Znovu těhotná po porodu mrtvého miminka
Ráda bych se obrátila na ženy s podobnou zkušeností. Já porodila mrtvé miminko 2.12. 2015, ve 35tt. Téměř po roce jsem znovu otěhotněla, na další těhotenství jsem nespěchala, momentálně jsem v 15 týdnu. A moje současné pocity jsou, řekněme, smíšené. Vztah s nenarozeným miminkem se mi tím komplikuje a hlavně se ztrácím sama v sobě, už jsem vyčerpaná. Největší potíž mám s pocitem vyčlenění. Po ztrátě se kolem mě semkl kruh skvělých lidí, kteří mě nadále podporují, ale na rozdíl od zármutku, mé dnešní pocity nejsou schopni rozkódovat. Je těžké mluvit o negativních zážitcích a stavech v těhotenství, které je vnímáno jako období zásadně radostné, dále cítím ve svém okolí veliký strach z případného neúspěchu, což komunikaci také omezuje.
Chci se tedy zeptat, jak jste nové těhotenství prožívaly/prožíváte vy a co mě případně čeká. Děkuji za odpovědi
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
23.1.2017 10:24
mě samotné se to naštěstí nestalo,ale jedné známé ano. Přišla už o 4 miminka!!Vždy to bylo v druhé půlce těhu A nyní je zase těhotná a jak sama říká, zkouší to už naposledy. Sama jsem nechápala,jak to může psychicky zvládnout,ale ona to prostě bere tak, že v ní něco roste a uvidíme jak to dopadne.. je to úžasně silná žena. Dokázala se odprostit od strachu a prostě to přijmula tak, že to třeba nedopadne..Sama nevím jak bych toto zvládla.Ale jen jsem vám chtěla říct, že v tom nejste sama a popřát hodně síly. tentokrát se to určitě povede! příroda ví, proč to asi někdy takto ukončí.. Můžu se zeptat-řekli vám proč se to stalo? tedy, je to genetickou vadou nebo to byla spíš nešťastná náhoda? Známá to má geneticky...
-
23.1.2017 13:24
Kamaradka ve 31tt taky rodila mrtve miminko a do roka rodila znovu a maji krasneho prcka hodne se bala,ale verila,ze takova nahoda ji nemuze potkat dvakrát (nebyla tam geneticka vada).
Ja jsem "jen" potratila v 10tt a dalsi tehotenstvi,ktere uz dopadlo dobre jsem se strasne bala a bohuzel jako obranu,jsem to mela nastaveny tak, ze jsem se k tomu prckovi v brisku snazila moc neprilnou,kdyby zase neco...bohuzel jsem to tak mela cele tehotenstvi zpetne me to mrzi,protoze si myslim,ze diky tomu mi i chvili trvalo,nez jsem se naucila svoje dite milovat. Je to obranej mechanismus... Jinak by se dle me clovek zblaznil,prozit takovou ztratu dvakrat (navic v pokročilém tehotenstvi)... -
23.1.2017 14:14
Jste v hodně složité situaci, ale Vaši přátelé taky. Nezažila jsem to sice osobně, ale kamarádka přišla o několik miminek a i když jsem se snažila být oporou, strašně nás to na čas odcizilo. Nejdřív se člověk snažil podporovat, slovem, pohlazením, ona nakonec přišla s tím, že se s každou ztrátou víc a víc přesvědčuje, že si to chce odžít s manželem a uzavřela se před námi. Setkávali jsme se s nimi, ale kolem tohoto tématu kroužili a nedotýkali se ho. Pak přišla s tím, že je těhotná a dokonce se dostala až do půlky, což se nikdy nestalo, propukla šílená radost a ona na nás nevěříce zírala, co si to dovolujeme, radovat se, když ona se hrozně bojí...nemluvila o jménech, nemluvila o pocitech, jen občas zmínila TO miminko. Nějak jsme v tomhle nemohli najít upřímnou vlnu...nicméně porodem se vše vrátilo tam, kde jsme si přáli - do starých kolejí. Nevím, jestli jsem Vaše pocity pochopila správně, ale myslím, že se zase najdete, že se to napraví, že je potřeba nějak odžít dost složitou situaci. Složitou navzdory tomu, že je všeobecně vnímána jako radostná. Vztah s miminkem po narození bude v pořádku, toho se vůbec nebojte, ono vás chápe.