Vztek,Úzkost,žárlivost
Ahoj zdravím vás bude mi 19 s přítelem jsem necelé 4 roky a tento rok dokončuji školu,bydlíme v baráčku se zahradou a budeme stavět náš noví,jsme zabezpečení a nějaký ten pátek se snažíme o miminko,kamarádka co se mnou chodí do třídy otěhotněla hned po 1.pokusu je o 3 roky starší než já,když šla mistroví oznámit že je těhotná požádala mě at du sní tak jsem šla,mistrová jí pogratulovala že je to skvěla zpráva že ona narozdíl ode mě má na to věk že jsem ještě málá čudla,docela mě to vzalo páč naší mistrovou beru vážně (rozumná ženská) přitom ta kamarádka ona nemá peníze,přítel nepracuje topí se v dluzích,oba spolu bydlej u jejich rodiču kteří jsou taky zadlužení,jediný kdo mě podpoří je muj přítel,..No a já mám z toho takovou menší depku dnes jsem jí vlastně vyčetla že je těhotná (né doslovně) začala jsem na ni řvát at už zmlkne jak ji všechno bolí jak je unavená a že nic nemůže nosit,mě už to unavuje tak jsem na ni vyjela,přitom jí chápu,..mám depresi že nemůžu otěhotnět,štvě mě od ní každé slovo o těhotenství-vím že to je hnusné ale nemůžu si pomoct,prosím jak takovou depresi překonat když se sní stýkám každý den,..?chápě mě vůbec někdo? jsme nejlepší kamarádky už pár let ale tet to naše přátelství nechci rozbít,..Připadám si tet na všechno sama,.. prosím o pomoc
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
1.4.2014 17:55
Ahoj, úplně tě chápu. My se snažíme přibližně rok a půl a před osmi měsíci se to podařilo, ale bohužel jsem potratila. Moje kamarádky v té době byli těhotné a já jim moc záviděla. Moje sestra je teď ve čtvrtém měsíci, čeká druhé mimčo a to jen tak náhodou neplánovaně, že si asi někdy nedali pozor a my se snažíme seč můžeme a pořád nic. Byla jsem z toho zdeptaná, vůbec sem jí dítě nepřála, nikomu kolem sebe, když sem zjistila, že je nějaká těhotná, cítila sem se hrozně ukřivděně a nechtěla se s nimi bavit. Hrozně hrozně moc sem jim to záviděla a nevěděla co s tím dělat. Nevím to vlastně moc doteď, ale musela sem si sama sobě říct DOST a přestat tak škaredě myslet. Samozřejmě doteď sem se přes to nepřenesla, že my se snažíme tak dlouho a pak to nevyšlo a někdo ani dítě zatím nechce a má ho, byť i z jednoho sexu. Jenže život takový je a dokud si to ty v hlavě sama neporovnáš a nedonutíš se myslet jinak, nevyhrabeš se z toho. Pořád mi to leží v hlavě, ale snažím se to nehrotit. Nikdo kolem mě za to nemůže, že nám to nejde, tak proč bych měla být na ně škaredá a nepřát jim to. Snaž se myslet takto. A kamaráce řekni, jak to cítíš a že tě to mrzí a domluvte se, aby ti třeba o svém těhotenství moc nemluvila, ona to určitě pochopí
-
1.4.2014 18:11
Chápu tě, ale taky chápu tvou kamarádku. Chce se o svou radost podělit a je přirozené, že si na to vybrala tebe. Udělala bys to taky, kdybys byla těhotná.
Zkus si s ní promluvit. Řekni ji, že máš radost, že je těhotná, ale ať se pokusí pochopit i tebe, že tě to na druhou stranu i zraňuje, že ty těhotná nejsi. Určitě to pochopí. Ale pokud ji nedovolíš o tom mluvit vůbec, pak je možné, že se s tebou už nebude chtít tak moc vídat, protože pro ní je teď dítě číslo jedna a chce o něm mluvit. Ne se tomuto tématu úplně vyhýbat. Pokud ji nechceš ztratit, chce to kompromisy na obou stranách. -
1.4.2014 21:41
ahoj, chapu Te, podobny pocity ma hodne z nas ja to mela trochu jinak, pritel jeste miminko nechtel, ale ja uz moc a taky jsem zavidela tehotnym kamaradkam. pak jsem si nejak rekla, ze se vlastne tesim i na ty jejich deticky, ze si s nima budu hrat, ze aspon uvidim jaky to je...a tim, ze jsem se zacala na ty miminka kamaradek sama tesit, jsem se nejak automaticky zacala zajimat i o to jejich tehotenstvi, jak miminko vypada, jestli uz kope, atd. docela mi to pomohlo. pak jsem se uz vic ptala sama a uz mi nevadilo, ze o tom kamaradky mluvi taky mam dve kamaradky, ktere jsou skoro o dvacet let!! starsi nez ty (je jim 37) a obema jeste miminko nebylo prano, i kdyz by chtely...a. obe moje tehotetenstvi braly skvele a ja je za to obdivuju.