Zamlklé těhotenství

Odpovědi (podle hodnocení / podle data)

• 

  Anonymní uživatelka #23575325.5.2020 13:59

  Také mám za sebou dvě zamlklá těhotenství 15. týden a 13. týden.
  Měla jsem už jedno dítko a chěli jsme druhé, nakonec se povedlo ale až po 7 letech.
  Je to těžká doba, ale u mne to chtělo čas a najít si, co mne vedlo na jiné myšlenky. Koníček co mě bavil, ale fakt je to těžké. Ale určitě jsem si to oplakala, monohkrát.
  Každému pomáhá něco jiného.
  

  Komentujte Nahlásit Hodnocení: 2

  +-
• 

  Anonymní uživatelka #24379625.5.2020 9:17

  Také to mám za sebou a vyrovnala jsem věřila přírodě, že příroda ví, co dělá, však jsem zatím měla jen dobré zmušenosti, tak jsem se snažila nepřemýšlet nad tím, co nedokážu ovlivnit, také jsem nechala tělo, ať si to vyřeší samo (a zvládlo to dobře, ale těhotenství mi zamlklo trochu dřve, spontánní potrat přišel napřelomu1.-2.trimestru), abych nemusela podstoupit kyretáž, to bych nezvládla..Ale bolelo to- na duši určitě, to bylo tu a není tu, už není nic, budoucnost se mi celá se svým sněním a plány vymazala, byl to šok, ani jsem právě nepomyslela na to, že by to takhle mohlo dopadnout, nedovedla si představit, že mě to potká, že by zrovna tohle těhotenství nevyšlo...
  Myslím, že tělo i mysl se s jiným, tentokrát mám namysli netěhotenským- stavem vyrovnalo s první menstruací, do té doby jsem si nedokázala vůbec představit nebýt těhotná, i když jsem už těhotná nebyla a prožila si onu ztrátu i "hmatatelně", všemi svými smysly...Dokonce jsem doufala, že otěhotním ještě v šestinedělí, ovulace proběhla normálně...ale už vím, proč se radí až po první menstruaci, ne že by vyloženě něco hrozilo, i když se to povídá, ale první menstruace je prostě nový začátek, není to pokračování něčeho, co už není a samozřejmě nemůže být, ani když se to povede, ale jsem ráda, že jsem si prožila i ten nový začátek, ale jsem zvědavá, jak moc budu schopna zachovat důvěru v dalším těhotenství, doufám, že budu mít tu příležitost...
  
  Drž se a uvidíš, jednou bude líp, ale teď nech projít vše, co projít musí - bolest, vztek, smutek, prostě všechno...
  
  

  Komentujte Nahlásit Hodnocení: 1

  +-
• 

  Petrakim25.5.2020 9:57

  Já se vyrovnala myšlenkou, že umím aspoň otěhotnět, a to jsem ještě říkala na revizi sestřičce před tím, než mě uspali. Což je aspoň výhra oproti párům, kterým se ani nedaří počnout!!!! Nyní mě možná čeká opět ZT (pořád špiním, což jsem u prvního ZT měla taky), ale uvidí se na další kontrole. Ale protože doma už jedno dítě mám, tak toto rané těhotenství neřeším. Buď dopadne nebo ne. Spíše si říkám, že jestli je něco špatně, tak ať odejde samo nyní, než třeba později v druhém trimestru - tam by mě to asi dost položilo., protože se musí rodit.

  2 komentářů Nahlásit Hodnocení: 1

  +-
• 

  Bývalá uživatelka #19577425.5.2020 10:14

  No ja mam za sebou dve zt .... Obe v 11tt ... To prvni jsem tak nejak hodila rychle za hlavu, nevim, pobrecela jsem si a proste s prvni ms po sestinedeli jsem se nadechla a rekla si ze zacneme znova a za 4 mesice jsem byla tehotna a donosila dcerku, to druhe, to uz pro me byla vetsi ztrata, tak nejak se s tim vyrovnavam porad, a pritom se to stalo v rijnu uz ale porad citim takove male prazdno, minuly tyden jsem mela termin porodu tak to jsem tezce obrecela ... Ale tak nejak se snazim myslet na to ze prijde dalsi zdrave dotko. Ono to ppstupem casu tak vic otupi. Ja treba jsem si i rikala, ze je lepsi ted v 11tt nez aby mi pak ve dvacatem nebo i pozdeji rekli, ze ma nejakou nemoc, ktera je neslucitelna se zivotem. .. ja vim, ze to az takova utecha neni ale pro me to byla lepsi utecha nez to co mi rikala moje mama .... Dej tomu cas a ono to prejde ... Me i dost pomohlo ze ja sla vzdy pomerne rychle na kyretaz a po narkoze jsem si to obrecela a hned jsem se nechala chlapem vyzvednout z nemocnice a pak jsme jeli domu a jen se mazlili

  1 komentářů Nahlásit Hodnocení: 1

  +-