Zdravotní problemy
Ahoj holky a dámy mam kamaráda byl to dřív přítel (rok a pul jsme spolu chodily) ale rozešli jsme se protože jsme si představovaly každý vztah jinak. Už to budou 2 roky já jsem štasně zadaná a chystáme svatbu s přítelem ale ex je pořad sám a nikoho si nemůže najít ma totiž zdravotní problem ma Stomie a hlavně vi že to je kvůli tomu dost holek mu to i řeklo.Je normální že my holky (i někteří kluci) koukáme na vzhled a ne na to jaky jsme.Opravdu ty co máji nějaky zdravotní problém si nemužnou nikoho najít? A musi zustat napořad samy.Jaky na to mate názor vy. Děkuji za odpověd
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
31.1.2022 21:49
Tak v první řadě by ses tím asi neměla zatěžovat, když chystáte s novým přítelem svatbu Jinak si myslím, že i pokud je člověk nemocný, tak má vždycky šanci najít lásku. Protože zamilovat se může kdokoliv do kohokoliv, láska si nevybírá. Jestli je to na něm vidět na první pohled, tak je to horší, ale žít se dá plnohodnotně i se spoustou zdravotních problémů.
-
1.2.2022 11:04
Asi budu za hroznou necitu, ale. Rozešli jste se, ty jsi šťastná, takže se věnuj hlavně svému vztahu, ať se za chvíli nerozvádíte, což by byla škoda.
Tvůj ex má taky určité nároky a představy o vztahu, což je dost limitující i u zdravých lidí.
A co se týká jeho nemoci, je normální, že zdravý člověk vyhledává přirozeně zdravého člověka. Ať se nám to líbí nebo ne, příroda zařídila, že je primárním účelem našeho bytí se rozmnožit a předat co nejlepší geny potomstvu. V přírodě platí zákon přežití silnějšího, což jsme my lidi obešli a pak se divíme, že to sebou nese takovéto potíže. Mimoto je tu pak spousta neplodných párů i díky nekompatibilitě.
Osobně nemám nic proti nemocným a handikepovaným, ale milostný vztah s nimi nenavážu. Ti lidé mi doslova nevoní.
Muž, se kterým chci strávit život pro mě musí být přítelem, oporou i voňavým milencem. A ano, podařilo se takového nalézt a ani nevíme, jak uplynulo 6let. -
31.1.2022 21:17
Já jsem nevylečitelně nemocná (fyzicky), špatně chodím, takže na první pohled je to fakt znát a taky jsem měla šanci jen vždy u nemocných, protože věděli jaký to je být nemocný. O zdravého jsem ani nezakopla ještě… jasně je mi teprv 21 let, ale moje nemoc se stupňuje a tak si naděje rozhodne nedělám. Protože který chlap by se chtěl starat o ženu na vozíku třeba, nebo proste celkově o koho by se ten druhý měl starat. Takže podle mě to fakt je tím, ze vzhled a nemoci apod. je důležitější než to, jaký člověk je. Je to smutný, ale je to tak.
Samozřejmě se najdou tací, kteří mají druhého rádi takového jaký je
Ale řekla bych, že to už je o štěstí toho nemocného, znevýhodněného.