měla bych se léčit?
Holky poraďte, už 2 roky se snažíme o mimčo a nejde to. Teď už ale jdu do fáze, kdy mi otěhotněla švagrová a kamarádka a já mám pocit, že bych se nejraději uzavřela do sebe a nechci je vůbec vidět. Je to normální? Co mam dělat. Mam vyhledat nějakého doktora?
Poraďte prosím
Související články v encyklopedii
-
Když sexuálně abstinujeme...
Přirozená antikoncepce
Spoléháte pouze na přirozenou antikoncepci? Každé ráno si budete připadat jako ve výzkumné laboratoři.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
17.9.2012 17:52Ahoj. Pokud se snažíte už dva roky, tak je načase si dojít na gynekologii a svěřit se s tím. Doktor udělá vyšetření, nejspíš hormonální profil, ultrazvuk (jestli vajíčko dozrává tak jak má) a možná pošle manžela/přítele na spermiogram. Nebo Vás svěří do péče CARu (Centru asistované reprodukce). Nezoufej, možností jak otěhotnět je víc. Třeba budou stačit "jen" nějaké vitamínky =). My se snažili rok, vyšetření na gynekologii vyšlo dobře, jen se doktorovi nelíbil muj nepravidelnej cyklus a tak mi předepsal léky na srovnání cyklu a za tři měsíce se podařilo
Jen ti tím chci dát naději, kterou nesmíš ztrácet!!! Neboj se jít k lékaři, v dnešní době se tento problém řeší hodně často, může za to doba ve které žijeme a to prostředí tady. Mě taky strašně vadilo, když holky kolem mě byly těhotné a já stále nic, nejvíc mě zlomilo, když otěhotněla jedna známá, který bylo 16 a to miminko nechtěla!!! Takových nocí co jsem proplakala... svěřuj se s pocity i příteli/manželovi, uleví se ti. Nedus to v sobě.
Přeji ti dobré výsledky, aby se jednalo jen o nějakou maličkost a brzské těhulkování
-
17.9.2012 18:05Ahoj, už jsi měla být dávno u doktora. 2 roky je moc. Asi trochu vím jak se cítíš, snažíme se sice jen 6 měsíců ale víkend s tchyni a se švagrovou s výčtem kdo všechno z okolí je těhotný a jak dlouho, kdo už porodil,......taky mi nebylo nejlíp. Taže šup k doktorovi at víš na čem jste.
. Hodně štěstí -
17.9.2012 20:45taky ti rozumím. a holky mají pravdu - šup k doktorovi co nejdřív. možná je ten smutek zbytečný a už dávno se mohlo něco dít. Dr udělá testy, hormonální profil, spermiogram. jde o to, jestlis e vy třeba trefujete do správných plodných dnů - zkusila jsi (alespon na pár měsíců) měřit třeba bazální teplotu? ta by vám napověděla plodné dny i to jestli máš ovulaci.
tvůj pocit znám - kamarádka čekala mimčo v době, kdy já byla sama a mimčo si moc přála. chvilku mi trvalo, než sem to překousla, ale pak sem malého držela v náručí dřív než jeho babička když čekala další mimčo a já pořád nic, tak to taky nebylo nic snadného, a moc sem se s ní nevídala, ale po narození její dcerky se to zase zlepšilo a beru ji skor jako svoji
tedka čekám mimčo a kamarádka to se mnou prožívá a moc nám fandí
a z druhé strany to znám jaký je to pocit také, protože moje starší sestra děti nemá a asi už ani mít nebude. když sem otěhotněla poprvé, tak to ségra obrečela a skoro mně ani nechtěla vidět. ale moji dceru si zamilovala
tedka sem měla tak nějak i strach jí to říct, že sem těhu (snažili sme se rok), aby ji to zase nějak nesebralo. nakonec jí to řekla mamka a snad to ségra zvládá líp než poprvé. na každý pád není to snadné ani pro jednu stranu - pro tu, co se jí nedaří otěhotnět, ani pro tu, co je těhotná a nechce ranit svoji kamarádku. ale není určitě cestou uzavřít se do sebe, protože taks e zablokuješ celá a tím horší bude i šance na otěhotnění
přeji hodně štěstí a uvidíš, že bud vám samotným nebo s pomocí Dr se mimčo brzo zadaří. -
18.9.2012 11:01Ahojky no přesně vím o čem mluvíš, jen nerozumím tomu proč jste ještě nic neřešili s tvým gynekologem?? My po roce snažení jsme šli na spermiogram, který dopadl na prd-přítel má problém s varletem tzv varikokela. Po půl roce byl spermoš lepší, ale steně jsem šla pak po pár měsících na laparoskopii vejcovodů, jestli nemám srůsty. Srůsty nebyli, zato jsem během měsíce zjistila, že mám mimoděložní těhu a tak mi jeden vejcovod ufikli i s miminkem
Po dalším půl roce snažení, jsem se rozhodla pro umělé oplodnění. Následovali řady vyšetření, injekcí, množení vajíček atd... nokonec mi vkládali dvě embria, ale bohužel z toho nic nebylo Vím jak ti je všechny mé kamarádky mezi tím porodili krásné děti a já se propadala v depce hlouběji a hlouběji, každý měsíc při bolestech z menstruace jsem si krásně řvala do polštáře... Měla jsem pocit, že už mi tři děti umřeli Pak se stal, ale zázrak- odešla jsem z práce, kde mimochodem na mě vyvíjeli tlak, kdy už konečně otěhotním .. a byla dva měsíce doma a pak...zjistila jsem, že jsem těhotná, bylo to zrovna na Valentýna, takže jsem měli z toho ohromnou radost. Ikdyž jsme se hrozně ze začátku báli ať vše dobře dopadne, je vše na dobré cestě a já za pět týdnů porodím chlapečka Určitě si zajdi k odborníkovi, dva roky jsou dlouhá doba a život táááák letí, není na co čekat a zbytečně se trápit každý měsíc. Snad to nebude nic až tak neřešitelného a ty brzo ucítíš ten skvělý pocit, když se na sebe podíváš do zrcadla a řekneš si JÁ JSEM TĚHOTNÁ!!! Já to tak dělám každý den a nevěřícně kroutím hlavou jak je život úžasný!! Hlavu vzhůru a hup do boje!! Držím ti palečky!
Já čekala na tohle štěstí tři roky. -
17.9.2012 16:46Chápu, že je to pro tebe těžké. Ale tím, že se jim budeš vyhýbat je akorát ztratíš. Já mám kamarádku, která potratila a já jsem asi půl roku na to otěhotněla. Nechtěla se se mnou moc vídat, nemluví se mnou o našem malým a cítím z ní odtažitost. Prostě jsme se oddálily a přitom jsme byly dobré kamarádky. Takže pokud je nechceš ztratit, tak se o ně aspon trošku zajímej, zpátky už to pak jde vzít těžko
-
17.9.2012 17:52
Určitě je to normální... Je to touha po něčem, co ti nejde a ostatní toho dosáhly. To přejde, je to jen splín
Já mám kamarádku, co se taky snažila 2 roky, ale už to vzdali a já se nemusela ani snažit a po prvnim pokusu se nám zadařilo. Určitě jsem kamarádku ranila, ale je tak skvělá, že se radovala semnou od začátku a vždycky říkáme, že to je naše miminko Uvidíš, že to bude časem zase dobrý... Je to jen dočasný a jednou se určitě zadaří, ikdyby jste si měli miminko koupit Neuzavírej se do sebe, raduj se s nima a když se na to nebudeš tak upínat, tak se ti uleví a třeba se i zadaří. Stačí obrátit pozornost na něco jiného -
17.9.2012 21:27
když jsem se dozvěděla, že je moje hodně dobrá kamarádka těhule, měla jsem obrovskou radost, protože jsem to brala tak, že se budu moct na tom jejich prďolkovi všechno naučit a budu hlídací teta, otěhotněla jsem 3 měsíce po ní, tak jsse to všechno prožívaly společně
-
18.9.2012 0:33Ahojky, kamarádky, co na tom jsou stejně, budou tě chápat, hlídat a podporovat, najdeš tady: http://www.mojetehotenstvi.cz/zarijove-neocekavani-aneb-snazilky-sem. Přidej se k nám. Stačí, když přidáš komentář pro Lidušku, že chceš přidat.
-
18.9.2012 8:33
Ahoj,
taky to znám. V minulosti jsme se taky snažili, a ono furt nic... každá těhotná kolem mi zvedala tlak a obrácena žaludek. ..jen o rok starší a už po druhé těhotná švagrová, na kterou se nesmělo 'šáhnout' prožote byla těhotná a každý ji ležel u nohou,, kolegyně v práci která byla mladší o pět let..... jo přesně vím jak tupě a prázdno Ti může chvilkama být...
Léčit se ano, zajdi za psychologem, pověz mu své trápení, není dobré držet to v sobě, já nedokázala kámoškám říct jak zbytečná si připadám. A zajdi i za gynekologem, a jestli v něj nemáš důvěru, změn ho. Udělej to, je to Tvůj život, den za dnem a rok za rokem utíká a Ty ztrácíš čas. Kašli na ostatních udělej něco pro sebe. Držím palce.
