jak probíhá první sezení s psychologem kvůli anorexii?
Ahoj, nevíte prosím někdo, jak to vypadá na první schůzce s psychologem? Konkrétně při léčbě "anorexii"? Já Tedy vím, že anorektička jako taková nejsem. Mám 43kg na 162cm, zhubla jsem za půl roku 13kg, to ano, ale cítím se dobře, jím pouze zdravě 5x denně, nebliji, nepoužívám "light" výrobky ani nic podobného... akorát jsem možná trošku víc posedlá zdravou výživou a celkově kdy a co jím :/ na doporučení doktorky a na starostlivost rodiny si tam tedy "musím" zajít 
.. Vůbec nevím, co od toho mám čekat. Prý mi udělají komplexní vyšetření, budu 5-7 dní ležet v nemocnici + s konzultacemi s psychologem či psychiatrem. Potřebovala bych se nějak připravit, ale nevím na co Děkuju za každou radu a každou zkušenost.
Související články v encyklopedii
-
Gestační diabetes mellitus
Těhotenská cukrovka
Těhotenská cukrovka postihuje 3–5 % těhotných žen. Jste jedna z nich? Jak se tato porucha zjišťuje a co to znamená pro vás a vaše miminko?
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
28.10.2014 16:23Nevím kolik ti je let.....ale asi nebudeš plnoletá..když musíš jít k psychologovi nedobrovolně....podle mě to že jsi během půlroku shodila z 56 na 43 není jen tak...na zdravou výživu bych se nevymlouvala...sama jsem si prošla jak anorexií tak následně bulimií a vím o čem mluvím...a znám tvé obavy z "první návštěvy psychologa".....přijdeš k němu...a hlavu ti neutrhne.....bude s tebou jen a jen mluvit a vyptávat se na rodinu, tvé zájmy...tvé pocity apod. Pokud nebudeš chtít spolupracovat...tak ti žádný doktor nepomůže...Já s tím začala asi někdy ve 13 a plácala jsem se v tom do svých 20...už jsem v pohodě....dnes těch promarněných let lituji...Varuji tě....zahráváš si s ohněm....riskuješ své zdraví...mě při tvé výšce...kdy jsem vážila 40 kg..začaly padat vlasy....ztratila jsem menstruaci....několikrát jsem zkolabovala a skončila v nemocnici a byla jsem se i léčit na 3 měsíce v Praze v místě tomu specializovaném....když už jsem konečně dostala rozum...jsem chtěla dítě...a ejhle...ono to nešlo....po dlouhé ..dlouhé době se nakonec zadařilo a já vím, že jsem si rozházela hormony a dítě bylo pro mě zázrak....JIŽ NIKDY VÍCE...paradoxně se mužům líbím více...teď...kdy mám asi 56 kg....než v době kdy jsem vážila 40....myslím, že by si se neměla tolik řešit...
-
29.10.2014 11:44
Ahoj, jestli tě čeká hospitalizace tak bych počítala asi s následovným. Přijmou tě, sepíšou s tebou kompletní nemoci, zdravotní stav rodiny /pomalu až prapradědečka/, prostě kompletní anamnézu. Pak je na řadě mraky vyšetření, krev, moč, stolici, ultrazvuk, rentgen, mě hnali i na kardio, neurologii, oční.. Oční dodnes nechápu..
Rozdělí se to do více dní. Postupně jim i chodí výsledky té krve a podobných věcí.
Někdy v průběhu tě čeká psychiatr. Tam přijdeš, začne se ptát na všechno možné i nemožné. Psycholog si s tebou přijde promluvit, budou se zajímat fakt o všechno možné, vztahy v rodině, vztahy k jídlu, jak ti je, jestli kouříš, piješ, jak bydlíš a podobně.. Ale je to docela fajn pokec.. Takovou nenásilnou formou. V nemocnici pravděpodobně budou hlídat co sníš, ráno na lačno převážení, mě dopovali nějákýma vitamínama co si pamatuju.. Ale nic až tak strašného..
Jinak já nikdy PPP neměla, ale musela jsem si jít lehnout.. Měla jsem na 170cm 44 kilo, při nástupu asi 45.. Byla jsem tam týden a nikdo nevěřil, že mi nic není.. Nakonec uzavřeno jako rychlý metabolismus. Popravdě sežrala jsem víc než celé oddělení jen za dopoledne Nic s tím dělat nešlo.. Spravilo se to časem samo, u nás je to prostě dědičné..
Co mě vytáčelo do vrtule byl dotaz kdy si přestala menstruovat opakující se několikrát denně.. Nikdo nevěřil, že nepřestala..
Ale určitě bych se té hospitalizaci nebránila. Kdyby se něco dělo, přijdou na to a můžou to začít léčit..
