co jsem těhotná tak o mně a dítě nejeví žádný zájem a i několik měsíců se neozve
ahoj holky, vlastně ani nevím, jestli se chci ptát, na co vlastně? Možná mám jen potřebu se vypsat a přečíst si třeba pár reakci, poznatků od vás. Takže k věci, je mi 28 let, můj poslední vztah trval od mých 17 do 20 let, potom po dalších 2 letech jsem potkala "jeho", no potkala, vlastně jsme se znali už dávno, ale ani ve snu by mě nenapadlo, že jednou bude v mém životě hrát tak velkou roli, která tak nějak trvá do dnes. Byl v té době ženatý a prej mu manželství neklapalo, tak se začal zajímat o mě, začali jsme spolu spávat, ale jelikož měl rodinu a i přes to, že to nebylo ideální, nechtěl ji ani on ani já rozbíjet. Jenže jak to tak bývá, časem jsem se zamilovala, snažila jsem se to kvůli tomu několikrát ukončit já i on, ale vždy jsme se po nějaké době k sobě vrátili. Tak šel čas, on se mezi tím rozvedl, na popud manželky, ale jaký byl vlastně důvod do dnešního dne nevím. Myslela jsem, že tedy již nic nebrání tomu, abychom byli oficiálními partnery, ale to jsem se zmýlila. Dál jsme byli jen tajnými milenci a já jako zamilovaná husa, chtěla aspoň něco, tak jsem dál tiše trpěla. Milovala jsem ho a nedovedla si představit nemít ho v životě vůbec, navíc v posteli je to bůh, takže ani toho jsem se nedokázala vzdát. Věděl to a využíval toho. Celou dobu jsem brala HA, ale pak jsem měla nějaké problémy, tak jsem ji vysadila, věděl to, řekla jsem mu to. Kondom nechtěl používat a o jinou antikoncepci se nestaral, začala jsem si tedy aspoň počítat plodné a neplodné dny, fungovalo to asi třičtvrtě roku bez problému, až jsem to jednou nedostala a test mi ukázal 2 čárky. O týden později mi to potvrdil i můj gynekolog. Takže jsem to "nastávajícímu tatínkovi" řekla. Sama jsem z toho byla hyn, ale od začátku jsem věděla, že na potrat nepůjdu a to malé si nechám stůj co stůj. "Budoucí tatínek" mi na to zareagoval tak, že se mi 3 měsíce neozval, nereagoval mi na sms, nebral mi telefony. Byla jsem na tom psychicky dost špatně, pořád jsem brečela, nejedla, nespala. Věděla jsem, že to není vůbec dobré pro to malé, ale nemohla jsem si pomoct. Naštěstí toto období trvalo jen asi první 2 měsíce a pak jsem se začínala dávat dohromady a ten můj malej drobeček se ve mě i přes to držel zuby nehty a pěkně rostl. Když jsem byla ve 4 měsíci "tatínek" se ozval, napřed že mi bude dávat jen peníze a víc o nás nechce slyšet, pak otočil, že kdybych ho ještě zvala na milost, bude se snažit o nás starat. Mazal mi med kolem pusy, jak o nás řekne svým rodičům, jak nás seznámí se svou dcerou z prvního manželství, jak půjde semnou k našim a všechno jim vysvětlí, jak budeme spolu kupovat výbavičku pro miminko a že když to bude kluk, chtěl by, aby měl i jeho příjmení. Jenomže zůstalo jen u slov, dnes jsem v 8 měsíci a nic z toho co říkal, že bude, není. Dokonce už víc jak měsíc semnou zase nekomunikuje. Doma o mě ani o našem dítěti nic neřekl. Já samozřejmě u mě doma a no, už dávno celá rodina ví co a jak je, strašně mě podrželi a na prcka se všichni těší semnou. Mě jen trápí, že teď jak už to těhotenství jde na mě vidět, začínají po našem městě o mě kolovat drby. Samozřejmě, že rodina a ten kdo se zeptal, ví kdo je otcem mého dítěte, ale ti co mě jen vidí a nemají páru (přece jen jsem nebyla oficiálně asi 8 let s nikým viděna na veřejnosti) kde jsem k tomu přišla a takhle to i podávají dál a dál, a já teď vypadám jako cuchta, přitom moje jediné proviněné je to, že jsem se zamilovala do někoho, komu jsem nestála ani za to, aby o mě někomu řekl. Vlastně čím víc v sobě našeho prcka cítím, tím víc je mi líto jeho, že zřejmě nikdy pořádně nepozná svého tátu, svou nevlastní sestru, babičku, dědu a ostatní příbuzenstvo z jeho strany. Protože "tatínek" o nás doma a svým příbuzným asi nikdy neřekne. Cítím se divně, na jednu stranu se těším na svého prcka a taky na to, že mi vyplní můj veškerý čas a já přestanu tolik myslet na věci kolem a na druhou stanu cítím obavu, jak to všechno bude dál, přece jen budu na všechno sama….
Omlouvám se, je to dlouhé a asi nepřehledné pro někoho, kdo neví….ale už teď se cítím líp, když jsem to ze sebe vysypala na ten papír.
Související články v encyklopedii
-
Potvrďte si své těhotenství
Hladina hCG
Pod zkratkou hCG se skrývá lidský choriový gonadotropin vznikající po oplození vajíčka. Zvyšující se hladina tohoto hormonu v krvi a později v moči prokazuje u ženy těhotenství.
-
Co se děje v bříšku po dobu těhotenství
Vývoj plodu
Těhotenství trvá 40 týdnů (počítáno od poslední menstruace), z nichž se 38 týdnů vyvíjí plod. Popišme si, co se bude v těchto týdnech dít.
-
Gestační diabetes mellitus
Těhotenská cukrovka
Těhotenská cukrovka postihuje 3–5 % těhotných žen. Jste jedna z nich? Jak se tato porucha zjišťuje a co to znamená pro vás a vaše miminko?
-
Připravujeme se na miminko
Výbavička
Do rodiny přibyde nový človíček. Co ale takové miminko všechno potřebuje? Nečekejte a včas se připravte, aby vašemu broučkovi nic nechybělo.
-
Spolehlivá metoda proti početí
Hormonální antikoncepce
Chcete se stát matkou až v pravý čas? Berete milování zodpovědně a chcete se chránit? Seznamte se tedy s hormonální antikoncepcí.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
7.11.2014 11:16Co se dá na to říct - mrňous za to nemůže a ty taky ne. Pokud máš podporu v rodině, tak na to nebudeš úplně sama. A časem třeba najdete opravdového tatínka, protože tomuhle pánovi se podle mě dá spíš říkat tak maximálně dárce spermatu. Podle toho, že se s ním první žena rozvedla a podle toho, co o něm říkáš, by stejně asi nebylo moc o co stát. Na drby po městě se vykašli, ty šíří většinou jen ti, co by si nejvíc měli zamést před svým prahem... nemusí tě zajímat, co si myslí kdejaká drbna... ono se hrozně lehko hodnotí, co člověk nezažil. Přeju hodně síly a radosti s miminkem.
-
7.11.2014 11:40
Ahoj, tak v první řadě máš nárok na to uvést otce do rodného listu dítětě, to je první co bys měla udělat, jistota je jistota, že nezůstaneš ty i dítě bez prostředků. Má právo znát otce, i když to tak nevypadá. Já bych asi nevydržela a až by se malé narodilo, tak bych rodičům otce poslala přání k narození vnoučka-vnučky. Věděl, že se nechráníš a to že nechtěl používat kondom je taky i jeho smůla, snad mu není 15, aby nevěděl že bez ochrany můžeš otěhotnět... nebudeš na všechno sama, jak jsi psala, tak příbuzní z tvé strany to vědí a pomáhají ti, to je nejdůležitější, že se k tobě neobrátili zády, s jejich pomocí to zvládneš...
-
7.11.2014 12:04situace je nelehká.
na stvoření dítěte jsou potřeba dva - pokud není ochrana, vždy může těhotenství přijít. myslet si, že ne, je alibismus. počítání neplodných dnů nespolehlivá metoda a to vysoce. pokud by jsi alespoň měřila BT a ovu testy, sledovala plodný hlen... vždy je možné ty nohy neroztáhnout a tím zabránit početí.
pokud otce neuvedeš do RL, on se může dříve nebo později přihlásit ke svým právům (ale i povinnostem platit výživné jak tobě tak i dítěti, a také zaplatit část výbavičky a potřeb pro tebe jako těhotnout).
pokud ho uvedeš, získáš tím sice finance, ale také otec získá právo na dítě. a i když ho třeba první rok uplatňovat nebude, prootže nebude stát jen o řvoucí mimčo, v roce druhém se to může obrátit amůže ho začít brát více jako "partáka".
to, že nezvládneš bych se nebála - máš podporu rodiny a na drby nedej. ty byly, jsou a budou stejně jako ti, kteří je roznáší.
v budoucnu můžeš potkat i muže, který bude rád otcem tvému dítěti a nechá se i uvést do RL. -
7.11.2014 12:58
No nevím co nato napsat, jen že to určitě zvládneš, už to že sis miminko chtěl nechat je toho důkazem že jsi správná ženská, přeju hodně síli.
Toto mě decela chytlo za srdce, protože jsem nějaký ten rok také takhle ,,blbnula,, s jedním, navíc stejná situace HA jsem musela vysadit, on se chránít nechtěl, že si bude dávat pozor, kdybych se tenkrát neposbírala a neudělala krok i přes moje cityk němu, dnes bych to samé psala já a to doslova dnes protože jsem také v 8 měsíci, naštěští s mým přítelem, ke kterému jsem se vrátila a planovaně
Takže hodně šěstí, síly, at to všechno zvládneš. Děti jsou sice starost ale i radost. -
7.11.2014 13:26
ono je to těžké a situace nakonec může být ještě úplně jiná. M"j ex hrozně toužil po dítěti, to se zadařilo,a le těhotenství bylo skrz jeho psych. problémy divoké a já od něho odešla před narozením prcka. Otec ho jednou jakože chtěl, podruhé o něm nechtěl ani slyšet. Po porodu ještě v šestinedělí mi přišla od soudu jeho první žaloba, že chce za každou cenu dítě k sobě do péče (těsně před narozením chtěl ode mě papír, že po něm nikdy nebudu nic chtít a o dítěti nikdy neuslyší). Vlastně se soudíme pomalu od narození prcka. Trapné situace jsou u nás na denním pořádku, u soudu a na sociálce jsem pomalu jako doma
Nepodepsal mi otcovství, ale po porodu se o něj začal soudit, stejně tak o jméno a příjmení dítěte. Najednou mu o syna strašně jde.
Po narození může tatínek obrátit, takových už bylo hodně a nakonec ti život může docela dost znepříjemnit skrz společné dítko. Asi bych nic nepodnikala a čekala, jak se situace vyvrbí a vnitřně se připrav na to, že na děťátko budeš sama a že to s pomocí rodiny zvládnete. Po podoru otci napiš, že je malé na světě. Jen bych mu to oznámila, nic víc a odezvu od něj bych nečekala. Přeju silné nervy a mysli na děťátko a netrap se jeho otcem. Snaž se být co nejvíc v klidu, ať máš klidné miminko. Já po stresech v těhotenství měla strašného ukňouránka a citlivku. -
7.11.2014 16:58Ať už otce do rodného listu uvedeš nebo ne, může se později začít o tvé dítko zajímat a hlásit se k němu. Pokud ho do rodného listu neuvedeš, tak je cesta delší (musí nejdřív dát k soudu žalobu o určení otcovství), ale nárok vídat dítě může získat stejně jako když ho do RL uvedeš... Přimlouvala bych se za to, abys ho tam zapsala a zažádala o alimenty. Ne kvůli sobě, ale kvůli malému. Založ mu účet, kam budeš tyhle peníze dávat a jednou bude mít maličké něco našetřeno pro start do života. To, co se ti stalo není ostuda, jen budeš mít plné ruce práce se s touhle nepříznivou situací poprat. Je fajn, že tě rodina podpoří... a kdo ví? Třeba se najde i tatínek, který bude mít rád tebe i mrňátko
-
7.11.2014 20:55tvá situace je nelehká.....
na něj bych se vykašlala.. zřejmě nikdy nebudeš vědět na čem jsi. tím tě nepotěším, ale on tě nemiluje a to je třeba si uvědomit a navíc neví co chce...kdyby měl k tobě silné city, těžko by se choval takto...
pevné nervy přeju a jednou provždy být já tebou, tak ho pošlu někam.
