Začali jsme si s přítelem nerozumět..
Ahoj holky,
omlouvám se potřebuju se tak trochu i vypsat, protože nevím jak dál už. Budu ráda za každý názor. Nyní jsme spolu s přítelem čtvrtým rokem. Podotýkám, že přítel je ženatý (ještě pořád), ale jeho manželka už o mě ví dlouho. Celý čtyři roky nám to klapalo na nic jsem si nestěžovala i jeho syn mě má velmi rád (5let). Jenže jsou to tak dva měsíce, co jsme si přestali rozumět. Začalo to dohadováním o blbosti teď se často hádáme. Jenže jsem přišla na důvod tak trochu. Prítel měl před pěti lety rakovinu z té se dostal a asi před půl rokem jsem ho donutila se na hematoonkologii objednat. Protože to flákal dva roky se tam neukázal a poslední dobou zvracel ze všeho. Lhal mi že je v pořádku a od tý kontroly nám vázne komunikace všechno. Lhal mi a přišla jsem na to nedávno, kdy jsme se zase hádali a přinutila jsem ho tak to na mě doslova ,,vykřičel''. Se slovy že to nikomu neřekl jen teď mě a nikomu neřekne že až mu bude hůř uteče nechce být nikomu naobtíž. Nikdy takový nebyl prostě nevím už jak k němu se chovat vím že psychika umí svý 2rokem bojuji zatím uspěšně s chronickou leukémií. Ale už nevím jak s ním dál. Snažím se tolikrát o společnou řeč, ale vždy se nějak pohádáme. Prostě cítím, že to není ono. Kdyby tu nebyly ty čtyři roky a další problém nejspíš bych ho sbalila a poslala domů. Jenže i tam často je. Když za ním jedu hraje si se synem. Ten problém je že mám zpoždění nechápu to, protože HA beru. V žádným případě mu to teď nechci říct aby si nemyslel bůh ví co. Nevím jak dál. Přemýšlela jsem jet někam na pár dní, ale nevím zda je to dobrý nápad.. Kdybych netušila že problém je u něho v psychice vyrazila bych ho dávno.. prosím poraďte jak by jste se zachovali Vy? 
Související články v encyklopedii
-
Gestační diabetes mellitus
Těhotenská cukrovka
Těhotenská cukrovka postihuje 3–5 % těhotných žen. Jste jedna z nich? Jak se tato porucha zjišťuje a co to znamená pro vás a vaše miminko?
-
Cesta k poznání vlastního těla
Měření bazální teploty
Měření bazální teploty je jeden ze způsobů symptotermální metody, který umožňuje ženám poznat své tělo a zjistit, kdy u nich dochází k ovulaci. Poslouží všem, ať už jako antikoncepční metoda či pomůcka při snažení.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
11.12.2013 22:51
Kdyz je clovek nemocny, chova se jinak. Tak z toho duvodu bych ti radila to s nim vydrzet a podrzet ho...
Druha vec je, ze manzelstvi zrejme nefungovalo poradne, kdyz jste se vy dva dali dohromady... Po par letech vzdycky musi nutne prejit zamilovanost a prijit urcity druh stereotypu. A pokud opustil manzelku a rocniho syna a nasel si tebe, treba uz se zase nudi a chce jit "lovit" -
11.12.2013 23:50Nevím, jestli jsem to pochopila správně, neřekl ti jak dopadl na kontrole? Podle mě má strach. Kope kolem sebe a ubližuje tím tobě. Možná se bojí, aby nebyl nemocný. Možná tě chce od sebe odehnat s úmyslem, že tě tím nějak ochrání? Zkus to z něj dostat. Ale to asi nebude lehké a bude to chtít čas. Těžko se radí... Asi bych udělala pěkný romantický večer ve dvou, bez otázek. Jen jako připomenutí, jak vám je spolu hezky. A i kdyby měl chuť se hádat, být pořád milá a nenechat se vtáhnout do hádky - obměkčit ho tím. Třeba se sám svěří, co ho tak trápí, že dělá dusno. Já bych neodjížděla a zatím ani neříkala o zpoždění. Pevné nervy a přeji ať to vyřešíte!
-
12.12.2013 7:49Ahoj, u mého muže není taková hrůza jako u vás, ale před šesti lety přišel o část nohy. Mohu ti říct, že už jsem to chtěla kolikrát vzdát. Bylo mi 21let, to jsem zjistila, že jsem ještě dítě a na jednou jsem se musela starat o muže, bydlení, peníze, jídlo... A ještě ktomu na mě muž křičel, nadával atd.. Já byla jediná, která ho nelitovala. I prát si musel, proto na mě i sprostě řval. Stal se zněj cholerik. Pak jsme pořídili psa a vše se otočilo. Teď ze stresu z práce je taky cholerickej, ale stačí si o tom promluvit a je ok. Musíte spolu mluvit, musí vědět, že se na tebe může spolehnout. A to on opustil ženu nebo ona jeho?
-
12.12.2013 8:01
Ahoj, u mého muže není taková hrůza jako u vás, ale před šesti lety přišel o část nohy. Mohu ti říct, že už jsem to chtěla kolikrát vzdát. Bylo mi 21let, to jsem zjistila, že jsem ještě dítě a na jednou jsem se musela starat o muže, bydlení, peníze, jídlo... A ještě ktomu na mě muž křičel, nadával atd.. Já byla jediná, která ho nelitovala. I prát si musel, proto na mě i sprostě řval. Stal se zněj cholerik. Pak jsme pořídili psa a vše se otočilo. Teď ze stresu z práce je taky cholerickej, ale stačí si o tom promluvit a je ok. Musíte spolu mluvit, musí vědět, že se na tebe může spolehnout. A to on opustil ženu nebo ona jeho?
-
12.12.2013 8:05
Ahoj, u mého muže není taková hrůza jako u vás, ale před šesti lety přišel o část nohy. Mohu ti říct, že už jsem to chtěla kolikrát vzdát. Bylo mi 21let, to jsem zjistila, že jsem ještě dítě a na jednou jsem se musela starat o muže, bydlení, peníze, jídlo... A ještě ktomu na mě muž křičel, nadával atd.. Já byla jediná, která ho nelitovala. I prát si musel, proto na mě i sprostě řval. Stal se zněj cholerik. Pak jsme pořídili psa a vše se otočilo. Teď ze stresu z práce je taky cholerickej, ale stačí si o tom promluvit a je ok. Musíte spolu mluvit, musí vědět, že se na tebe může spolehnout. A to on opustil ženu nebo ona jeho?
-
12.12.2013 10:18jestli jsem to dobře pochopila tak se mu rakovina vrátila.on má teď v hlaavě zmatek a připadá mi že se asi ani nechce léčit a chce si poslední chvilky života užít se synem.napadlo tě někdy že tenkrát utekl od rodiny k Tobě právě kvůli nemoci? možná teď má stejnou potřebu,utéct.ne kvůli tomu jak to mezi vámi je ale protože je zase nemocnej a chce předtím někam zmizet,nemoci neuteče tak aspoň ženský.nevím,zkus si s ním o tom promluvit ale sama musíš vědět kdy je vhodná chvíle nebo je možná lepší o tom nemluvit když sám nezačne když chce hrát mrtvýho brouka tak to neřešit a počkat až to bude chtít řešit sám.vím že to musí být strašně těžký ale je to jeho život a jeho rozhodonutí. znám z okolí pár lidí kteří podstoupili léčbu a dost jich říká že když by se to vrátilo tak už do toho znova nejdou,že to je strašný......
-
12.12.2013 17:00
Nemoc člověka strašně změní, vím to sama od sebe. Člověk upadá do takových nálad, že se z nich prostě sám nedokáže dostat, tisíckrát si může říct, že jsou na tom lidi hůř, že není sám... Ale to většinou nepomůže. Jediné, co (alespoň mně) jakž takž pomáhá je nemyslet na to ---> nějak se zabavit, Zkus pro vás oba nebo jen pro něj vymyslet nějaký program - výlet, nějaká rekonstrukce v bytě, cokoliv...
A to s tím zpožděním - napřed zjisti, na čem jsi, a pokud budeš těhotná, určitě mu to řekni. Možná to bude pro něj nový impuls do života, pro vás pro oba.
Hodně štěstí!
