manžel chce abych šla na potrat
Ahoj maminky, omlouvám se, ale potřebuju se vypsat. Nemám žádnou kamarádku, které bych se mohla vypovídat. Ani rodinu, která by mně podržela. Mám dvě děti. 4 a 1a1/2roku, neplánovaně jsem otěhotněla. Manžel mně poslal na potrat už když jsem mu jen řekla, že mám podezření. Po potvrzení od Dr. jsem mu to řekla že jsem ve 2. měs. a on vystartoval že mi k tomu své řekl, že 3. dítě nechce. Potrat! Třískal dveřma....Ještě vyštěkl, že jsem to nevěděla dřív, nebo co!? Jenže já mám zprávu od Dr. že jsem neplodná ( ženská neplodnost tubárního původu) Manžel si dával pozor a vždy to bylo ven. Taky jsem měla 1. měsíc menstr.Řekla jsem mu, ať klidně požádá o rozvod, že to pochopim, ale na potrat nejdu. Do teď jsem na vše sama. Ráno odjede do práce a vrátí se večer, ale mezi tím se staví u kamaráda.... Ráno jsme se chytli, protože se se mnou vůbec nebaví, přehlíží mně, ale nají se, nechá si vyprat a uvařit... Tak jsem mu řekla, ať se buď chová normálně, nebo ať sem neleze. Tak mi jen řekl, jak chceš. Ještě jsem to nikomu neřekla, z moji mamky jsem si udělala 1. dubna apríla, že jsem těhotná. Okamžitě potrat, jak to chceš zvládnout, taková sprcha....Takže tam to zatím moc ventilovat nechci. 2. babička o děti nemá moc velký zájem, tam mi bude stačit jen ten všeříkající pohled. Jaký je syn chudák. A ostatní kamarádi a rodina, ježiš to bude řečí....Jsem teprve na začátku, ani nevím, jestli to bude všechno v pořádku, ale asi potřebuju povzbudit, protože jsem se rozhodla za prcka bojovat. Snad to ustojíme a vše bude O.K. Nejhorší na tom bude asi ta finanční stránka už teď je to docela síla, ale ....Děkuju V.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
25.9.2012 8:42
Ahojky, ze Tvého příspěvku je mi moc smutno... Smutno z toho, jak nemáš nikoho, kdo by Tě podpořil a stál za tebou..Já mám zatím jen jednoho špuntíka, takže jak to zvládají, Ti napíšou ostatní maminky, za sebe bych Ti chtěla popřát mnoho sil, bude těžké si tohle vybojovat, ale nikdo Tě nemůže nutit jít na potrat, naopak jsi opravdu moc silná, že to zvládáš, protože moc dobře vím, jaké to je chtít jednu věc, když ostatní Ti podkopávají nohy. Myslím, že to zvládneš, ať už s manželem nebo bez něj, myslím, že pokud je Tvoje máma alespoň trošku normální, tak až se to malé narodí, tak bude nakonec ještě ráda, že sis miminko ubránila. Moc držím pěsti.
-
25.9.2012 11:56
Taky ti drzim moc pesti! S tvym odhodlanim, to urcite zvladnes. Uz to, ze jsi rozhodnuta za prcka bojovat svedci o tom, ze je v tobe more sily ... Opatruj se a drz se!!!! Ja pred tebou smekam , jsi sikula, to umi malokdo se postavit proti vsem ( a oni az uvidi drobecka, tak urcite roztaji )
-
25.9.2012 9:17
Pokud jsi ty sama přesvědčená, že to dítě chceš a nikomu nedáš, tak vytrvej, i když to bude těžké. Potratem bys ublížila nejvíc sama sobě a nesmířila by ses s tím tak snadno. Do toho tě nemůže nutit vůbec nikdo, ani tvá mamka, ani otec dítěte. Může říct svůj názor, zaujmout určité stanovisko, ale nemůže tě nutit k něčemu takovému. Nebyla jsem úplně ve tvé kůži, protože čekám teprve první, nicméně potom, co jsem neplánovaně (ještě na studiích na vysoké) otěhotněla, tak mě taky všichni hnali na potrat (měli rozumné argumenty a důvody, to zas jo, ale...), moje mamka, babička s dědou, přítelovi rodiče si mě zavolali na kobereček a hustili do mě ať jdu na potrat, přítelova ségra se do toho taky štvala...Jediný přítel mě nikam neposílal, ten byl na vážkách a nevěděl pro co se rozhodnout, žádná velká podpora to teda nebyla, ale aspoň mi to nestěžoval....no bylo to opravdu nepříjemné, ale já byla napevno rozhodnutá a je to snad poprvé, co jsem za svou tvrdohlavost a paličatost vděčná. Řekla jsem jim hned a natvrdo, že mimčo nedám, oni to chtě nechtě museli přijmout, ale tím to neskončilo, ten první trimestr se pořád snažili přesvědčovat, hlavně mamka doma, to byl největší psychický nátlak, ale já jsem měla pořád na paměti, že jsem jeho máma a musím ho chránit a nepovolila jsem. Pak přišel druhý trimestr, potrat již nebyl možný, všichni pochopili, že budou mít vnoučka a kupodivu se budoucí babičky začaly těšit, už teď jsou z prcka unešený a věřím že až se narodí, tak je budu odhánět . Taky to nemáme jednoduché, budeme mít nízký rozpočet, společné bydlení se dořeší těsně před porodem, nedostudovanou školu, kterou budu dělat dálkově...ale nedovedu si představit, že bych dala prcka tenkrát pryč, asi bych si to neodpustila. Nejsem člověk co za každou cenu vystupuje proti potratům, jsou situace, kdy je žena na to nepřipravená a pokud dítě vyloženě nechce a nedokázala by mu dát lásku, tak je to možná lepší než aby to dítě bylo chudák po celý život, stejně tak, pokud se situace nedá z různých materiálních důvodů unést, nebo jsou tam zdravotní komplikace...ale pokud to mimčo chceš, tak ho dát nesmíš.
-
25.9.2012 10:01
Ty jo, když jsem četla tvoje řádky, draly se mi slzy do očí... Každopádně máš můj obrovský obdiv a podporu, jsi silná žena, která se hned tak nevzdá. Myslím si, že jsi schopná vše zvládnout i bez chlapa...ano, po finanční stránce to asi nebude jednoduché, ale s tvým odhodláním a elánem se bít za miminko, to zvládneš
Obrovská poklona před tebou... -
25.9.2012 10:42
Víš,dřív také nebylo peněz nazbyt...chápu tvé obavy z dnešní doby.Ale myslím si,že když ty jsi připravená toho drobečka mít,tak to zvládneš.Bohužel mi bylo smutno z reakce tvého manžela....Copak jsi si to maličké pořídila sama?? On u toho nebyl??Chtělo by to,aby i on se nad tím zamyslel,nad tou situací a aby jste si o tom v klidu promluvili.Držím moc palečky
-
27.9.2012 15:05
To dítě jste si udělali spolu. Nemá ti co vyčítat. Jestli chtěl 100% jistotu, že další dítě nebude, měl si vzít kondom nebo nechat udělat vasektomii. Chová se jako blbec. Neřekl ti důvod a neprobral to s tebou, nebere ohledy. S takovým člověkem bych žít nechtěla.... Zajímalo by mě, jaký má vztah a jak se stará o ty dvě děti, které už máte. Třeba ti bez něj bude lépe než s ním. Když se neumí chovat, tak mu servis nedělej, nejsi domácí spotřebič!
Měli jste manželství před otěhotněním v pořádku? Bývá opravdu u kamaráda? A to ho tam ten kamarád snáší denně?
Máma ti určitě pomůže. Ale těžké to mít budeš. A moc. Držím palce. -
28.9.2012 16:30
Ahoj, že nemáš podporu v okolí, to je blbé, ale my taky nemáme žádné hlídání, kamarádky mám na druhém konci republiky... a žijem.
Na potrat bych nikdy nešla. Měla jsem před týdnem spontánní potrat, miminko se narodilo doma, náhle, nečekaně. Byla jsem ve třetím měsíci. Bylo tak krásné, že bys ho určitě nikdy nenechala zabít. Nikdy nezapomenu, jak dokonalé bylo. Jak mělo malinké prstíky a obrovské modré oči. Mělo 5 cm a vypadalo jako ta miminka, co najdeš na obrázcích na internetu. Dokonce mi přišlo, že sladce voní plodovou vodou...
Nenech si ho vzít! -
28.9.2012 16:31
Mimochodem, taky mám děti 3 a 1 rok a tohle bylo těhotenství nečekané, neplánované, chránili jsme se... miminko si to vybojovalo a stejně jsme o něj přišli. Finančně taky nic moc. Ale když jsme o to miminko přišli, všichni nyní strašně toužíme to třetí dítko doopravdy mít...
-
23.11.2015 9:59
Ahoj, je to sice už pár let, ale moc by Mé zajímalo, jak to u vás všechno dopadlo? ! Jsem podstatě ve stejné situaci. Pritel má 53 a má dvě dospěle deti.ja mam 42 takyz ppředchozího manželství dvě (14 a11). Pul roku jsem říkala, že chci díte ,že prášky neberu ,vždycky jak byly plodný dny, tak jsem to oznámila. A ejhle, podařilo se, Já otěhotněla a přítel chce, abych si to nechala vzít. Dokonce používá už fráze"pokud chceš, aby jsme byli spolu. Nebo krásný vánoce každý sám".Já přesto se rozhodla pro miminko. Bud s nim, nebo bez něj. . Proto Mé velice zajímá Vaše situace. Věřím ,že máte nádherný miminko a tatínek je unesen. V to doufám, žei u nás se sstane. Deti moc miluje, tak nechápu z čeho ma strach. Věk resit v dnešní době je zbytečné.
Děkuji a krásny dny! !! R.