chuť seknout s vysokou
Bohužel se nemám kde svěřit, tak musím zde. Jsem v druháku na vysoké. Z prvního ročníku mi zbylo pár věcí, které nezvládám (je to i sport) a obávám se, že nezvládnu. Bohužel z domova je na mne kladen takový šílený tlak, že to beru vážně a přikaždém menším neúspěchu se málem hroutím
( bohužel se zatím nedokážu osamostatnit a bydlet jinde, cítím se ještě malá nevím co s tímto strachem dělat nebo jak být silnější a odlolnější vůči tomu. na 80% si myslím, že končím a to bude znamenat doma konec. (( nevím co dál a čím víc jsem na věci sama tím je mi hůř
mám chuť se vším skončit a něco shánět ať to pak není takový šok..
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
22.5.2013 14:14Studovat vysokou za cenu psychického i fyzického zdraví? Nebuď blázen a jestli tě to fakt tak stresuje, uteč!!
Není nic důležitějšího než zdraví a pamatuj si - ty se musíš za svá rozhodnutí zodpovídat jenom sama sobě, nikomu jinému. -
21.5.2013 21:45
Znám to, věř mi. Jsem ve třeťáku, bakalářské státnice na krku... já se letos v zimě fakt sesypala. Už jsem měla napsanou i žádost o ukončení studia!!! A pak se něco zlomilo (promluvila jsem si s pár lidmi ze školy) a já šprtám - možná neodstátnicuji na poprvé, ale nevzdám se bez boje!
Pokud tě obor BAVÍ - to je ZÁKLAD!!! Samozřejmě, studium není lehká věc, někdy je to spíš o nervech a o štěstí než o skutečných vědomostech. Občas potkáš i nějakého toho blbce, co dělá potíže. Nad to se povznes, na venek nedej nic znát a mysli si co chceš. Zázemí je důležité - mám to stejně... moji rodiče - ooba VŠ, červené diplomy. Nikdo si v rodině ani nepřipouští, že bych nedostudovala. Vsadím se, že by mi sbalilii kufry a pápá, najdi si práci, my tě neznáme...
moje doporučení? Jseš-li ve druháku bc. studia, řekni si: "Jsem za půlkou, to přece nezahodím, nevzdám to!". Vem si někoho do tandemu na povzbuzování jako parťáka. Já se svěřila spolužačce, že jsem psychicky na dně a co mám v úmyslu udělat. Vykecala jsem se z toho u vína. A pak se začaly učit dohromady, dohlíží na mě, abych se neflákala, dělá mi "hodného generála". Na nervy si uvař nějaký bylinkový čaj proti stresu (mám namíchanou nějako směs), občas si dej kus čokolády...
Zatni zuby. Já myslela, že ani neuzavřu známky... a vidíš, teď už si dělám křížky na kalendáři a doufám, že budu moct k přijímačkám na navazující studium.
Když to nevyjde, tak to nevyjde... ale nebudeš si pak jednou vyčítat, žes to ani nezkusila...
HLAVU VZHŮRU, všechno jde!!!
-
22.5.2013 8:21Musíš si uvědomit proč studuješ. Možná se ti to zdá absurdní, ale ty nestuduješ pro rodiče nebo abys ostatním ukázala, že máš diplom. Ty studuješ abys sis rozšířila svůj lidský kapitál, abys byla uznávanější, váženější, možná získala lepší práci. Sama si musíš uvědomit, jak si sama sebe vážíš a ceníš. Chceš vysokou nevzdávej to! Nechceš ji - vzdej to.
-
21.5.2013 22:10Kliid
vejska je hodně o psychice je tam tlak z obou stran škola domov. Vím protože z prvaku před deseti lety jsem vyletěla a nasi to sice nenesli moc dobře ale nechali mě. Chvili jsem byla doma pak našla práci, partnera, osamostatnila se a dnes jsem na vs druhaku dalkove, vdaná a čekáme miminko říkám si jak to zvládnu ale když to nepůjde dám si odklad a až mimi poroste budu pokračovat. Chci tím říct nic neni tak horké uvidíš všechno se dá zvládnout. Být tebou promluvim s rodiči řeknu jim co a jak jaké máš obavy a uvidíš jejich reakci. Určitě té podpoří když uvidí tvou snahu na to nekaslat ale najít řešení. Držím palce a hlavu vzhůru 
-
21.5.2013 20:52
..nehroť..je to jenom škola, nic víc.....nemusíš zkoušky udělat v termínu...a pokud tě škola nebaví a chtěla bys jiný obor. tak ale neváhej a změň jej co nejdříve, abys pak nemusela platit money navic....nebo si dej pauzu, přeruš studium...trochu dospěj, osamostatni se a pak se vrať nebo vyber jinou školu.......hlavně nedělej ukvapený závěry...mohla bys litovat a to by bla škoda....tak mi to občas leze krkem, ale dala jsem se na vojnu....tak se nedá nic dělat....
-
21.5.2013 20:55
Mamka věděla už od základky, že na studium moc nejsem. Říkávala, že přes hlavu je ségra, já jsem přes ruce
Byla ráda, když jsem zvládla maturu a když jsem v prváku na VŠ řekla, že mě ten obor nebaví a chtěla bych ten hlavní, na který mě nevzali, bylo už pozdě - chtěla jsem přestoupit, ale byly uzavřené přihlášky. Tak jsem přešla úplně jinam, na jinou fakultu, kde bylo lidí málo. Po půl roce jsem sekla i s tím. V té době jsem se seznámila se super klučinou - byla jsem zadaná, ale nebylo to ono. Klučina za mnou přijel, dali jsme se dohromady, hned pracovali na mimču a začali jsme spolu bydlet - jela jsem za ním a už tu zůstala Bydlení, práce, nic nebylo jisté. Ale on s najitím práce problém neměl, já měla chvíli taky, pak přešla na neschopenku, pač mi neprodloužili smlouvu a teď jsme svoji, máme 2-letou holčičku, bydlíme v bytě jeho mamky a plánujeme druhé mimčo Dělala jsem před týdnem přijímačky dálkově na VŠ, tak třeba se zadaří
Dělej tedy to, co cítíš, já na okolí nikdy nedala a mohli se stavět na hlavu a neboj, nějak to dopadne -
22.5.2013 17:11
Já jsem ve druháku měla taky krizi. Štvalo mě, že chodím napůl do práce a škole se taky věnuju jen napůl, že dokud nedostuduju a nebudu mít práci, nebudu se moct odstěhovat od mámy a taky se se mnou táhla hnusná zkouška z prváku, kterou jsem netušila, jak udělám, protože jsem tomu vůbec nerozuměla. Ale nakonec jsem si řekla, že jsem už ve druháku, takže toho bakaláře nějak dodělám. Tu zkoušku z prváku jsem dělala až ve třeťáku někdy v dubnu. A udělala jsem jí. Ono totiž nic není tak horký, jak se to uvaří a ani ti přednášející nejsou lidojedi. Na magistra jsem pak nešla a vůbec ničemu to nevadí. Jsou to 2 roky, který si můžu dodělat vždycky. Jsem ráda, že jsem se na to v půlce nevykašlala. Tak nějak se vykašli na to, jaký máš tlak z domova (já vím, lehce se mi to říká), jde o tvou budoucnost, ne o jejich. A případný osamostatnění není žádná tragédie, já jsem se ho nemohla dočkat
Zvaž to, ale já bych se aspoň na toho bakaláře nevykašlala -
21.5.2013 21:01Dej si den, dva nebo tyden oddech a do skoly ani nechod. Nekdy proste clovek potrebuje totalne vypnout. Vim jake to je a ver mi, ze to chce jen si trochu udelat odstup od vseho trapeni a hledat v tom ta pozitiva. I ja mela takovou krizi a taky i ze spatne zvoleneho oboru a nakonec jsem si v nem nasla nejen zalibeni, ale udelala i doktorat. Vysoka skola je psychicky narocna, ale az ji mas za sebou, je to velkej motor byt na sebe pysna. Nikdy jsem nic moc uzasnyho neudelala, ale diky tomuto jsem alespon na sebe hrda... ze jsem zatla zuby a nevzdala to.
-
21.5.2013 21:40pokud se cítíš "malá" a živí tě rodič, tak bohužel budeš muset poslouchat je. Až se rozhodneš osamostatnit a žít si svůj život, tak si teprve můžeš dělat co chceš. Např. seknout s vysokou
-
22.5.2013 8:38Já jsem se na VŠ odstěhovala od mamky, začala bydlet se svým nynějším manželem, pak jsem odešla z vejšky (nezvládala jsem), našla si práci jako vychovatelka (podmínkou bylo, že si dodělám doplňkové studium, které si platíš), takže teď mě čeká ještě jeden semestr a konec. A to mi ke štěstí stačí a k práci, kterou chci dělat stačí (naštěstí). Teď čekáme miminko, takže budu doma, ale jednou bych se k té práci chtěla vrátit, mým snem je dělat ve školce, i když tam to bude chtít nejspíš ještě nějaké vzdělání navíc (možná během mateřské, kdo ví
Já se tehdy neřídila moc rozumem ,ale spíš citem, protože jsem cítila, že tudy cesta nevede, že bych prostě chtěla dělat něco jiného. Nyní jsem moc spokojená a nic mi nechybí ke štěstí. Nemyslím si, že je ostuda odejít z VŠ, záleží samozřejmě na okolnostech, pokud to jen trochu jde, školu si dodělej. Jednou to oceníš, teď třeba ne, ale vše ukáže až čas. -
22.5.2013 13:00ahoj, malá určitě nejsi, si už zodpovědná za sebe a za svoje rozhodnutí a musíš si sama nést důsledky. na to nezapomeň. možná sis vybrala špatný obor, já byla ve druháku první vejšky taky dost zoufalá, ale nakonec jsem horko těžko dodělala a vystudovala další
teď jsem docela ráda, i když to pro mě bylo hodně těžký a tím oborem se neživím, ale nasměrovalo mě to k tomu, co chci studovat a dělat dál a rozšířilo obzory. kdybych školy nechala, našla bych si práci a rodičům to vysvětlila. je to taky možnost a oni to musí pochopit, si dospělá a o svém životě rozhoduješ jen ty sama, ale nechtěj po nich, aby Tě v takovým případě živili. držím palce, ať se správně rozhodneš
