji a být s ním jenom kvůli dětátku nemá smysl, protože stejně s námi nežije a nevypadá to, že by chtěl

Rodině o mém těhotenství dodnes nic neřekl. Ptala jsem se ho už X krát, jak to bude, jak to vidí, jestli bude u porodu, jestli má o nás zájem, jestli s námi chce být. Jestli vůbec a kdy o mě a miminku řekne rodině a přátelům nebo jestli budeme taková jeho tajná rodina, za kterou občas přijede nebo jak to prostě má vymyšlený ??
Tak mi jenom řekl, že se nemám bát. Že o mě v žádném případě nechce přijít ale že mám vydržet, že brzy bude všechno, jak má být. Ad na něj netlačím a dám mu čas.

Jenomže ono už jaksi čas není, protože do termínu porodu mám 14 dnů.
Takže ted nevím, co mám dělat …..

Mám se s ním rozejít nebo co si o tom mám myslet ??

Dnes kromě toho, že je MDŽ mám taky narozeniny a on mi nenapsal ani blbou smsku. Já jsem u sebe doma a on je u sebe doma…..

Už mám toho tak nějak plné zuby a už to nezvládám všechno. Nevím, co si mám o tom myslet. Jsem zmatená a už popravdě nechci čekat na nic. Už mi došla trpělivost

Před známýma dělám, že je všechno v pořádku jak má být a tajně doma brečím :'( moc mě to všechno mrzí, když vidím, jak ostatní tatínci se chovají k bříšku, jak společně nakupují a fotí se a podobně ….. Moc mě to bolí

Co mám dělat ? Co si o tom myslíte ??