Záchvaty vzteku
Ahoj, je mi 18..žila jsem od malička s tátou, který byl hodně agresivní člověk, když ho něco vytočilo, hodně řval, naštval se a doopravdy míval afekty, kdy z něj šel strach..a já si na sobě všímám, že jsem to nejspíš zdědila..Nedávno jsem se naštvala na kamaráda, který mi odřekl to že večer spolu někam půjdeme, protože se mu nechce, mě to vytočilo tak, že jsem brečela a do toho zuřila, kdyby byl naproti mě a nepsali si jen přes sms nejspíš bych ho udeřila..měla jsem doopravdy vztek kdy jsem nad sebou jakoby neměla kontrolu, psala jsem mu do zpráv sprosté nadávky atd.. ..představovala jsem si že bych mu za to nejraději ubalila velkou facku. Po tom co mě to přešlo mi to ale pak bylo zase líto jako vždy, a ještě jsem cítila zrychlený dech, a tep z toho jak jsem byla rozzuřená. Takhle to dělal i táta :/ Jak si tohle mám uhlídat a vyhnout se takových záchvatům ? Bojím se abych někdy v afektu neudělala nějakou blbost
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
13.5.2017 13:44Ahoj, prvni velky krok, ktery mas za sebou je ten, ze si to umis priznat, to je hodne velke plus. Dalsim krokem je, proc ti to tak vadi, kdyz ti kamarad odrekne vecer spolec y... Jdi vzdy takhle krok za krokem u kazde situace, ktera te vytoci, pak stoprocentne zjistis, ze tvuj problém neni vztek ale něco jineho... Zeptej se, proc mi tak vadi, ze to odrekl a uprimne si odpověz - napr vadi mi, ze nerespektuje dohodnute terminy - nojo ale proc mi vadi ze nerespektuje dohodnuté terminy? Protoze tim dava najevo ze nerespektuje mne...Aha a proc mi vadi ze me nerespektuje? Protoze ani ja sama sebe nerespektuju... Tohle je jen priklad, mozna dojdes k necemu uplne jinemu, ale timhle zpusobem krucek po krucku to pujde
-
13.5.2017 13:45
Ahoj. Vztek je vcelku normální a zdravá reakce, zažíváme ho všichni. To, že nevíš, jak s ním naložit je pochopitelné - nikdo Ti neukázal "co s ním".
Řešením není vyčítat si ho a zakazovat si ho, ale ani pouštět hrůzu, řvát na lidi a mlátit kolem sebe. Vztek se většinou objevuje tam, kde dochází k narušení našich hranic - kamarád něco slíbil, nesplnil to, je pochopitelné, že se zlobíš.
Důležité je uvědomit si svůj vztek. Pokud je první reakce příliš silná, je dobré chvíli počkat, vybít se třeba fyzicky (běh, boxovací pytel) a pak jednat. Jednáním mám na mysli nastavení hranic - jednoduše dotyčnému sdělíš, co se Ti nelíbí, vyslechneš jeho názor (možná měl těžký a náročný den a předsevzal si toho moc?), domluvíte se na nějakých pravidlech, která Vám budou vyhovovat. V případě, že domluva není možná nebo ji kamarád nedodržuje, bych zvážila, zda ho i nadále považovat za blízkého přítele nebo spíš za kamaráda se kterým občas tu a tam pokecáš, ale víš, že spolehnout se na něho nedá. Sama mám takovou nespolehlivou kamarádku, ale v podstatě vůči ní nemám žádná očekávání a vím, že můžu též na poslední chvíli odřeknout...
Nicméně - v každém kamarádském vztahu se občas stane, že druhý schůzku odřekne z nejrůznějších osobních důvodů a všeobecně to bývá chápáno a tolerováno (tady je asi důležitá, jakým způsobem Ti to sdělil). Proto bych se být Tebou zeptala sama sebe, proč tě to vlastně tak rozčílilo, zda by tě to rozčílilo i v případě kamarádky a zda je Tvůj vztah vůči kamarádovi oravdu jen čistě v přátelské rovině... -
13.5.2017 15:58Vztek je normální, ale to, co předvádíš, je normální hulvátství a nevychovanost. Takže to nesváděj na otce a jeho geny a hleď se krotit. Jsi dospělá a pokud jsi i svéprávná, tak za své činy (a tedy i slova!) neseš plnou odpovědnost.
Odmítnout má právo kdokoli cokoli. Zde šlo o prkotinu...a ty jsi na něj sprostá? Napsat mi jedinou sprostou nadávku, do konce života už s tebou nepromluvím. A omluvit jsi se ani neomluvila?
Hleď se srovnat, takhle moc slušných lidí kolem sebe mít nebudeš. Chováš se jak póvl, zbude kolem tebe jen póvl.
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit.